Twisters

Další veleočekávaný sequel, tentokrát prakticky kultovního předchůdce, dorazil do letních kin. Téměř tři dekády nepřekonaný katastrofický počin Jana de Bonta za podmanivého hudebního podkresu Marka Manciny (a Respect to the Wind od Van Halena je pořád v mojí hudební topce) přinesl v roce 1996 v rámci výplachové Hollywoodské produkce asi nejrealističtější akční jízdu ze světa adrenalinem napumpovaných lovců bouří a tornád. Film se dočkal několika (vždy nepovedených) variací včetně tohoto hrůzného televizního pokusu o pokračování, přičemž sám však i přes ostrý zub času odolal a zůstal vesměs nepřekonanou špičkou ve svém žánru, kterou si i přes četné faktické výtky pochvalovali i skuteční meteorologové. Sám Bill Paxton se přitom přimlouval k regulérnímu pokračování tohoto na svou dobu vizuálně velmi vypiplaného díla, ale žel se jej nedožil. Ale nyní ho tu máme. Jak obstál v porovnání se svým originálem a také s očekáváním dnešní doby? Tak napůl. První film měl v zásadě tři pilíře, na kterých jeho úspěch stál: 1) Začínající a ve své době vkusné (i revoluční) využití CGI, které divákům přineslo radost z vizuální pastvy při honu za tornády, 2) Skvělou Helen Huntovou, obstojně sekundujícího Billa Paxtona a správně střeleného Phillipa Saymura Hoffmanna 3) Nádherné letecké záběry na nekonečná pole americké Oklahomy za líbivého i dramatického zvuku jak trefné country hudby, Mancinova soundtracku, i tak dunivého větru poblíž tornád. Twisters se zde snaží dostát hlavně kvality třetího bodu, je vidět, že debutující režisér Lee Isaac Chung Oklahomu žere a nehodlá ustoupit od zobrazování těch krásných scenérií napříč celým filmem. Herecký ansábl je ale žel podstatně méně výrazný (libový frajírek Powell transformující se do empatického kovboje s vypiplanou technikou pro lov bouří je ve finále jen sympatická karikatura kloubící obě protichůdné postavy z prvního dílu - Paxtonovu a Elwesovu) a Daisy Edgar-Jonesová je zde spíše opačnou (bojácnou a křehnou) verzí své předchůdkyně v prvním díle, kterou krásně stvárnila Helen Huntová. Povrchní povahové rysy mají vést vesměs jen k rozvinutí romance, do které vstupuje ještě jeden hráč (ostatně i v prvním díle jsme podobné vztahové dilema viděli, jen tady je to genderově otočené). Nastíněný vztahový trojúhelník navíc nefunguje, nevyvolává žádné emoce, není v něm dostatek chemie, takže to diváka ve finále nechává chladným. Respektive každému musí být od začátku jasné, jak to asi vzhledem ke castingu a šablonovitému vývoji postav dopadne (vystrašená vědkyně chytne druhý dech a v sebestředném lovci tornád se objeví kus lidskosti, aby jim to škádlení divák nakonec "odsouhlasil"). Vedlejší postavy také nemají až takové "grády", i když je snaha jim vtisknout nějkou tu "geekovskou" jedinečnost. Takže zbývá třetí bod, tedy vlastně první, a sice ta pověstná CGI vizualizace ničivého živlu, okolo kterého se samozřejmě film točí především. Tři dekády jsou tři dekády a dneska už si můžou tvůrci dovolit s herci před zeleným plátnem opravdu čarovat... a taky že čarují. Vzduchem létají celé baráky, v podstatě celé malé městečko, dokonce i lidé. Zvuk létajících trosek je ohlušující, oproti prvnímu dílu se můžou tvůrci utrhnout ze řetězu a v zásadě doručit divákovi jednu nonstop burácivou akci, která ukazuje nejen enormně ničivou tvář tohoto živlu, ale aspoň trošičku pomrkává na problém globálního oteplování i svět mocných, kteří z každé lidské tragédie chtějí mermomocí něco vytřískat. A podle mě příliš CGI škodí. Podobně jako u pátého Indiana Jonese jsem i tady trpěl tím, že vlastně většina akční stopáže je dílo jedniček a nul a tak strašně mi chyběl aspoň občasný poctivý analog. No a po těch třech dekádách překvapí, že i když máme po ruce drony, skvělá družicová data i patřičně vytuněné bouráky na lov tornád, samotná "věda", kterou chtějí hrdinové aplikovat, se oproti prvnímu dílu vlatně nikam moc neposunula. Bohužel absentuje i ten správně trhlý humor (který v jedničce zajistila létající kráva, Hoffmanova postava a ty dialogové přestřelky manželů v krizi). Ne, že by tu humor nebyl, ale je takový... mdlý. A ani po třech dekádách se tvůrci nepoučili z faktů od vědeckých poradců, takže nechybí další momenty (těžké věci se okamžitě zvedají do vzduchu, zatímco lidé stojí pevně nohama na zemi, suť a kroupy u tornád nezanechají na autech skoro ani škrábanec...). Suma sumárům: Twisters jako samostatný efektní letní výplachový blockbuster funguje skvěle a na velkém plátně nezklame, má co nabídnout, ale jako regulérní pokračování již ikonického prvního dílu je pro mě spíše zklamáním. Je to tak na slabších 50 %. Jestli přihodím, ukáže čas (a další TV či kino variace na toto téma, kterých jistě v dalších letech ještě několik přibude). (11.07.2024) (méně) (více)