Bokovka

(1001) Teď si nemůžu vzpomenout, v jakém filmu, ale někde jsem viděla Paula Giamattiho hrát zmrda a od té doby už mám problém ho vidět nějak jinak než tak. Takže tady toho "huggable" moulu od něj neberu a ničím jiným mě film nezaujal. A drahý bože můj, proč je to tak dlouhé? Chybí mi ty staré dobré časy, kdy nezávislé filmy měly hodinu dvacet, hodinu třicet max a hotovo. A bylo tam všechno, co člověk potřeboval vidět. (27.01.2015)

Když jsem si poprvé před lety pustila Bokovku, po několika minutách jsem to s myšlenkou "Co tohle kurva je?!" zase vypnula. Uplynuly dva nebo tři roky a já se s menší averzí do filmu pustila s tím, že bych ho mohla dokoukat. A zamilovala jsem se do něj. Jako bych v tom filmu viděla odraz svojí osobnosti, i když o nějakých třicet let starší a opačného pohlaví. Miles byl takovou zvláštní paralelou na to, jak bych asi dopadla jako muž ve středních letech, že je to až neuvěřitelný. Zvlášť, když Jack svým charakterem jako by byl napsán podle jedné z mých kamarádek. Ano, je to těžko popsatelné a silně silně subjektivní, ale Bokovka je pro mě už navždy symbolem toho filmu, který nelíčí osudy několika nereálných vymyšlených postav, ale živých bytostí... (03.02.2006)

Soundtrack, který pro Bokovku složil jeden z mých nejoblíbenějších současných skladatelů Rolfe Kent, už řadu let bez přehánění miluju, znám ho nazpaměť a nemůžu se ho naposlouchat. Ta náramná jazzem vonící hudba je hravá, melancholická, citlivá, vtipná... Zkrátka vystřídá snad všechny existující nálady a vždycky mi přijde vhod. No a po dnešku je jasné, že co do nálady je na tom film úplně stejně. Příjemně pravdivá podívaná, rozhodně ne moralizující, rozhodně ne třeskutě vtipná a navzdory dvouhodinové stopáži ani příliš dlouhá. Prosluněný film, ve kterém sice párkrát sprchne, ale co se dá dělat - když prší, měl by člověk čekat na to, kdy zase začne svítit, že. Parádně zahráno, natočeno a pochopitelně také ohudebněno. Nicméně nemůžu si pomoct, Dobrý ročník se mi líbil více. (19.10.2013)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Víno a/nebo ženy - film z týdenního užívání si života dvou povahově odlišných amerických čtyřicátníků. První půlka je pomalá, dost nudná a působí spíše jako dokument o koštování vína. Ale neodcházejte. Přichází druhá polovina nabitá situačními zvraty, napětím, vyzráváním hrdinů a (občas) i humorem. Jako celek působí Bokovka jako láhev dobrého suchého vína, musíte si chvíli počkat na hodnocení té správné chuti. Trailer: http://www.csfd.cz/film/134519-bokovka-sideways/videa/# (02.05.2009)

Takový malý nenápadný filmový klenot. Scénář i režie mě několikrát překvapily tím, že místo očekávaného nabídly něco daleko logičtějšího a pravděpodobnějšího. Herecké sestavě vévodí Paul Giamatti, ale příjemným překvapení jsou i pro mne prakticky neznámý béčkař Thomas Haden Church a stále krásná a přesvědčivá Virginia Madsen. A co mě přesvědčilo, abych dal 90% filmu plný počet? Jednak si myslím, že až budu ve věku bližším hlavním hrdinům, bude se mi líbit ještě víc, a také ve mně vzbudil chuť na sklenku vína (což je v mém případě něco zcela nevídaného). (24.04.2005)