Nezapomenutelné dětství

David Duchovny ve své režijní prvotině jakoby chtěl natočit silné poselství, ale nevědomě postihl tu ryzí esenci filmového melodramatu, o kterou se pravděpodobně vůbec nesnažil. Jeho film neurazí, nenadchne, příjemně plyne k očekávané katarzi a šťastnému konci, je to snímek tak americky filmový, plakátový, prvoplánový, ale není špatný, spíše již stokrát omílaný a v jiných podobách stokrát viděný. Stejně jako škatulková role Robina Williamse, těch slaboduchých hrdinů už bylo vážně přespříliš, že to Robin pořád bere... (04.02.2012)

Ale jo. David Duchovny nenapsal úplně špatný scénář, i když zajímavější je rozhodně vzpomínání než konečné rozhřešení. Anton Yelchin už před těmi jedenácti lety ukázal, jak je skvělým hercem, Robin Williams už to dávno dokazovat nemusel. Sešla se skvělá parta, díky které je ten film pěkně poetický a milý, i když má svoje depresivní momenty, ale ty k tomu také patří. (20.02.2015)

Vše z Tommyho dětství byl krásný film, který bych neváhala ohodnotit minimálně 4 hvězdičkami. Když se ale přehoupl do dospělé části, jeho kouzlo bylo ztraceno. Na scénu se vkradl, vlastně tam skočil, klasický americký slaďák. Pointa? Dost chabá a skoro bych řekla o ničem... Ne, část s Duchovnym se nepovedla - poselství se nekonalo, jen mi to dost zkazilo celý dojem z tak moc příjemně rozjetého filmu. Škoda. (23.07.2016)

Jde sice o vcelku zajímavý snímek (asi jen díky tomu nenudí a vysloužil si alespoň ty tři hvězdičky), ale jinak kde nic tu nic. Ačkoli jakýsi hlavní nápad se mi líbil, byl docela špatně a dost mělce zpracovaný. Nakonec pak člověk ani neví, o co tam vlastně jde, kde je ten problém, který nám tam servírují, ani co si z toho má vůbec odnést. Každopádně jestli je pravda, co jsem tu někde četla, že scénář vznikl během šesti dní, tak by to tomu tak akorát odpovídalo... (01.02.2012)

Dojemný příběh o dospívání. 1) 44letý režisér a scénárista David "Mulder" Duchovny si v překvapivě emocionálním snímku i sám zahrál. 2) Hvězdou filmu a jediným důvodem, proč jsem dílo sledoval, byl 15letý Anton Yelchin. Nezklamal mě herectvím ani vzhledem. 3) Zpočátku se film dost táhl, zajímavé okamžiky střídaly pásy nudy, ale pak nabral dech a drama získalo na obrátkách. Na konci jsem slzel, až stydno. 4) 1984. Sometime in the spring. I went from retard to mentally handicapped. And then in 1987-88, I went from handicapped to challenged. I changed again. I'm probably changing right now. Who knows what I'll be next? (06.08.2011)