Hranice života

Těžký film si vybral Marc Forster. Zvláštní psycho thriller, v kterém si ani vteřinu nejste jisti kdo je kdo a co se vlastně děje. Všechno je však zabaleno v krásném balení a hlavně závěr na mostě patří mezi vizuální skvosty roku 2005. Hodně lidí odradí nejednoznačnost děje, která vyústí v jednoznačně pojatý konec. Magie a mystika filmu ke konci vrcholí, aby vše vylo prozrazeno a člověk najednou v ústech našel zvláštní, hořkou pachuť. Hlavní trojúhelník McGregor - Risling - Watts však působí přesvědčivě a v celém Forsterově světě ztraceně. Pokud se neztratíte film se vám odvděčí, v opačném případě ho už navždy zatratíte. (22.12.2006)

Je to dosť dobrý mysteriózny thriller. Má výborný príbeh o psychiatrovi, ktorý dostane nového pacienta, zvláštneho uzavretého mladíka, ktorý dokonca premýšľa nad samovraždou a tak chce urobiť všetko preto, aby mu pomohol. No čoskoro mu to nielen začne ovplyvňovať aj osobný život, ale hlavne je svedkom čoraz zvláštnejších javov, kvôli čomu sa jeho doterajší pohľad na realitu radikálne mení a má problém sa v tom nevie orientovať. Spracovanie sa mi páči, ešte spočiatku to pôsobí pomerne štandardne, jednoducho sa len psychiater snaží zblížiť a pomôcť mladíkovi, no predsa len cítiť, že nie je všetko tak, ako sa zdá. A následne sa to už začne rozbiehať, síce dej nepôsobí až tak prepracovane, ako by mohol, ale prednosť má prelínanie medzi realitou a ilúziou, ale aj medzi oboma hlavnými postavami a na tomto si dali tvorcovia viditeľne záležať a tak je na to skutočne radosť pozerať, keďže tých mnohých zaujímavých prvkov, alebo aj celých sekvencií je tu nespočet. A toto už prakticky graduje až do záveru, len škoda, že práve ten mi nepríde práve najideálnejší. Nie, že by bol zlý, ale očakával som, že bude podstatne komplexnejší a originálnejší, z tohto som mal pocit, že to bol skôr len základ odpovede a väčšinu tvorcovia vynechali. Herecké obsadenie je na tom dobre, síce v tomto žánri uprednostňujem skôr neznáme tváre, ale ani týmito určite nepohrdnem, Ewan McGregor v hlavnej úlohe, k tomu Ryan Gosling v úlohe pacienta, Naomi Watts mi síce prišla trochu nadbytočná, ale tiež poteší a v tých pár scénach ma bavil aj Bob Hoskins. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, Marc Forster je veľmi schopný režisér, ktorý zvláda snáď všetky žánre a to potvrdil aj tu, zaujímavá vizuálna stránka a veľmi nápadité prevedenie, tu až na pár drobností nemám čo vytknúť. Tento typ filmu mám rád a síce Hranica života nepatrí medzi žánrovú špičku, za čo môže aj záver, rozhodne stojí za pozornosť a ešte si ho určite pozriem. 74% (17.02.2014)

(29%) Hranice živote je u mě na CSFD hodnocena hranicí 1 a 2*. Bohužel, volím tu nižší. Celé mi to nesedlo a nejsem si ani jistý, že jsem jej celé pochopil. V cca 40 minutě jsem si udělal pauzu a dal si asi půlhodinový šlofíček. Poté jsem pokračoval a nic se bohužel nezměnilo. Má to svojí skleslou atmosféru, která mě nebavila a i trochu deptala. Ale furt jsem svojí realitu vnímal racionálně než ti dva herci Ewan McGregor a Ryan Gosling. Jediný klad vidím v tom McGregorovi, který zahrál solidní výkon. Gosling mě zde nebavil a ani nikdo a nic dalšího. Pointu jsem pochopil asi tak napůl, ale celkově mi to přišlo jako ztráta času, nudil jsem se, šlo to celé mimo mě. Tečka. (24.11.2020)

Čas, při překračování prahu mezi životem a smrtí, zdá se býti relativní.. Forster se pokusil ojet mou mysl a pan Gilmour93 nemá rád, když mu ji vojíždí někdo jiný, než paní Lynchová. Hudbou (pominu-li Massive Attack), formou a s výjimkou precizní dvojice Gosling, Watts ani herci se mu nepodařilo najít vhodný lubrikační gel na můj mozek, ale je až krásným paradoxem, že o tom to celé vlastně je. O vnímání… (08.11.2011)

Čítanková exhibice filmových postupů, které vypadají zatraceně cool. Paradox je, že závěr, který vám vysvětlí, co jste to vlastně viděli, redukuje všechny významové roviny filmu na pouhé "vysvětlující pojítka". I z hlediska žánrového je konec jaksi zbytečný - Hranice života se snaží zařadit se ke skupině filmů, jejichž závěr přináší divákovi prozření a přehodnocení celého filmu (podobně jako Šestý smysl, Vesnice atd.). Divák však není koncem překvapen, protože do sebe zahleděná forma mu už od začátku říká, že něco takového na něj na konci čeká. Pokud bych měl srovnávat například s tvorbou Davida Lynche (jehož jméno je zde v komentářích hojně skloňováno) najdu mnoho podobných postupů, které však mají naprosto jiné vyznění a funkci. Hranice života je čistě racionální film, který má všechny své stylistické výstřelky odůvodněny. Lynch naopak využívá těchto postupů naprosto svévolně a bezdůvodně (například pouze na principu asociací) a dosahuje tím přesahu (transcendence). V Hranici je vše však vykalkulováno do posledního detailu, takže pokud si film několikrát pustíte, veškeré jednání a postavy si budete moct logicky odůvodnit. To u Lynche nebudete moct nikdy a proto si i myslím, že Lynch je daleko víc zábavnější a nabízí i opakovaně hutný zážitek. Neodpustím si na závěr ještě lehké přirovnání: Hranice života je jak matematický příklad - složitý a komplexní. Pokud ho však už jednou spočítáte a dojdete k výsledku, nemáte důvod proč se k němu vracet a dále se jím zabývat... (03.12.2008)