Epizody(13)
-
Epizoda 1 (E01)
-
Epizoda 2 (E02)
-
Epizoda 3 (E03)
-
Epizoda 4 (E04)
-
Epizoda 5 (E05)
-
Epizoda 6 (E06)
-
Epizoda 7 (E07)
-
Epizoda 8 (E08)
-
Epizoda 9 (E09)
-
Epizoda 10 (E10)
-
Epizoda 11 (E11)
-
Epizoda 12 (E12)
-
Epizoda 13 (E13)
Obsahy(2)
Přežili válku a teď někteří nevědí, jak naložit se svým životem. Válečné i poválečné osudy lidí v malém jihomoravském městečku podle románů Jaroslava Matějky. Mladý Petr Vitásek z jihomoravského městečka Radeč je prostořeký idealista, který má rád pití a děvčata. Po konfliktu s kolaborantským profesorem je vyloučen z gymnázia a přidá se k partyzánům. V přestřelce je raněný. Po válce se stane v Brně redaktorem komunistických novin... Seriál sleduje společenské proměny malebného jihomoravského maloměsta v období 1942 - 1948. Mapuje dobu a lidi v jejich proměnách, v jejich občanských postojích a činech a v jejich charakteristické mnohotvárnosti. Rozsáhlý seriálový projekt podle románů Jaroslava Matějky "Rodáci a odrodilci" a "Kam jdete, rodáci" natočil Jiří Adamec v roce 1988 na politickou objednávku KSČ k 40. výročí Vítězného února. (TV JOJ)
(více)Videa (1)
Recenze (143)
Po technické stránce nelze Rodákům nic vyčíst. Avšak po ideové již lze a mnohé. V době perestrojky zcela nepochopitelný tah soudruhů, avšak co od nich čekat. Inteligenci moc ne, že? Jen nechápu to obsazení. Pochopím, že odmítnout hrát v Zemanovi mohlo být pro jejich kariéry nebezpečné (ale i tací se našli-http://www.csfd.cz/tvurce/975-petr-cepek/). Ale na konci dekády, kdy se začalo vše hrotit k revoluci, to nechápu. Ne. Rodáci jsou posledním politicky-ideovým pokusem minulého režimu použít v tak rozsáhlém projektu překroucením historie ve svůj prospěch. ()
Ten seriál je především úmorně dlouhý a nezáživný. Když k němu přidáte nesympatického hlavního hrdinu, je pochopitelné, že většina lidí to už dnes není schopna dokoukat. Já jsem se překonal a poctivě jsem zhlédl všechny díly. Byla to fuška. Ale aspoň mohu hodnotit s čistým svědomím. Není to tedy jednoduchá komunistická propaganda. Ano, vyznívá to ve prospěch jedné strany, ale co chcete, když se jedná o dějiny viděné očima komunisty. Autor literární předlohy to napsal tak, jak to viděl, jak to tenkrát prožíval. A ve své době nebyl určitě sám, kdo takto dobové dění vnímal. I když posléze mnozí vystřízlivěli. A myslím, že musela vystřízlivět i dlouhá řada postav ze seriálu, protože představy mnoha z nich o budoucnosti, zejména těch sympatizujících s komunisty, byly hodně naivní. Myslím, že vnímavý divák si to dokáže přebrat. Je tu mnoho postav a situací, které jsou podány velmi věrohodně a uvěřitelně. Darebáci i poctivci byli v každé politické straně. Problém je v tom, že nekomunisté jsou tu takřka vždy nahlíženi jako ti horší a jejich jediné štěstí nakonec je, že prozřou a přidají se na tu správnou stranu, tedy ke komunistům. Tady nejhůře dopadl krejčí Vitásek. Tuhle postavu jsem autorům nevěřil. Na druhé straně je tu třeba zásadový profesor Povýšil, který se nedal. Seriál je to spíše nepovedený, dnes už je hodně pasé, ale jsem rád, že jsem ho mohl znovu vidět a udělat si o něm relevantní obrázek. Z většiny zdejších komentářů bych si ho neudělal. ()
Barrandov se snížil k repríze "Rodáků" a já jim věnovala několik minut, v zoufalé snaze vydolovat z mozku informaci, zda jsem to jako děcko viděla. Nevzpomněla jsem si, ale současný dojem byl nevalný, tak jsem se radši vydala stáh... půjčit další sérii "Breaking Bad". A hle, pod mohutným dojmem ze zdejších odpadů váhám, zda se nevrátit k TV obrazovce, abych sem později mohla taky napsat nějaký zasvěcený sprostý komentář. Snad časem seberu odvahu a budu se nudit dostatečně, abych sledování riskla... EDIT: Dostala jsem za uši od jednoho z místních uživatelů, že jsem seriál nazvala "bolševickou močkou" jen na podkladě zdejších odsudků. Napravila jsem se a poctivě odsledovala jeden celý díl (třetí). Ideologie v tom ještě nebyla moc cítit (zatím jsou nepřátelé Němci a konfidenti), více či méně známí herci vytahují z (pod)průměru všední postavy, nic mi vysloveně nedrásalo nervy. A nic mě taky vysloveně netáhne k dalšímu sledování. Z hlediska filmového řemesla i prozatimního děje bych to zhodnotila šedí, ale pokud se to později zvrhne v oslavu zločinů komunismu, tak všechny ty nekompromisní odpady celkem chápu. ()
Ne nezbláznil jsem se! 5* za tuto sračku a velmi zlou sračku dávám pro Význam a nikoliv za odfláknuté zpracování. Tento seriál by si měl povinně odkoukat každý mladý intelektuál, je to jako instruktážní film o souloži nebo dýchání z úst do úst. Komouši na vrcholu perestrojky tu otevřeně říkají: podívejte se na nás a na naši historii. My jsme ksindl, vrazi, násilníci, zloději, podvodníci, tupci, alkoholici, nefachčenkové a neštítíme se ničeho. Ani Brzobohatý, Bohdalová, Zindulka, Hlaváčová, Hrušínský a další se nestyděli si tu přivydělat na tu malou skývečku. Nemá cenu rozebírat jednotlivé postavy(Ten spisovatel Matějka, to musí být neskutečné prase) snad jen legendárního Vitáska. Vitásek je nevzdělaný, nezodpovědný, cholerický psychopat nezvládající základní pojmy práva, etiky či morálky. Nejlépe mu vyhovuje jednání s namířenou pistolí, směrem k pěstním soubojům má vždy smůlu a dostane nakládačku. Vztah k lidem kolem sebe si nevytvořil a nemá ani snahu. Vztah k ženám si kromě občasného mr.du také nevytvořil a neví co je láska. Tam, kde nemůže střílet, apeluje na nízký pud sobě rovným a volí agresivní zesměšňování.(výrok o kozách). Když slyší slovo demokracie, reaguje:"To nemáš ze své kebule a patří ti dat po čuni."Když někdo pochybuje o správnosti konání strany "Je to reakcionář a už aby tu byl Kléma a všechno vymetl". Po technické stránce profesionálové (prodejní) ty sračkovitý role hrají slušně a snaží se z těch hovadin udělat příběh. Jan Šťasný volil cestu vzdorovitého spratka, čumícího někam mimo kameru a na pokyn režiséra Adamce řekne nějakou děsivou nesourodou a do příběhu se nehodící Píčovinu., A pak zas jen čumí. Opravdu to se mnou otřáslo a jsem rád, že jsem tuto zrůdnost po 21 letech opět viděl. Moc poučné a člověk si toho Vaška Havla čím dál víc váží. ()
Galerie (37)
Zajímavosti (6)
- Železniční most, na který útočí partyzáni, se nachází mezi obcemi Střelice u Brna a Radostice na trati mezi Brnem a Znojmem. Filmovalo se i na zámku Benátky nad Jizerou. (offlineman)
- Součástí soundtracku je také jeden z pozdních duetů Anny Ondry a Hans Söhnkera. (NinadeL)
- Filmovalo se také v lipové aleji v Rosicích, železniční stanici Tatranská Polianka, zámku Mníšek pod Brdy, zámku Tochovice, Brně, městském soudu v Praze, Miroslavy, Mahenově divadle v Brně, Praze na Malé Straně. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
Odpad nedám, protože to je skvělý studijní materiál, cosi jako nacistický Žid Süss z roku 1940. V současné době (2024) vytáhla tohle veledílo slovenská Markíza International (hahaha!!!), protože opakovat pořád dokola majora Zemana, Okres na severu nebo Ženu za pultem už asi nebylo únosné. Autorem scénáře byl asi především tvůrce románové předlohy Jaroslav Matějka, který patřil k těm režimním spisovatelům typu Pilaře, Pluhaře nebo Kalčíka. Ve Vitáskovi se asi viděl sám, nakonec jeho osud byl trochu vzdáleně podobný jeho hlavnímu románovému hrdinovi. Tento celoživotní pracovník ústavu marxismu-leninismu KSČ a celoživotní člen komunistické strany nemohl vysmahnout nic jiného, než romány Rodáci a odrodilci a Kam kráčíte rodáci? A ne pokyn své strany tedy ke čtyřicátému výročí jejího vítezství vzniklo tohle veledílo. Zajímavé je, jak bez zábran předvedli (přes manipulativní dehonestaci svých politických protivníků – především národních socialistů, méně lidovců a nejméně sociálních demokratů) brutalitu a pohrdání zákony při převzetí moci, i třeba fakt, jak jim už od první chvíle sloužila Státní bezpečnost k likvidaci potencionálních i skutečných nepřátel. Matějkovi a jemu podobným asi nedošlo, že vlastně ukazují (po příslušném odfiltrování) něco, na co sice byli v době své vlády hrdí, ale co se ve skutečnosti příčí všem atributům toho, čím se sami tak rádi oháněli a chvástali – humanismem, spravedlností, láskou k lidem i vlasti. Seriál končí krátce po únoru 1948. Už tehdy jsem litoval Jana Šťastného, protože svým Vitáskem se naprosto zesměšnil a to dohromady mnohem víc, než celá ta záplava ostatních herců dohromady. Se seriálem mám ale spojené jiné jméno. Seriál totiž vyvolal ve své době bouřlivé a nutno říct že i posměšné a odsuzující reakce. Ve Svobodném Slově patřila k nejhlasitějším kritikům právě mladá Mirka Spáčilová, která se nebála seriál patřičně „ohodnotit“. Svobodné Slovo šlo tehdy v létě 1988 na dračku, protože se zde otiskovaly dopisy diváků, vesměs stejně peprné, jako její umělecká kritika. Adamec, a především Matějka se zase bránili díky čs. Televizi a Rudému právu. Adamec argumentoval úplně stejně, jako tvůrci vlastně svým způsobem podobných dnešních sraček, že prý diváci nejsou dost vyspělí a mají špatný vkus. Paradoxem je, že přitom v době, kdy Rodáci běželi v televizi dotáčel naopak skvělý seriál ze sportovní prostředí Dlouhá míle. To byla reálná ukázka a hlavně kritika tehdejšího režimu (i když zabalená do sportovního hávu) a jako kdyby předznamenávala to, co přišlo dřív, než si onen Matějka, ale možná i Adamec představovali. Dlouhou míli ale napsal jistý Ivan Hejna, syn Jiřího Hubače, který měl kvalitní scenáristiku na rozdíl od režimního pisálka Matějky v krvi. Matějka svůj opus zase hájil tím, že chtěl mládeži předvést ono období války a let po ní jako – dobrodružství a ne jako učebnici. Diváky měla ke sledování asi taky přitáhnout na svoji dobu docela slušná záplava nahotinek, Ljubou Krbovou počínaje a Nelou Boudovou konče, Žáková a Bartůňková se držely zpátky. Jinak z retro pohledu byl seriál udělán velmi pečlivě, poněkud směšně vypadaly „bojové“ scény, Adamcovi měl někdo vysvětlit, že za druhé světové války se vojáci už nestavěli do hustých řad nebo chumlů jako za Marie Terezie. Vůbec akčnost (s výjimkou nakládačky, kterou dostal Vitásek v posledním díle) byla slabou stránkou celého veledíla a vrcholem byla komunistická parafráze na zapomenutý pochod studentů na Hrad, kdy v čele davu odpůrců komunistů vyváděl s americkou vlajkou a šíleným výrazem v obličeji Karel Roden (bývalý kolaborant a syn národního socialisty Petra Kostky) podporovaný Danielem Landou. Tady se mladí reakcionáři stáhli před pevným krokem postupujících příslušníků SNB, v tom skutečném případu v Praze dostala mládež nakládačku, proti které byla ona dobře zorganizovaná akce na Národní Třídě selanka… () (méně) (více)