Crash

// Solidně natočené se solidní hudbou a solidními herci. Jenže tomu chybí ještě to pověstně "něco" co by film přehouplo přes hranici solidnosti a dostalo ho do sféry filmů, které mě jak se říká "dostaly". Je to škoda, ale co se dá dělat. Každopádně nedá mi to, abych si trochu nepostěžoval na tu prvoplánovost, protože mi příjde opravdu hloupé že z x miliónů lidí, kteří žijí v LA se sejde 20, kteří spolu mají něco společného a všichni jsou tak zajimaví, že si zasluhují být ve společném filmu, už jen jak to zní. A slepé náboje, záchrana ženy z hořícího auta, černoch co seřve kupu policistů, ani ho nezastřelí, panička co spadne ze schodů a vyvázne z výronem kotníku, ale notak ! Alespoň že ten mladej, nadějnej policista, co poslouchá country sebere kuráž a odstřelí toho černocha, kterýho ještě před pár minutami chtěl svézt, protože si šáhl do kapsy...jasně, protože "takhle" to přece obyčejně chodí. Chápu pojem rasová nenávist, chápu že na ní film chce poukázat, ale nejde mi do hlavy, proč postavy ve filmu musí být takový hlupáci, aby to divákům mohli předvést v praxi. (18.09.2011)

Soundtrack Mark Isham: 1. If I... - KansasCali [4:18] ,2. Plastic Jesus - Billy Idol [4:49] ,3. Are You Beautiful - Chris Pierce [2:52] ,4. Free - Civilization [3:43] ,5. Hey God - Randy Coleman [4:04] ,6. Take The Pain Away - Al Berry [4:19] ,7. Problems - Move.meant [3:49] ,8. Arrival - Pale 3/Beth Hirsch [5:08] ,9. Acedia (The Noonday Demon) - Quinn [3:00] ,10. Save Me - Bird York [4:26] ,11. Afraid - Quincy [5:08] ,12. Maybe Tomorrow - Stereophonics [4:37], (09.06.2011)

Milerád stáhnu obvinění, že je Crash přehnaně melodramaticky, na efekt hrající a HLAVNĚ brutálně vykonstruovaný cenolap, když mi ukážete, že před metropolí L.A. stojí cedule s nápisem: Welcome to Los Angeles, CA. Population: 64.. Rasová a sociální tenze v Městě andělů, z které doslova ze dne na den zmizí intolerance jako pára nad hrncem a divák se má na mávnutí ruky dojímat, zamýšlet či hněvat. Haggis zuřivě zalistoval v brožuře How to Win an Oscar a je mi jasné, že všichni akademici, který ten rok vybírali mezi Crash a Brokeback Mountain, museli být z tíže korektnosti vlastního rozhodnutí zpocení až na prdeli. Nicméně já nejsem Crash Test Dummy, Paule. Mít tvůj film v obchodě Guns and Ammo, leží v červené krabičce s nápisem BLANK.. (30.03.2017)

(1001) Po důkladném přemýšlení jsem dospěla k názoru, že hlavní důvod, proč je ten film tak na ránu, je použitá hudba. Ono by tedy asi samo o sobě i stačilo, že je fikční svět tak směšně zahuštěn do té míry, že většina herců má dvě tři scény (což by bylo i na představení a nadnesení nějakého osobního dramatu docela málo, natož na nějaký vývoj) a tím to pro ně hasne, a každé jejich slovo, pohyb a čin tím pádem musí být jedině k těžkopádnému tématu, kterým nás Haggis mlátí přes hlavu jako Monty Pythonovo brnění gumovým kuřetem. Ale ta hudba, ta rádoby srdceryvná, návodná, kýčovitá, jednorozměrná hudba to prostě posílá do říše pekel okamžitě a bez pochyb. Dokazuje neschopnost svých tvůrců nabídnout nadhled, skrýt myšlenku trochu pod povrch, zapojit diváka do pátrání po jádru pudla, vyvolat jakoukoliv jinou diskuzi než jestli si tento paskvil zaslouží Oscara v porovnání s ostatními snímky toho roku. Nicméně kdyby mi někdo namířil bouchačku do obličeje a řekl, že musím na filmu vyzdvihnout aspoň jednu dobrou věc, tak to bude Michael Peña. (12.12.2018)

Od snímku Crash jsem toho čekal hodně, ale že nakonec dostanu ještě více, to bych nikdy netušil. Příběh samotný je velice křehký, vlastně se jedná o mozaiku osudů několika postav, které to nemají v životě nijak lehké, jakou jsme mohli pozorovat například ve filmu Magnolia. Další vadou na kráse by se mohlo zdát až přílišné množství náhod, ale dle mého názoru se jedná o scénáristův úmysl, ve kterém se nám snaží ukázat, že zázraky - neviditelný plášť - (ne tedy náhody) se opravdu dějí. Co je však nejsilnější stránkou snímku? Proč je tak silně emotivní? Odpověď bych se nesnažil vypátrat mezi řádky, právě naopak, podíval bych se na něj z výšky a vybral ty nejvyšší vrcholky. Je to jeho lidskost a uvěřitelnost. Tvůrci nám ukazují nelehké příběhy lidí, se kterými se můžeme dokonce i sjednotit, příběhy o jejichž nepravděpodobnosti můžeme polemizovat. Nikdo to nemá v životě lehké, ale zároveň se nejspíš nikomu nezjeví anděl, který mu nabídne pomocnou ruku, avšak zázrak, v tomto filmu zobrazený velice věrohodně, se klidně stát může. Skvělé napsané charaktery postav však nemohou fungovat sami o sobě. Režisér ale vybral báječné herce (zde je nutné podotknout, že v tomto snímku nikdo nehraje špatně, herecké výkony jsou buďto výborné nebo velice nadprůměrné), kteří dali psaným hrdinům tu nejlepší tvář, jakou si jen mohli přát. Nakonec mohu jen zvolat: "Bravo Paule..." (26.12.2005)