Twisters

Původní Twister z roku 1996 mě hodně bavil a současně nebetyčně (pun intended) iritoval a ohlasy ze zahraničí dávaly tušit, že se volné pokračování nad očekávání povedlo.  Což potvrzuji.  Je to další z typických updated script filmů, tedy nese se to v podobném duchu, jako Tron: Legacy, nebo Top Gun: Maverick, což jsou oboje filmy, které jsem si užil náramně a není náhoda, že scénář k Twisters spolupsal Joseph Kosinski, který právě oba výše zmíněné režíroval. Ta linie a přístup k látce tam je prostě znát. A funguje to.  Jako zdaleka nejpozitivnější na celých Twisters považuju fakt, že se nesnaží jít tradiční sequelovou cestou "Víc všeho a větší" a po celou svoji stopáž zůstávají nohama relativně pevně na zemi. Nic nepřepíčují. Tornáda nejsou větší, nebezpečnější, inteligentnější... Jsou to prostě "jen" tornáda. Technická udělátka, která postavy používají, nejsou absurdnější, víc hi-tech, nebo sci-fi... Jsou prostě jen modernější a to ještě jen občas. Všechno se to drží ve velmi přijatelných mantinelech technologické uvěřitelnosti a nikdo si tu nehraje na Emmericha.  Velikou radost dělá herecké obsazení, které není extra profláklé, ale hraje perfektně a je velice sympatické. Glen Powell je neřízená střela, velmi potěší i Daisy Edgar-Jones, která vypadá trochu jako Dakota Johnson, ale umí hrát o dost lépe.  Celé je to neuvěřitelně feel good, v jistých ohledech opravdu hodně 90's a sype to velmi příjemně, takže jakkoliv se nejedná o nějaký extra kus filmařiny, je to velice zábavný produkt a pokud budete mít ještě možnost stihnout ho v kině, dejte mu šanci.  Twisters jsou opravdu hodně věrní původnímu filmu a je to zajímavá příležitost, jak si tenhle kus devadesátek alespoň pocitově doplnit na velkém plátně, pokud Vám v roce 1996 unikl, například proto, že Vám bylo osm let. (06.08.2024)

Matka příroda má ve filmech velké zastoupení a ať už to jsou velké Tsunami, tornáda nebo zemětřesení, vždy se jedná o jednoduché filmy, které nabízejí vizuální atrakce, poctivou destrukci a sympatické postavy.To je případ i Twisters. Jednou větou by se dal film popsat jako poctivý letní blockbuster. Odsýpá rychle, interakce s tornády vypadají a zní na velkém plátně opravdu parádně a místo velkých destrukcí se tady jede spíš na autenticitu, což vyvolává větší pocit napětí. K tomu přidejte fajn obsazení, jednoduchý příběh, kde se nikdo bohudík nepokoušel o nic intelektuálního a vizuálně nápadité řádění samotných tornád. Malinko tak zamrzí, že toho velkého ničení tady moc není (právě proto, že se hraje spíš na reálnější zpracování tornád) a že finále mohlo být trošku epičtější. Když si vezmu snímek v ''Oku Tornáda'', tam toho vizuálního pekla bylo mnohem více. Katastrofických filmů už ale moc nevzniká a tak jsou ''Twisters'' vítaným přírůstkem do žánru, kdy režisér a vlastně všichni jedou na jistotu, což ale vůbec není špatně. Ty dvě hodiny příjemně utečou. Nejedná se o žádnou velkou událost, ale kino filmu rozhodně sluší. (20.07.2024)

Před lety byl Twister solidní zábava s mírným přesahem a rozumnou kombinací CGI a praktických efektů. Jeho sequel je ve všech směrech trochu slabší. Hlavní hrdinka je sympatická a má trauma, chemie s hlavním hrdinou funguje, ale chybí něco hlubšího. Motivace hlavního záporáka je nejasná, a ani bohužel neskončí v tornádu. Vlastně nezahyne vůbec nikdo důležitý, jen několik postav z komparzu a to hlavně vlastní pitomostí. Scény s tornády jsou pěkné, destrukce rafinérie vypadá velmi dobře a takhle by asi měl vypadat letní film, který když zapomenu, nic tak hrozného se nestane. (21.07.2024)

Grace to zvládne...a ak nie Grace tak Kate určite...Twister bol svojho času takmer prelomový a kultový snímok, teda pre väčšinu teenagerov v tom čase určite...a na to stavil režisér aj teraz, plno silných sebavedomých žien, zlý biely developer, multikultúrnejší youtube tím asi na svete nie je ale ani tak to nebolo zlé, ale...ale ja som to už pred 28 rokmi videl. (12.08.2024)

Mám to vlastně dost podobně jako tehdy. Pánové Spielberg a Crichton šetřili na hvězdnějších jménech, vše narvali do speciálních (místy revolučních) efektů, které jsou svižné a přehledné. Vzduchem létaly domy, kombajny i krávy. Scénář se držel univerzálního schématu, moc toho nevymýšlel, no a podobné je to i nyní, stejně jako se vztahy mezi postavami i samotnými emocemi. Slaboučké a modelové. Ale tak nějak to funguje... Protože jižanský venkovan Glen Powell je rozený sympaťák a meteoroložka Daisy Edgar-Jones rozkošná jak spící miminko. Ona má vynikajícně vyvinutý smysl pro předvídání počasí, on velkou hubu a nadšení pro šílené kaskadérské kousky určené pro fandy lovců bouřek. Oba zastupují jiný tým, zatímco ona si navíc táhne trauma z tragické ztráty přátel a její parta vědátorů nemá úplně čisté svědomí, on není jen šaškem pro kameru, ale i srdečný chlapík s potřebou pomáhat. Jak tohle asi dopadne? Ostatní postavy jsou zatraceně jednoduché a předvídatelné, dialogy nestrhnou. Zkrátka vše podstatné se děje v blízkosti prudce rotujících sloupců vzduchu, tvůrci tu a tam překvapí nějakým svěžím nápadem a celkově velmi solidními triky. Jen to chtělo víc napětí a méně monotónnosti a blbých momentů (hrdinové z tornád nemají respekt, chovají se nezodpovědně, ale pak hysterčí a klepou se strachy; místní netuší, co dělat, když se tornádo blíží). Každopádně to má Daisy a sympatický devadesátkový styl. Větrem trochu (víc) nadnesené čtyři hvězdy. (13.08.2024)