Nezapomenutelné dětství

David Duchovny ve své režijní prvotině jakoby chtěl natočit silné poselství, ale nevědomě postihl tu ryzí esenci filmového melodramatu, o kterou se pravděpodobně vůbec nesnažil. Jeho film neurazí, nenadchne, příjemně plyne k očekávané katarzi a šťastnému konci, je to snímek tak americky filmový, plakátový, prvoplánový, ale není špatný, spíše již stokrát omílaný a v jiných podobách stokrát viděný. Stejně jako škatulková role Robina Williamse, těch slaboduchých hrdinů už bylo vážně přespříliš, že to Robin pořád bere... (04.02.2012)

Dojemný příběh o dospívání. 1) 44letý režisér a scénárista David "Mulder" Duchovny si v překvapivě emocionálním snímku i sám zahrál. 2) Hvězdou filmu a jediným důvodem, proč jsem dílo sledoval, byl 15letý Anton Yelchin. Nezklamal mě herectvím ani vzhledem. 3) Zpočátku se film dost táhl, zajímavé okamžiky střídaly pásy nudy, ale pak nabral dech a drama získalo na obrátkách. Na konci jsem slzel, až stydno. 4) 1984. Sometime in the spring. I went from retard to mentally handicapped. And then in 1987-88, I went from handicapped to challenged. I changed again. I'm probably changing right now. Who knows what I'll be next? (06.08.2011)

Na čtyři hvězdičky to třebas úplně není, ale tady dávám body k dobru již za samotné téma, tenhle žánr nostalgického vzpomínkového melodramatu patří mezi mé oblíbené. Prostě pohodový příběh o přátelství, lásce a návratu do rodného města, natočený standardně, s pár těžkopádnějšími momenty, které mu dokážu odpustit. Mě něco takovéhoto vždycky hodně potěší, i když toto zrovna není úplně to pravé ořechové, nějaký ještě výraznější dopad na city by rozhodně nezaškodil. (13.02.2007)

Hezky film o tom jak se z kluka stava muz, jeho osudove zvraty v mladi, ktere ho donutuli k uteku ze zeme. Zase jako vzdy velmi dobry herecky vykon R. Williamse s ne o mnoho horsi rezii D.Duchovnyho. Poutavy pribeh, bez extremu ale take bez nudy a hlavne nevite co se stane po cast filmu jiz po prvnich minutach. (22.02.2006)

Co mi na tomto filmu vadilo nejvíc? Těžko říct... asi všechno to, co je typické pro laciný sentiment: ... ta myšlenková plochost, ta faleš vydávající se za hlubokou životní pravdu, to podsouvání sexu dvanáctiletým, ten retardovaný dospělák, který rozdává svoje moudra à la Sokrates, kudy chodí ("Vím, co vím. A přesně vím, co nevím..."), ta černošská narkomanka z okna samotky ve vězení, která umí 13letému tak skvěle poradit s moudrostí až nadpřirozenou... (Asi proto je to symbolicky "shora", ne?) A ten 13letý, který maminku odpojí od hadiček hned po tom, co prohlašuje, že on, on sám se o ni bude starat... A aby výčet všeho, co nemusím, byl úplný, tak ještě přihazuji na váhu vulgarity a nevkusnosti slovem i obrazem. - Mimochodem proč musí být tolik scén na WC? To je nějaká nová móda? - Do toho všeho výše zmíněného pak pohoršující zacházení s Biblí ve škole zapadá zcela přirozeně... Nemohu tenhle film hodnotit, nerada dávám "odpad". Ale při troše dobré vůle si přece jen odnáším jednu upotřebitelnou myšlenku: "Utíkej, utíkej odtud...", radí černoška Tomovi. Ano, utíkám od české televize, kterou jsem si zase jednou neuváženě a naivně zapnula! (03.10.2013)