Masaryk

How horrible, fantastic, incredible it is that we should be digging trenches and trying on gas-masks here because of a quarrel in a far away country between people of whom we know nothing.// Britain and France had to choose between war and dishonour. They chose dishonour. They will have war. Jednoznačně nejkonvenčnější Ševčík, jakoby dělaný nikoli na velké plátno, ale rovnou do televize: od tradiční výstavby přes rozbujelou hudbu po ničím se vymykající kameru. Na druhou stranu v zemi, kde se hysterické protičešství už třetí dekádu všeobecně považuje za známku kultivovanosti, vyžaduje i nehladivý portrét prvního z řady kolosálních ojebů ze strany Velkého Džínaře docela koule. Btw je fajn vidět, že jako se u Normalu neřešilo morální téma, nýbrž údajná vykradenost Mlčení jehňátek, tak místo abychom tady rozebírali, nakolik je přesné ztvárnění přetrvávajícího národního traumatu z Mnichova, symbolizované Masarykovým zhroucením, radši to zas nepochopíme a budem brblat, že von ten Jenda přece tehdy v žádné léčebně nebyl a zas tolik ho to taky nesebralo. Zůstaň svá, kritická obci, zůstaň svá. (27.04.2017)

Už před premiérou Masaryka se strahly odborné debaty na téma "Jak to bylo doopravdy". Kd)yž pominu jaké brýle Jan Masaryk nosil a kdy je měl na nose, zda kouřil, či nekouřil doutníky, jestli bral kokain, kdy a kolik, jestli si tykal s Benešem ... Ano je výčet skoro připomíná scénku z Monty Pythonů "Co pro nás udělali římané dobrého kromě ...?" Ale když nebudeme tolik bazírovat na detailech a prostě se budeme dívat,vnoříme se do zajímavého příběhu. Ano je to příběh fiktivní a má jméno skutečné postavy, která žila. Nakolik je tvůrcům dovoleno vypůjčit si skutečnou postavu a napsat příběh, který se nestal, ale tak trochu koresponduje s historií? A tady se dívaci začnou dělit. Jedni budou kritizovat, druzí budou nadšení. I já jsem měla nějaké výhrady, ale ty padly, když jsem film viděla podruhé. Nechala jsem se pohltit příběhem a charistatickou postavou skvěle ztvárněnou Karlem Rodenem. Film měl to správné napětí, které dokáže vtáhnout do děje. Zajímavý posun v ději s figurou fiktivního německého psychiatra, který byl pro děj důležitejší než skutečný Beneš. (15. 2. 2019) (15.02.2019)

Je úplně jedno, že tvůrci udělali ten trik s datem premiéry a posbíraly všechny ceny (když se to loni přetřásalo, zarazilo mě, že si nikdo nepamatuje, že je to je docela běžný trik, mnohokrát použitý v zahraničí i u nás). Dokonce jsem z důvodů filmařské licence schopen odpustit historické kraviny (navzdory tvrzení tvůrců na začátku, že je to "podle skutečné události" - jo, ani si nepomohli berličkou "na motivy skutečné události", ale rovnou "podle skutečnosti", takže vypočítávat historické nesmysly je na místě). Neodpustím ale filmové chyby. Jsou tu. A dost. Po projekci Masaryka se vnucuje klíčová otázka: co chtěli tvůrci filmem sdělit? Že byl Masaryk komplikovaná maniodepresivní osobnost, bral drogy, tahal se s milenkami a šňupal kokain? Ukázat, jak je těžké vyrůst a žít pod tíhou jména slavného otce, navíc když se věnujete stejnému oboru? Nebo prostě jen představit dějinné události "nejtěžších chvil národa" z pohledu nevyrovnaného a nediplomatického diplomata? Bylo-li cílem to první, podařilo se; v ostatních aspektech ale selhali. Potřeba ukázat jak protagonistův bouřlivý osobní život, tak angažovanost před Mnichovem se nepříjemně tříská. Myslím, že se rádoby šokující scény s milenkami a drogami mohly upozadit až za politickou aktivitu, tam je Masaryk daleko silnější. À propos, drogy. Často citovaná scéna Janova sjíždění lajny koksu srolovanou stokorunou s portrétem jeho otce byl výborný nápad, jinak ale motiv zfetovaného velvyslance postrádá nosnější chvilku. A úplný WTF moment přijde v okamžiku, kdy Masaryk na lůžku prožívá kokainové vize. Vidí totiž po stropě lézt dávno mrtvého bratra Herberta, který na něj otočí hlavu (!). To skvělý halucinační motiv pro Trainspotting, ale tady působí jako pěst na oko. Naštěstí je tu Karel Roden. Skutečnému Jeníku Masarykovi se sice charakterově vůbec nepodobá, ale to je fuk, je to senzační herec. O to je zajímavější, že ho ve společných scénách přehrává Oldřich Kaiser - škoda, že těch scén nebylo víc. Navzdory mnoha výtkám se na film dobře dívá, důraz na podobu postav s jejich předobrazy, detaily v oblékání či dobových proprietách nebo skutečnost, že cizince důsledně hrají cizinci, jakkoli svou výslovnost zjednodušují, to vše je příjemné. Jenže je to pořád jenom malý český film, nic víc. Bohužel. (02.03.2018)

Pořád přemýšlím nad hodnocením. Výprava a triky jsou velice vydařené. Hudba mi lezla na nervy celou dobu - byla použita často velice nepatřičně, a kolikrát se snaží dojit dojetí tam, kde by to měl umožnit obraz, herecký výkon a režie. Karel Roden při vší úctě k němu mi přišel, jako by se účastnil show Tvoje tvář má známý hlas. Maska fajn, ale Masaryka jsem mu nevěřil, Ono ale není divu, protože není podán vnitřně, jeho vnitřní život, ale ryze vnějškovými efekty (kokain, soulože, vynesený nočník, pobrekávání při přednášce, psychoanalytik). Vlastně se tady dá jen tápat, jaké má mladý Masaryk smýšlení, oč mu jde, i jakou má povahu a čím vlastně okouzlil tu americkou spisovatelku. Historická fakta rovněž nejsou silnou stránkou filmu - jsou tak na úrovni páté třídy základní školy, doplněné režisérovými povrchními úvahami na téma co by kdyby a jak to asi taky mohlo být. Británie, asi kvůli brexitu, je zde vykreslena jako ta nejhorší a nejzlejší mocnost. Na druhou stranu se zde objeví pár úvah, jak co mohlo být, čemu se dalo/nedalo zabránit, kdo co proč řekl a udělal... Je taky sympatické, že příběh se drží jednoho tématu, ab tvořil nějaký scenáristický oblouk, a nikoliv rozplizlou životopisnou fresku a o všem a o ničem. Ale i tady je spousta hluchých míst, zbytečných záběrů, třeba těch na moře už bylo příliš. Halucinace bratra lezoucího po stropě je jak z japonského hororu. A ty skoky v čase byly hodně nepřehledné - málem jsem si podle titulků chtěl začít vypisovat na kus papíru, kde v úseku dějin se zrovna nacházím. Pro mne mezi dvěma až třemi hvězdami. (25.03.2017)