Princ a já

Princ a já patří bohužel mezi průměrné romantické komedie a důvodů je hned několik. Prvním je horkou jehlou ušitý scénář, který sešívá jedno klišé ke druhému, až je to kostrbaté (jeden příklad za všechny: Eddie se z floutka de facto přes noc změní v odpovědného mladíka). Dalším problémem je druhá půlka filmu, kdy režisérka bezradně přešlapuje na místě a děj se rozmělňuje. Třetím pak malá emoční náplň, kdy vás za srdce nevezmou ani scény, které by v romantické komedii měly (otřesy ohrožující „big love“). A moc to nejiskří ani mezi hlavními hrdiny: zatímco z Julie Stiles září velké charisma, její protějšek Luke Mably se na romantického hrdinu nehodí. Nesálá z něj totiž skoro nic. K tomu lepšímu, co Princ a já nabízí, tak vedle Julie Stiles patří role Eddieho sucharského sluhy (Ben Miller) a pro českého diváka i objevování miniroliček českých herců. (09.01.2006)

Sice je to trochu přeslazená hollywoodská pohádka, ale díky sympatickým hercům i nenásilné formě vyprávění se na to krásně kouká, taková romantická oddychovka. Příběh je samozřejmě už po 10 minutách brutálně čitelný, nejdřív se nesnášejí, pak se milují, pak se odloučí, no a jak to asi skončí, že ? 60% (27.10.2013)

První dvě třetiny filmu jsou docela zábavné a zdařilé, ale jakmile se příběh přenese do Dánska, autorům dochází nápady a děj se stává málo věrohodným (v rámci žánru, samozřejmě) -hrdinka se s královským protokolem sžije velmi rychle a bez problémů, vše jde jako po másle, což lze jen těžko akceptovat. Problém je v tom, že autoři smíchali do jednoho filmu dva vzorce romantických filmů: sbližování dvou povahově odlišných partnerů a aklimatizace obyčejné dívky v prostředí nejvyšších kruhů. Výsledkem je pak pochopitelně to, že pořádně nefunguje ani jeden a navíc se vzájemně ruší. Výrazným kladem je ovšem výkon Julie Stilesové. (30.12.2004)

Paige Morganová (Julia Stiles) je sebevědomá studentka, která vše podřizuje svému jedinému cíli, stát se doktorkou. Ale zdá se, že jí stále někdo hází klacky pod nohy, naposledy její studentský kolega, svérázný Eddie se svým podivným přítelem, který si s ničím moc neláme hlavu. Jenže osud je osud, a oba se do sebe (nečekaně) zamilují - a až poté Paige zjišťuje, že Eddie není jen tak obyčejný kluk, ale dánský princ Edvard, který si do Ameriky přijel jen povyrazit (zlákán reklamou na nočním kanále) (samozřejmě než poznal tu pravou lásku, Paige) ... Kdyby existovala soutěž o nejméně originální film všech dob, Princ a já by se s přehledem mohl účastnit bojů o první příčky. Už asi po úvodních třech minutách jsem manželce odvykládal, jak to celé bude pokračovat, a až na malé detaily jsem se naprosto trefil. Sice se autoři vše snažili zkomplikovat "nečekaným" koncem, ale zkušenějšího diváka neoklamou - že to jsou jen otevřená dvířka k druhém dílu (na který si teda já už netroufám).. (26.10.2009)

Nevím proč, ale mě se docela baví na to koukat. Není to sice žádný velký ba-da-boom, ale princ mi nevadí a Julia ve své typické roli tak trochu cynické holky stojící nohama pevně na zemi (podobně jako v 10 důvodů proč tě nenávidím nebo Nežádej svůj poslední tanec) opět neurazí. Když pominu jednoho nechutně digitálního motýla a pohádkovost zejména druhé části příběhu, která se odehrává v Dánsku, je to prostě pohodová záležitost s vlastní atmosférou a příjemně jemným humorem. (27.11.2014)