Takešiho hrad

Některé disciplíny dosti zábavné, nicméně celkově jsem měl podobně laděné pořady jako Hry bez hranic nebo Pevnost Boyard mnohem raději, asi je to na mě až moc infantilní. Ve srovnání s jinou japonskou show, opravdu zábavným i napínavým Ninja Faktorem (Sasuke), vychází Takešiho hrad poměrně slabě. Dvě a půl *. (21.04.2011)

V době natáčení se jednalo o převratnou a novou podívanou, která neměla moc obdob, ale já se k ní dostala až teď na Prima Cool a už na mě ani zdaleka napůsobí tak, jak by asi působila, kdybych se k ní dostala dřív. Zkrátka davy ukřičených Japonců, co se marně snaží vyzrát nad překážkami, u kterých v mnoha případech závisí jejich překonání na pouhopouhém štěstí (nikoli zdatnosti nebo chytrosti soutěžících), nad nimiž vyčnívá jeden ještě více křičící chlapík v bílé uniformě. Ale jako kulisa pro vaření nebo odreagovačka po náročném dni to ujde. (21.05.2012)

Pamatuju, když jsem kdysi v televizi viděla jeden díl tohohle pořadu. Bylo to tak trapný, ale nehorázně NEHORÁZNĚ vtipný až jsem Takešiho začala sledovat pravidelně. To japonský vřískání a jejich kreativita jak obelstít nepřátelé (viz bludiště nebo ty "fotbalový" utkání) fakt nemají chybu. S postupem časem si říkám - prostě Japonci. Ale když oni se smějí i sami sobě, že se prostě musíte smát taky. (26.11.2015)

Stará dobrá neustále přejmenovávaná TV Galaxie a její bizarní program sestávající z videoklipů, různých béček a tohoto kultu. Podobné televizní soutěže mě nikdy nebraly, ale tohle oproti všem těm vyměklým HRÁM BEZ HRANIC a PEVNOSTI BOYARD nabídlo podstatně ujetější (dementní moderátorské duo) a drsnější zábavu. Z disciplín jsem měl nejradši přechod přes řeku po kamenech - kdekoliv jinde by to účastníci hezky pomalu a bezpečně proskákali, ale japonci to museli proběhnout a já se těch zpomalených držkopádů nemohl nabažit. A taky prorážení dveří nebylo špatný. (19.08.2008)

Asi těžko by se na světě hledal národ jeblejší než Japonci. "Takešiho hrad" je dalším z pádných důkazů tohoto faktu. Sledovat ty ulítlé soutěže v dobách svého dětství, skvělo by se teď tady 5 nostalgických hvězdiček a já bych pěla nadšené ódy. Jenže jsem se s touhle infantilní šíleností setkala až minulý týden - už zdaleka nejsem tak hravá jako zamlada a stupidní komentáře mi prudce cukají s nervama. "Pevnost Boyard" se rozhodně nemusí třást v základech, její pozice nejoblíbenější soutěže v mém diváckém životě je stále pevná - kašírovaný "Takešiho hrad" pro žlutá děcka nemůže konkurovat pořádným, mořem omývaným šutrům. 59% (19.04.2011)