Vesnice

Jaksi naočkován všeobecnou skepsí, která zchvátila i tábor režisérových věrných, jsem se Vesnici prvoplánově vyhýbal, kudy jsem chodil. A dnes vím, že to byla chyba, neboť je to první Shyalamanův film, který má opravdu něco do sebe, tedy něco více než jen výtečné technické provedení a pointy, které po prvním odhalení omrzí. Pointa Vesnice je tušitelná od první chvíle, stejně jako je patrná snaha indického čaroděje postavit svůj film spíše jako psychologickou studii než lekací thriller. Zajímavá hra s náznaky, barvami, charaktery, náznakovost, úsečnost, místy personalizovaný vypravěč, to vše dodává Vesnici nádech poutavosti a vytváří atmosféru, která není strašidelná, spíše napjatá a tajemná. Uzavřená společnost "spravedlivých" skutečně působí podivně, jednotlivé charaktery jsou posunuté, narušené, nezvyklé. Jejich interakci pak Shyalaman trefuje tu skvěle (výtečná milostná scéna Lucius / Ivy), tu hůře (zbytečně škrobené dialogy "starších"). Občas zaskřípe scénář, to když se chápe příliš velkých slov tam, kde by stačilo mlčet. Shyalamanův boj o nový výraz, který by se oprostil od tradičních klišé je úporný a i díky závěru úspěšný. Nelze ale říci, že stoprocentně přesvědčivý, spíš rozkolísaný a nevyrovnaný. Ale musím znovu opakovat, mezi Shyalamonovým lahůdkářstvím pro masy a Vesnicí je nadějný rozdíl. Snad se ho pan režisér nezalekne. (31.10.2005)

........Ano, dlouho, předlouho jsem se těšil, to nepopírám. Těšil jsem se na další film od mého oblíbeného MNS. Toto však bylo úplně od jiného režiséra, jiný film a marně tápu a štípu se, zda-li nespím ?? Film končí a já nemohoucně kroutím hlavou a stále nevěřím, dívám se na lístek, jestli jsem tady ve správném kině, ve správnou hodinu, sedí to !!!!!..........Tak co je tedy špatně ??? (17.10.2004)

Film, jehož největší slabinou je paradoxně věc, kterou sám nemůže ovlivnit a tou je přespříliš velké očekávání fanoušků pana režiséra a scenáristy v jedné osobě. Ocenil jsem Shyamalanův zajímavý nápad zápletky, ocenil jsem hlavní myšlenku, která se zjeví po odhalení ústřední pointy. Bohužel ona pointa je dost problematická. Ne snad proto, že by nebyla zajímavá, ale vzbuzuje spoustu otázek ohledně nepravděpodobnosti a přílišné "přitaženosti za vlasy". Nicméně, i tak jsem byl spokojen. VESNICE je krásně ATMOSFÉRICKÁ záležitost, se skvělou hudbou a to, že horor moc nepřipomíná a že jsem se skoro vůbec nebál, mi vadilo ze všeho nejmíň a výčitky tímto směrem neberu (16.02.2005)

Hodně lidí si na tenhle film postěžovalo a tak jsem s očekáváním vyčkával všelicos. To co na mě přišlo v podobě atmosféry jedné vesničky zapadlé uprostřed lesa odehrávající se kdysi v 18. století v době, kdy ještě po poušti v Americe běhala kupa Apačů, zděsil jsem se, ale ne nikterak negativně, to určitě ne. Nevěděl jsem co si o tom všem myslet. Tohle takzvané ghetto, se kterým si Shyamalan a jeho příběh pohrává mě dosti překvapilo. Ano, je to něco jiného. Něco neobvyklého. Objeví se v něm kupa známých jmen, ze kterých mě nejvíce těší Joaquin Phoenix a vyzdvihuje tu mladičkou Bryce Dallas Howardovou. Není se čeho bát. Tento film má opět co nabídnou. Nudou jsem neumřel a nakonec se dočkal vytouženého naprosto překvapivého závěru. Tak jak to má být ve filmech, na kterých spolupracuje jméno onoho režiséra. Takže nemůžu pociťovat zklamání ani náhodou, to bych musel být blázen. Proto nechápu zdejší hodnocení... --- Já vím, proč jsi sestru odmítnul. Když jsem byla mladší, držívals mě při chůzi za ruku. A najednou jsi přestal. Jednou jsem v tvé přítomnosti zakopla a skoro upadla. Předstírala jsem to. Ale tys mě už nedržel. To, co chceme, neuděláme jen proto, aby ostatní nevěděli, že to udělat chceme. (30.10.2007)

Po Šiestom zmysle, Vyvolenom a Znameniach je Osada doteraz Shyamalanovym najvýraznejším vykročením novým smerom (i keď určité náznaky bolo možno badať už predtým), pretože jeho najznámejší trademark - "šokujúca záverečná pointa" tu po prvýkrát nie je konečným výsledkom priebehu predchádzajúceho deja, ale "iba" prostriedkom (čo môže valnú väčšinu divákov sklamať a vyvolať aj pochybnosti o reálnosti jej uskutočnenia...). Prostriedkom metaforickým, slúžiaci režisérovi príbehom vyjadriť tú "druhú, hlbšiu a skutočnú" pointu resp. myšlienku filmu - skúmanie ľudských vlastností, citov a morálnej čistoty vedúcej miestami až ku kritike spoločnosti. Vo výsledku je film jedným veľkým zrkadlom - "oknom do duše" nastaveným, nám ľudom. Tento motív prechádza takmer celým filmom (napr. výtvarné riešenie všadeprítomného lesa sa postupne mení v závislosti na vnútornom stave hlavných postáv a hlavne režisérovo cameo svojím nasnímaním celú symboliku zrkadlenia iba posilňuje a prehlbuje). Pozornosť sa tentokrát sústreďuje na analýzu najsilnejšieho z ľudských citov - LÁSKU, ktorá je zároveň aj motorom všetkých udalostí. A práve Láska dodáva nielen záverečnej scéne silný katarzný moment, ale zároveň robí Osadu doteraz najdojímavejším Shyamalanovým filmom. P.S: Ak si chcete tento film čo najlepšie užiť, ignorujte trailer snažiaci sa Vás presvedčiť, že ide o ďalšiu typickú Shyamalanovku. (17.09.2004)