Che Guevara: Partyzánská válka

Proč S.Soderbergh investoval energii do guevarovské ságy, to jsem vážně nepochopil. Druhý díl je divácky úmorným (deníkovým) přepisem neúspěšného pokusu zopakovat „kubánský revoluční zázrak“ v Bolívii. Postavy si neustále třesou rukama, vzájemně se představují, při shánění zásob si nelze nevzpomenout na Allenův film Banáni. Když jsou partyzáni konečně rozprášeni, je to úleva a člověk nosící portrét Che Guevary na rudém tričku pro mě zůstává i nadále blouznivcem, přestože popis bolivijského zdravotního systému v polovině 60.let (jak jej titulní postava prezentuje místním rolníkům) nápadně připomíná naši současnost. (14.07.2010)

Part Two si vlastně bez Part One si snadno poradí. Děj se přesune o pár let později do Bolívie a je to v podstatě to samé jako první část jen v bledě modrém. Samozřejmě až na ne zrovna veselý konec, mimochodem ten byl vynikající. Ale taky je to nudnější než první část a už ne rozhodně tak vydařené, protože celkově atmosféra a Che Guevarovo kouzlo opadly. Celkově je to tedy na 3 hvězdy. PS: U obou částí velice oceňuji hudbu. (29.12.2011)

Druhy dil je mozna o nece lepe stravitelnejsi nez prvni. Jiz se tolik neodskakuje od tematu ( mnohdy chaoticky a zbytecne ) jako v jednicce. Dej ale nema temer zadne tempo a bolivijska dzungle uz tolik netahne jako Kuba a je skoda, ze ji je venovano tolik prostoru. Celkove to vnimam jako hodne prumerny film, ktery misty vypada jako televizni. Soderbergh byl a je suchar. (04.12.2010)

Obě části Che Guevary prakticky nejde hodnotit odděleně, protože se (koneckonců i podle slov samotného tvůrce) jedná v podstatě o jeden film. Soderbergh se rozhodl životopisné drama o kubánském revolucionáři pojmout skoro až dokumentárním způsobem. Čekají nás dlouhé záběry, velké množství dialogů a téměř žádný hudební doprovod. Jednoznačně na něm musím vyzdvihnout, že skutečné události nijak nehodnotí a pouze okem kamery nezávisle pozoruje. (Což ocení hlavně ti, kteří stejně jako já nepovažují Che Guevaru za bůhvíjakého hrdinu). Dalším pozitivem je určitě Benicio Del Toro, jenž podal přesvědčivý herecký výkon a svému předobrazu je dost podobný i fyzicky. Jinak jsem byl, ale celkem zklamán. Více než čtyř hodinová metráž se neuvěřitelně vleče. Až na závěrečnou popravu, zde není jediná zapamatováníhodná scéna. Možná jsem hodnocením ovlivněn svým názorem na Kubánskou revoluci, ale stejně bych od režiséra jako je Soderbergh čekal víc. Mnohem víc! (23.10.2011)

Tak nám Soderbergh dovyprávěl příběh slavného revolucionáře a stejně jako vypravěč dlouhé knihy neudrží dech do konce nepovedlo se to ani panu ražisérovi. Druhý díl je po všech stránkách slabší než první a naprosto zbytečně roztahaný a nezajímavý. Pokud by se obě části -výrazně- prostříhali a vznikl z toho jeden celek mohl to být o dost zajímavější film. Soderbergh chtěl zamachrovat ale nemá na to. (15.07.2010)