Po krk v extázi

Sympatický „NoName“ s dokonalým vystupováním, kterému klidně svěříte veškeré svoje úspory (i když na rovinu, co by s tou almužnou dělal). Spousta „dobré nálady“ ukrytá v tabletkách extáze, balík peněz ve hře, jedna ztracená dcera a šéf žádá o poslední službičku. „Čas od času jsme požádáni o něco co není naší povinností, říká se tomu obětování“. Takže figurky jsou na svých místech a šachová partie může začít. (15.07.2005)

Neřídím světovou odborovou centrálu drogových dealerů a vlastně je ani všechny osobně neznám, ale přesto mám jistou pochybnost o tom, že se mezi nimi vyskytuje solidní a inteligentní podnikatel, který se tváří jakoby pro něj nebylo myslitelné neplatit spotřební daň z provedených transakcí. Navíc si myslím, že světu by bylo o něco lépe bez sympatických i nesympatických prodejců narkotik, což mi neumožnilo užít si tento snímek bez předsudků, ale přesto jsem si dokázal bystře všimnout, že se jedná o jednu z těch lepších gangsterek. (26.10.2012)

Nie je to síce zaslúžených 80%, ale menej by bolo EŠTE nezaslúženejších. Režisér Matthew Vaughn nie je druhý Guy Ritchie. Jeho štýl je iný, pokojnejší a to je mi bližšie/sympatickejšie. Vaughnov pohľad do sveta britských gangsteríkov (žiadne veľké zvery, ale ani nie až také nuly, ako v INTERMISSION) mi celkom sadol, hoci srdcovka to nikdy nebude. Navyše, mám rád kontroverzných (anti)hrdinov, sympatických hercov a dobre napísaný monológ a to všetko PO KRK V EXTÁZE má. Akiste jej v tom ohromne pomohol budúci Bond, šľachovitý Daniel Craig. Láme ženské, leje chľast a aj keď má k zbraniam averziu, pre vystrelený projektil nejde ďaleko. Zdatní partneri (agresívny Afroameričan Morty, uhladený bitkár Gene), vriaca voda, žehlička... podarená snímka. (18.02.2006)

Daniel Craig mě opět přesvědčil, že je podprůměrným hercem, jinak mě však Layer Cake velmi mile překvapil. Povedená gangsterka o těch, kteří tahají za nitky osudu a o loutkách, které žijí v iluzi svobodného rozhodování. Svižný a zábavný film. HUDBA: Ilan Eshkeri, Lisa Gerrard - soundtrack jsem poslouchal docela intenzivně už před filmem, takže jsem byl hodně zvědav, zda byl potenciál využit. A věřte, že byl. Eshkeri byl tou dobou ještě holobrádek, ale s určenou látkou si poradil skvěle. O Gerrard není potřeba dlouze psát, snad jen že Layer Cake Aria je odzbrojující, ale zapomínat by se nemělo ani na instrumentální skladby, která pro film skládala... Ve filmu však uslyšíme množství osvědčených hitů a všechny skvěle použity. Hudební složka tak nemálo připomíná filmy M. Manna... už jen kvůli soundtracku se na film vyplatí podívat! (02.04.2009)

Jakmile si vzal Ritchie Madonnu, na jeho filmařinu měla tuto zkutečnost tuze neblahý vliv. Naštěstí v nouzi poznáš přítele a tak se do pozice režiséra obsadil Matthew Vaughn. Možná je Po krk v extázi jeho nejméně známý film, ale je zde několik důvodů proč jej rozhodně neminout. Takže Daniel Craig, už tady vidím poprvé probleskovat budoucího Bonda. Důvod číslo 2 je už opětovné ponoření prostředí londýnské galérky. Tentokráte bych řekl, že v trošku vyšší třídě. Tam kde Sbal prachy a vypadni ukazují spíše drobné podvodníčky, zde se už dostáváme na podstatně vyšší úroveň. Spousta postav má už přeci jen vkus a dokáží někoho nepohodlného zlikvidovat lusknutím prstu. Ritchieho ztřeštěné nápady, jsou nahrazeny mnohem uhlazenější a více sexy kamerou. Děj je navíc mnohem složitější i s nějakým morálním poučením na závěr. Je možné, že ve své době některý divák ani nepostřehl že režíruje někdo jiný než Guy. 80% (21.09.2020)