Režie:
Václav KřístekKamera:
Kristian HynekHrají:
Arnošt Goldflam, Pavel Zedníček, Vilma Cibulková, Stanislav Zindulka, Libuše Pospíšilová, Vladimír Hrabánek, Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Pavel Nový (více)Obsahy(1)
Dva nerozluční kamarádi Vyžilý a Boudník, vesnický samorostlý talent a nepříliš úspěšný profesionální divadelník, se chtějí živit jako baviči. Jenže narážejí jak na strop svých schopností, tak na nepřízeň schvalovacích orgánů. Normalizační doba 70. a 80. let nepřeje čemukoli osobitému a oba hrdinové opakovaně prožívají nezdary. Příběh o jedné ztracené generaci byl sice chystán na sklonku bývalého režimu, ale realizován až v roce 1990. Autoři se proto pokusili vnést do scénáře několik narychlo aktualizovaných úprav, avšak rozpačitý dojem přesto zůstává. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Výstižná atmosféra doby. 1) Typický problém filmů z přelomu režimů 1989 je, že o odvahu tvůrců, projevenou na sklonku vlády komunistů, po převratu nikdo nestojí. Čumák už v kapitalismu, ale zadní tlapy stále v socialismu mají za následek, že snímky postrádají nadhled na minulost i na nové společenské uspořádání. 2) 42letý Pavel Zedníček ještě nestrašil svým hrozným knírem a 28letá Vilma Cibulková byla skoro k nepoznání. ()
Vážení přátelé... silně nevyvážené dílko, které má zajímavý námět, snahu i silné momenty, leč je zde cítit bohužel scénáristovo tápání a režijní no přiznejme si to - tak trochu impotence. O Křístkovi (jak tak koukám na jeho filmografii) se bohužel nedá říci, že by byl zrovna nějak výjímečný filmařský talent. Toto dílko opravdu působí celkově silně televizně až studentsky , amatérsky... upřímně řečeno - je to ale velká škoda, protože se z toho dalo "vykřísnout" daleko víc. Ještě by mě zajímalo, zda tento příběh byl inspirován nějakou skutečnou dvojcí a zda jméno Boudník je stejné jen čistě náhodou se známým českým explozionalistou...? ()
Jak těžké to měli autoři, kteří si sami chtěli vymyslet něco inovativního v dobách socialismu? O tom vypráví tento film ačkoli rámcovou představu má asi každý z nás. Zkrátka muselo jít pokud možno o nějakou formu úlitby bohům a narážky pokud možno skryté. Arnošt Goldflam a Pavel Zedníček jsou dvojice věru neobvyklá, jejich trampoty jsou když ne podivné, tak minimálně úsměvné. Nakonec, film je dobře obsazen, holt ale doplatil na přelom revoluce, kdy byl natáčen a uváděn. Netvrdím, že je to výstavní dílo, mladší generaci navíc už asi těžko něco řekne, ale taky jsem se u něj úplně nenudil. A je to také jedna z mála příležitostí, kde můžeme vidět Pavla Zedníčka bez kníru. ()
Pár satirických epizodek pobaví, ovšem celek trochu nudí.... jen čekání na něco... ale na co? V průběhu filmu zjišťujeme, že na nic. Jinak chápu, proč Zedníček nosí ten knír, bez něj to není ono... Na tehdejší dobu jistě žádaná látka s politickou tématikou, dnes jen art/klubový biograf s dobrými herci... :-/ ()
Připadá mi namístě na "Vyžilém Boudníkovi" ocenit to dobré (víc než obraz politického vývoje mě zaujaly soukromé vztahy obou titulních hrdinů a jejich společné ženy na pozadí tohoto vývoje), a zároveň si postesknout nad neschopností dotáhnout to dobré k uspokojivému celkovému tvaru. Spíš tři než dvě hvězdičky, včetně oné sporné "revoluční" vložky. Málem bych zapomněl: Zedníček bez toho svého zástupného přirození působí svěže. ()
Galerie (4)
Photo © CS Film
Zajímavosti (3)
- Film se dostal do výroby na sklonku bývalého režimu, ale natáčel se až v roce 1990. Autorům se proto povedlo do scénáře narychlo vtěsnat několik aktualizovaných úprav. (sator)
- Ve filmu jsou použity texty Guillauma Apollinaira „Podivuhodná dobrodružství barona D'Ormesan“ a motivy z nerealizovaného scénáře sci-fi pro společnost Or. (sator)
Reklama