Crash

imdb rating: 82% - Paul Haggis je, co se týče režírování, filmů nováčkem...většina nováčků, ať už jde o jakoukoliv činnost, potřebuje sbírat zkušennosti... tak jaktože je pan Haggis může rozdávat??...skládání jednotlivých scén sice ještě nedosahuje kvalit Quentina Tarantina, proto je příběh s národnostním podtónem jaksi rozdrobený, ale s jakým umem natočil právě jednotlivé scény, je opravdu ojedinělé...styl vyprávění, decentní hudba, herecké výkony, lidskost a nezkrotné emoce Vám vlezou až do morku kostí a nepustí Vás...naopak, budou Vás drtit po celou tu dobu, nedají Vám vydechnout, dokud se obrazovkou neproženou závěrečné titulky...jste-li hodně citliví, radši si obstarejte dostatečný počet balení papírových kapesníku, budete je potřebovat(scéna se zámečníkovou odplatou a "neprůstřelnou" holčičkou může s leckým pěkně zamávat)...film není smutný, je pouze maximálně lidský a emočně velice vypjatý...výkony všech!! herců jsou nadprůměrné a společně s hudbou utvářejí celkovou atmosféru snímku, je jen velká škoda, že příběh nefunguje jako celek, protože jinak by bylo mé hodnocení nejvyšší...6,5 miliónů dolarů(rozpočet)/93,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (31.08.2006)

Co by měl obsahovat oscarový film? Globálně uplatitelné, ale politicky nezávadné téma, herecké výkony překypující patetickými výlevy, pár odlehčujících vtípků, spoustu kýčovitých obrázků, pěknou hudbu. Crash navrch přidává scénář, v němž je silně zakořeněná rodina coby symbol soudržnosti Ameriky, což lze vzhledem k tématu brát trochu jako ironii. Černí nemají rádi bílé, bílí nemají rádi žluté, žlutí nemají rádi snědé, snědí nemají rádi černé. V tom tkví podstata celého díla. Crash nic neřeší, jenom konstatuje. Má své vrcholy i pády. Obzvlášť první hodina za moc nestojí. Všichni se chovají trošku svinsky, dva zlodějíčci vedou filozofické dialogy o rasismu, namyšlená panička uráží všechny kolem sebe a vy máte problém se někam „zařadit“. Do toho všeho poctivá dávka neředěného patosu a máme laureáta na nejpřeceňovanější film roku. Skoro. Po hodině první přichází hodina druhá, nabitá dějem, akcí a nezdržující se „seznamovacími“ scénami. Mít Crash tři hodiny s patřičnou gradací, skutečně by měl šanci být veledílem beroucím dech. Moc by mě zajímaly osudy všech postav po oné zásadní noci. Takhle mi nezbývá než přistoupit na režisérova pravidla, zakazující pevné dějové sevření a řešící celou podstatu filmu větou: „Tohle je Amerika!“. Ani výborní herci však můj rozpačitý dojem z tohoto laciného bratříčka Magnólie nevyvrátí. Z jistého úhlu pohledu to stále není špatný film, ale vzhledem ke konkurenci považuji jeho vyzdvihování coby „best of 2004“ za rouhání. 70% Zajímavé komentáře: Melies, meave, mm13, Jordan, Fr, Frankie, Humprt Pum (12.03.2006)

Crash nesoudí, nemoralizuje, nevytváří závěry. "Jen" zaznamenává, ukazuje lidi v jejich strachu, v jejich předsudcích, v jejich nahotě. Nabízí odvrácenou tvář Ameriky, kde spousta lidí přijíždí hledat štěstí, seberealiizaci, sny... kde představa amerického snu splaskne jako mýdlová bublina pod tíhou reality. // Paul Haggis a Bobby Moresco vytvořili působivý snímek se silným příběhem plným náhod, které utváří dějiny (a třebaže dějiny čistě jen osobní). // Lidský film o neviditelném plášti, o komunikačním šumu, o zdech mezi námi, ale hlavně o lidech, kteří se snaží najít své místo v tom velkém, odosobněném světě. Nezapomenutelný zážitek. (14.02.2009)

No konečně!!!! Ale že to trvalo (mně!) než jsem pochopil že Sandra Bullock je herečka... Kaju se.... Víc než zajímavý film o rasismu pod pokličkou... Být rasistou proti své vůli, být skrytým rasistou atd. Kdo nezažil nepochopí.. Zpravidla největší antirasista je ten, který žije ve své tvrdě segregované čtvrti a hraje si na milovníka všech ras na celém světě... do té doby než je konfrontován... Haggis mě do světa vtáhl jednak proto že umí, jednak proto, že je reálný... A to je celé. V tom je celá síla tohoto příběhu, který si rozhodně nepouštím naposledy... (05.10.2005)

Mozaikova štruktúra prepletených osudov viacerých postáv podobná napr. Magnólii, výtvarne chladne štylizovaný svet odvátrenej strany LA vyobrazením veľmi blízky Collateral. Vzájomné prepletanie dielčích segmentov síce miestami zaváňa až prílišnou vykonštruovanosťou, ale na druhej strane to je možné brať ako prostriedok, ktorým chcel režisér do jedného príbehu vsunúť viacero tém. Výsledok je na charaktery výborne vykreslená, atmosferická, prepracovaná štúdia paranoie, odcudzenia, rasovej neznášanlivosti, xenofóbie a korupcie. Situovanie do "Mesta anjelov" celú problematiku len zvýrazňuje, podobne ako očistec (padajúci sneh) relativizuje pozitívne ladenie záveru, ktorý tak filmovým jazykom krásne vytvára dramatický oblúk s úvodným monológom: "Its the sense of touch. In any real city, you walk, you know? You brush past people, people bump into you. In LA, nobody touches you. We're always behind this metal and glass. I think we miss that touch so much, that we crash into each other, just so we can feel something". (17.07.2005)