Hranice života

Čas, při překračování prahu mezi životem a smrtí, zdá se býti relativní.. Forster se pokusil ojet mou mysl a pan Gilmour93 nemá rád, když mu ji vojíždí někdo jiný, než paní Lynchová. Hudbou (pominu-li Massive Attack), formou a s výjimkou precizní dvojice Gosling, Watts ani herci se mu nepodařilo najít vhodný lubrikační gel na můj mozek, ale je až krásným paradoxem, že o tom to celé vlastně je. O vnímání… (08.11.2011)

Perfektní atmosféra plná paranoie, strachu, tajemna a zmatků podpořená skvělým soundtrackem. Dávám prakticky neutrální hodnocení, protože i když mě film pohltil a nedovolil mi po celou stopáž vydechnout, čekal jsem, že mi vyvrcholení na mostě poskytne alespoň nějaké odpovědi, ale jak to tak bývá u podobných filmů, stal se pravý opak. Ústřední linii jsem pochopil po svém a možná nesprávně, vedlejší (Henryho otec) pak téměř vůbec. Vizuální stránka plná kamerových hrátek však stačí v mém hodnocení takhle vysoko, přestože závěr moje nadšení trochu zchladil. (24.04.2006)

Snímek, který v první řadě zaujme skvělou vizuální stránkou a hned po té silnou dějovou premisou. Postupně se z toho stává velmi dobrá lynchovina, kde naprosto netušíte na čem jste, kdo je kdo, apod. Velmi dobré obsazení celkovému dojmu silně napomáhá. Jenže Stay má narozdíl od filmů Davida Lynche jasnou pointu... A tou to bohužel jde celé do háje. Naštěstí není doslovná, ale nenechává moc prostoru pro vlastní názor. Nemůžu se zbavit pocitu, že bez závěrečné scény by byl snímek sice nepochopitelným, ovšem krásným zážitkem oplývající "snovým" kouzlem. Takto zůstává jen Forsterova exhibice a ve své podstatě podraz na diváka, protože to nejlacinější vysvětlení, je to jediné správné. Ve výsledku přeplácanější variace Jakubova žebříku. (09.04.2006)

Jasně, Forster měl za lubem natočit neo-Lynchovinu, což se mi dařilo nějakých 90 minut, ale při tom závěru a trochu, přiznejme si, suchém rozluštění to nedopadlo nejlíp. A ten, kdo ten závěr nepochopil - tak to toho upřímně lituji, protože je dement. Hádanka na konec. Víte proč všichni tak rádi obsazují Naomi Watts? Protože umí skvěle hrát, a to bohužel jako jedna z mála. :-) (28.11.2009)

Čítanková exhibice filmových postupů, které vypadají zatraceně cool. Paradox je, že závěr, který vám vysvětlí, co jste to vlastně viděli, redukuje všechny významové roviny filmu na pouhé "vysvětlující pojítka". I z hlediska žánrového je konec jaksi zbytečný - Hranice života se snaží zařadit se ke skupině filmů, jejichž závěr přináší divákovi prozření a přehodnocení celého filmu (podobně jako Šestý smysl, Vesnice atd.). Divák však není koncem překvapen, protože do sebe zahleděná forma mu už od začátku říká, že něco takového na něj na konci čeká. Pokud bych měl srovnávat například s tvorbou Davida Lynche (jehož jméno je zde v komentářích hojně skloňováno) najdu mnoho podobných postupů, které však mají naprosto jiné vyznění a funkci. Hranice života je čistě racionální film, který má všechny své stylistické výstřelky odůvodněny. Lynch naopak využívá těchto postupů naprosto svévolně a bezdůvodně (například pouze na principu asociací) a dosahuje tím přesahu (transcendence). V Hranici je vše však vykalkulováno do posledního detailu, takže pokud si film několikrát pustíte, veškeré jednání a postavy si budete moct logicky odůvodnit. To u Lynche nebudete moct nikdy a proto si i myslím, že Lynch je daleko víc zábavnější a nabízí i opakovaně hutný zážitek. Neodpustím si na závěr ještě lehké přirovnání: Hranice života je jak matematický příklad - složitý a komplexní. Pokud ho však už jednou spočítáte a dojdete k výsledku, nemáte důvod proč se k němu vracet a dále se jím zabývat... (03.12.2008)