Už tady nežijeme

(Ne)závislé vzťahovky nie sú moc moja šálka kávy, ale toto sa veru podarilo. Excelentný herecký štvoruhoľník na čele s Laurou Dern, výborná nevtieravá muzika a hlavne skutočné emócie, ktoré tak veľmi chýbali podobnému (ale strojovo chadnému) Closer. 90% P.S. Mattyho definícia nezávislého filmu pobavila :) (21.11.2007)

Americký nezávislý film zpravidla poznáte podle toho, že se v něm řeší nedořešené rodinné vztahy, dospělí lidé po sobě křičí kvůli jiným dospělým lidem, všichni všechny strašně nenávidí a přitom se vlastně milují a celé je to stejně jenom o sexu a penězích. Méně známí herci v podobných filmech účinkují, aby se stali známějšími, ti známější, aby nám dokázali, že umí také hrát, nejenom se usmívat do objektivů fotoaparátů. Právě snaha něco dokázat je vlastní snímku Johna Currana. Spočívá v tom jeho největší síla i slabina. Snahou o co nejsyrovější zachycení rozpadu dvou manželství připomíná nějakou evropskou „intelektuálštinu“, akorát zde jde více o tělo než o duši. Evropská „intelektuálština“ to ovšem není, pouze jí chce být, což je nejpatrnější na „hlubokých“ scénách, kdy hlavní hrdina běží lesem, do toho vidíme prostřihy na jeho soulož s milenko a slyšíme znepokojující hudební tóny. Způsob, jakým Curran příběhu dodává hloubku není ani trochu nápaditý a ačkoliv natočil přesně takový film, jaký se od amerického „nezávisláka“ očekává, je to film chladný, odtažitý a pohřbívající veškeré umělecké ambice paradoxně přílišnou ambiciózností. Asi to má působit sofistikovaně, režisér mne však nedokázal přesvědčit, že si takto na něco sofistikovaného jenom nehraje. Ne všude platí „méně je někdy více“, ale zrovna u podobného námětu nepochybně ano. Kéž by tvůrci zůstali u metafory se semaforem, coby věcí či pocitem, jenž nám brání pokračovat v bezstarostné cestě životem. A okamžitý rozjezd nemusí být vždy tím nejvhodnějším rozhodnutím. Curranovi by neuškodilo, kdyby více důvěřoval svým hercům a nabídnul jim více scén „zadumaně sedících a mlčících“, jejichž síla by pak rozhodně nespočívala v intenzitě křičených vět. Přitom všechno, co herci měli zahrát, zahráli skvěle. Hlavně obě ženské představitelky; „Lynchova herečka“ Laura Dernová má však stejně jako Naomi Wattsová tu nevýhodu, že její postava je příliš nevýrazně napsaná a nejspíš ani nebudete vyvíjet nějakou snahu, abyste si jí zapamatovali. Kolik podobně nešťastně zamilovaných žen jsme již mohli vidět? Desítky? Stovky? Naprostým vyredukováním výstředností se postavy sice stávají věrohodnějšími, avšak zapomenete na ně bezprostředně po zhlédnutí (tuto vět bych prosil vytesat na svůj náhrobek :). Už tady nežijeme (proč taky) se utápí v šedi nevýraznosti po stránce obsahové, stejně tak formální. Není to film nezdařený, ví, co chce říct a říká to globálně stravitelným způsobem a navíc… na Naomi je opravdu moc pěkný pohled (čím to, že jsou všechny Australanky tak krásné a talentované?). 70% (29.10.2007)

Vynikající vztahové drama s brilantními dialogy, které mě velmi potěšilo, ale s ledovým nádechem. Dusno, které propukne v milostném čtyřúhelníku je k nevydržení a musí dospět k vyhroceným závěrům, protože ve čtyřúhelníku to vždy minimálně jeden odskáče...Jediné, co mi na tomto filmu vadilo, byla Laura Dern, je to čistě subjektivní pocit, vím, že je to Lynchova dvorní herečka a ve všech jeho filmech zářila, ale sem se nehodila, vedle Naomi Watts působila tragicky. (25.06.2008)

Nemohu si pomoci, ale příliš nudnějších filmů než je tento jsem ve svém životě neviděl. Vlastně ani nevím, co jsem čekal, řekl jsem si podívám se na ČT2 na film z cyklu Americké nezávislé léto, protože zatím téměř žádný film vybraný do tohoto cyklu mě nijak nezklamal. Ale bohužel v tomto případě je mé zklamání opravdu docela velké, film se neskutečně vlekl a já koukal každou minutou na hodiny a počítal, za jak dlouho to skončí. Možná jsme nebyl připravený na to co uvidím, možná jsem příliš nepochopil, co tím chtěl autor říct, možná prostě jen nejsem schopen přijít na chuť náročnějším filmům. Ať je to jak chce, nehodlám tady stádně předstírat, jak jsem nadšený. Je ale pravdou, že přece jen mě zajímalo, jak to celé dopadne a jak si ti všichni zúčastnění své vztahy vyřeší, takže námět zase podle mě tak špatný nebyl, jen prostě ta forma vyprávění byla nesnesitelně rozvleklá a pomalá, což mě neskutečně vytáčelo. Chtělo to udělat film trochu zajímavějším a akčnějším, chtělo to možná přidat trochu více vášní a emocí mezi čtyřmi hlavními aktéry, pak by to mohl být v mých očích alespoň průměrný film, jenže film, který jsem měl možnost vidět, bohužel nabízí jen rozvleklost a velkou nudu. Jediné jeho štěstí tedy je, že ten děj mě dokázal alespoň chvílemi zaujmout, takže film nehodnotím tak špatně, ale i přesto se jedná o zklamání a v tomto případě uděluji pouze dvě podprůměrné hvězdy. (12.07.2010)

Pro mě to bylo spíš drama, ne celistvě, ale každého jednotlivce. Přesně tak jsem pojímala tento film. Každý z nich procházel nějakou osobní krizí a dalo by se říct, že si nevěděli rady sami se sebou. V každém jsem se trochu našla. Ano, tohle jsou dramata, které mám ráda, ukazují zrcadlově nás za tou obrazovkou, či monitorem. ve své duševní a psychické nahotě. Život nám někdy uštědřuje hodně velké kopance, na kterých, když už k tomu dojde, bychom měli vyrůst, ale ne vždy se to daří. "Čas od času se dráhy našich životů řítí dolů a je jen na nás vyhmátnout ten správný bod obratu. Životní pády v sobě skrývají cenné informace pro další léta". (01.07.2016)