Po krk v extázi

Matthew Vaughn udělal Guye Ritchieho. Kdyby Ritchie nepoznal Vaughna a ten neprojevil zájem o produkci jeho režijního debutu Sbal prachy a vypadni, Ritchie by dost možná dnes nebyl přesně v té pozici, ve které se dnes nachází. Vaughn se následně chopil také produkce Podfu(c)ku zároveň Ritchiemu dohodil Madonnu, kdy Ritchie následně realizoval se svou ženou film Trosečníci a málem si s ním zničil kariéru. Manželství s Madonnou bylo zřejmě bouřlivé, Vaughn se ovšem mezitím rozhodl, že se kromě producenta stane také režisérem. Jeho režijní debut Po krk v extázi poté mohl na první pohled působit jako gangsterka z ranku prvních dvou Ritchieho filmů. Styčných ploch je u režijního debutu Vaughna s Ritchieho počátky hodně. Byla by ovšem škoda říct rovnou říct, že se Vaughn svezl na úspěchu svého přítele. Vaughn režíroval poprvé a do velké míry jde sledovat, že už se zde projevují jeho proslulé trademarky, pořád se ovšem přeci jen rozehříval. Jeho britská gangsterka kráčela ve stopách Sbal prachy a vypadni i Podfu(c)ku, především měla štěstí na fantastického Daniela Craiga, kdy dle mnohých role anonymního protagonisty přispěla k tomu, že se stal z Craiga nový představitel agenta 007. Po vzoru Bonda ostatně dealer XXXX sdílí zdánlivě ledový klid, zároveň srší charismatem (srovnávání s Vladimirem Putinem z dnešního pohledu tuplem nedávají smysl), navíc působí jako lidský charakter, který se vnímá za obyčejného obchodníka a zároveň hodlá odejít do poklidného důchodu. Odejít ovšem z kriminálního prostředí není jenom tak, to by ostatně mohl potvrdit nejen Carlito Brigante. XXXX tak prochází podsvětím nejedné zajímavé figurky (Michael ,,Brumbál´´ Gambon jako mafiánský boss Eddie Temple, Ben Whishaw jako Sidney, Tom Hardy v roličce Clarkieho....), zobrazené podsvětí navíc oproti dvěma předchozím filmů Ritchieho působí jaksi nebezpečněji a přeci jen realisticky. Nutně to přitom neznamená, že se vytrácí zábavnost celého projektu. Vaughn do jisté míry vsadil do jistotu, od Ritchieho se očividně něco naučil, zároveň na to ovšem šel tak trochu po svém. Po krk v extázi je díky tomu stylovou záležitostí, která zaujme už perfektním intrem skutečně jakoby vystřiženém z Ritchieovek. Adaptace stejnojmenného románu J. J. Connollyho na to ovšem po úvodu přeci jen pořád jde tak trochu jinak. Vaughn mohl už na počátku své režijní cesty projevit vkus pro povedenou hudební dramaturgii (dobře později známou nejen díky prvnímu Kick-Ass i dvojici filmů Kingsman), smysl pro audiovizuální vyprávění s neskutečně živou kamerou i smysl pro humor, který se někdy může vyjevit i na zdánlivě nevhodném místě, i to se ostatně stalo Vaughnovým menším trademarkem. Sebevíc chytrému protagonistovi navíc inteligence v nevyzpytatelném kriminálním prostředí nutně nemusí pomoct, tahle funkčně odsýpající (délka pouze 105 minut) gangsterka sleduje protagonistu, který do světa podsvětí na jednu stranu nezapadá, z rozjetého vlaku se ovšem skutečně špatně skáče ven. Už v roce 2004 rozhodně nešlo o bůhvíjak originální scénář, přesto šlo Po krk v extázi jistě vnímat jako svěží vítr. Vaughn už tady projevil, že zvládá kombinovat humor s vážnějšími momenty, zároveň dělat násilí zábavné. Scénáři nechybí různé zvraty, které možná nejsou zase tolik nepředvídatelné, přesto se alespoň krapet projeví ambice scénáře, kdy se Vaughn i ve svém nejčerstvějším Argylle: Tajný agent snaží s diváky tak trochu pohrávat. Jestli Po krk v extázi i po letech stojí za pozornost, jsou to projevy Vaughnova talentu už na samotném počátku jeho režijní kariéry. Po krk v extázi už se dá těžce divit tomu, jak někdo mohl natočit instantní klasiky jako Hvězdný prach, Kick-Ass, X-Men: První třída nebo Kingsman: Tajná služba. Guy Ritchie prožíval turbulentní období s Madonnou, Matthew Vaughn mezitím navázal na svého kamaráda a dokázal, že je nejen schopným producentem, ale také schopným režisérem, který umí svým filmům dodat styl, kombinovat humor s ponuřejšími momenty, zároveň mu nechybí nejeden vizuální nápad. Jestli Vaughn poté svou tvorbou něco nadále dokazuje, je to fakt, že mu dech nedochází. A i kdyby náhodou došel, jeho povedené záležitosti, včetně povedeného režijního debutu, tu s námi budou stále.... (02.02.2024) (méně) (více)