Takešiho hrad

Sice jsem zmlsana Drtivou porazkou, kde jsou discipliny i komentatori uz na jine urovni, ale jako predchudce se Takesiho hrad vubec nemusi stydet. Nektere discipliny jsou nudne (probihani dvermi, pocitajici ruce, sumo, americky fotbal atd.), ale jine jsou kouzelne (mucholapka, pohyblivy surf, tivoli, rotujici klady, pechod po moste atp.) a velkym plus je, ze se casto obmenuji. Jedine, co nechapu, je pitomy zaver v autickach, kde nikdo nemuze vyhrat. Ale i tak je to prijemne zpestreni vecera. (11.04.2011)

Píši několik dní po skončení tohoto SKVĚLÉHO a KULTOVNÍHO díla na obrazovkách české televize. Každý den jsem po několik měsíců zasedal před obrazovku a nevynechal ani jednu z nekolika set částí. TAKEŠIHO HRAD se stal mým životem. Nevynechal jsem ANI JEDNU z několika stovek částí. Bylo vždy potěšením sledovat, kterak SLAVNÝ GENERÁL LEE posílal do boje sto ODVÁŽNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH překonávat překážky, které navrhl HRABĚ TAKEŠI. Ne každá mise byla úspěšná, avšak já sledoval KAŽDOU a z vítězství HRDINNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH jsem měl vždy velkou radost. Některé překážky se mi vryly pod kůži (DRAČÍ JEZERO, VYBÍJENÁ, SKOK O TYČI, VČELÍ BLUDIŠTĚ, PŘEKÁŽKOVÁ DRÁHA, JÍZDA NA PRKNĚ, OBŘÍ VÁLCE, LAVINA), některé tak moc ne, ale všechny byly originální a já se u nich náramně bavil. Pak ovšem přišel SOUDNÝ DEN, neboli VELKÉ FINÁLE, které mělo určit ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA TAKEŠIHO HRADU. Ještě jednou jsem tedy usedl před obrazovku a sledoval ty NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍCH, kterak se měli ještě jednou utkat s náročnou dráhou a stát se ŠAMPIONY. Po celý díl jsem si říkal, jaké to asi bude po titulcích této části. Ty vzpomínky nejdou smazat. Ty už ve mně zůstanou navždy. S TAKEŠIHO HRADEM jsem překonal mnoho dobrého i zlého v mém životě a on měl najednou skončit? Už se s tím musím smířit. Možná přeháním, život jde dál, avšak pro mě tento pořad znamená něco, co si mnoho ostatních pořadů nezaslouží. Užíval jsem si nejvíc, co to jen šlo, a když nastal okamžik ULTIMÁTNÍHO ZÚČTOVÁNÍ, sevřel se mi žaludek. Naposledy se rozezněl onen hudební motiv, který byl vždy slyšet hlavně při ZÚČTOVANÍ a mohlo to začít. Ještě naposledy jsem si užil nesmrtelné klasiky a zafandil si. Poté už následovalo vyhlášení ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA, poté pohled do kamery všech hrdinů a bojový výkřik, poté titulky a poté.....ticho....navždy..... (20.08.2011)

Jenom jednou ze všech dílů, co jsem kdy viděl (a viděl jsem jich dost), porazili lidi nakonec v té přestřelce pořadatele. Ti pak asi museli povinně na harakiri, ale koho to sere? Původ veškeré škodolibé parády hledejte právě tady a pokud se vám líbí, jak soutěžící padají do bláta, trefujou je míče do ksichtu, když jdou na chůdách a podobně, tak je tohle pořad přesně pro vás. 95% (30.07.2016)

Není divu, že Japonci můžou donekonečna padat a třískat sebou, když jich jen v Tokiu je 30 milionů. To u nás by se natočily dva díly, a už by se vyčerpala veškerá dispozice adeptů. Netradiční disciplíny nabízejí netradiční podívanou na netradiční držkopády, a tak jsem občas po škole zapnul COOL a rád si zchladil hlavu u sledování padajících ťamíků. Jojo, ten pořad byl slušnou odreagovačkou. Jediné, co mě ale nesmírně iritovalo, že kvůli nedostatečnému vysvětlení (nebo spíš kvůli nechtěnosti zdržování se nad zbytečnými pravidly) jsme mohli vidět jak jeden šikmookáč vypadl na jedné disciplíně a potom jsme toho stejného mohli vidět na následující. Samozřejmě, že divákům je fuk, který Japonec to zase nevyhraje, a těm pozornějším dojde, že každý má určitý počet pokusů na disciplínu, ale celkem dost to snižuje věrohodnost pořadu. (07.09.2016)

Některé disciplíny dosti zábavné, nicméně celkově jsem měl podobně laděné pořady jako Hry bez hranic nebo Pevnost Boyard mnohem raději, asi je to na mě až moc infantilní. Ve srovnání s jinou japonskou show, opravdu zábavným i napínavým Ninja Faktorem (Sasuke), vychází Takešiho hrad poměrně slabě. Dvě a půl *. (21.04.2011)