Zlatíčko

Ležérní filosof životních potěšení lehce proplouvající nebo spíše projíždějící v limuzíně úskalími vztahů se slabším pohlavím, které se ho snaží udržet. Však to je snad ta jedině správná filosofie v New Yorku 21. století - tomto zlatém jablku k nakousnutí, jak je přesvědčen miláček žen a hlavně sebe sama Alfred - Alfie. Jeho "sbírka" představuje jakousi encyklopedii žen počínaje vdanou paní, pokračuje svobodnou matkou, přítelkyní přítele, mladou alkoholičkou a konče zralou ženou, která má vlastní sbírku. Ironií osudu je, že to je právě ona, kdo bezstarostnému hédonistovi Alfiemu vryje první nesmazatelnou vrásku do čela. Jo, každé mládí jednou končí. A Alfie má navíc tu smůlu, že kromě hezkého obličeje a mládí nemá již žádná další aktiva, jako vzdělání, dovednosti, záliby, známosti, dobrou práci atp., i když vrozenou inteligenci mu nelze upřít. Takže když přijde čas zamyslet se nad otázkou, co dál, Alfie se skutečně zamyslí, jenže film neukáže, na co nakonec přijde, přijde-li vůbec na něco. Otázka volby totiž nemá jednoznačnou odpověď. Někdo je stavěný na život v jednom, většina lidí se však ještě pořád drží vžitých a všeobecných představ o životě ve dvou anebo ho skutečně potřebuje. A je tu i spousta dalších variant a nuancí, které ovlivňují naše volby a rozhodnutí, jako například poměr sebejistoty, nároků a přejícnosti osudu vůči pochybnostem, rezignací a nezdaru. Život je zkrátka hádanka s nekonečným množstvím odpovědí, z kterých se dozvíme vždy jen jednu jedinou. Ale co je zcela jisté, je to, že ta odpověď není nikdy zcela kompletní a ideální - máme-li to, nemáme zároveň ono, máme-li ono, nemáme zas to. Možná je to i tím, že nejsme kompletní a ideální my sami. ___ Zlatíčko Alfie je podobný Samci Nikkimu (http://www.csfd.cz/film/255434-samec/) - oba nejsou zlí ani špatní, jen o něco víc myslí na sebe než na jiné, až najednou zjistí, že jediní, kdo myslí na ně, jsou oni sami. Zajímavé je, že postava svůdce vyžaduje ich formu vyprávění, aby se divák dozvěděl, jak taktika a strategie svůdce funguje. Nahlédnutí hrdinovi filmu do hlavy je bonus pro diváka, mínusem Zlatička je však to, že se teď budu muset ještě podívat na původní film Alfie z roku 1966. Moderní "Alfie" vykazuje ještě jednu spojitost s 60. léty. Jude Law se pohybuje po městě na skútru značky Vespa, který byl velmi oblíbeným u britských Mods ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Mod_(subkultura) ), čímž připomíná podobného sebestředného antihrdinu - objekt dívčího obdivu, kterým byl Ace Face (Sting) ve filmu Quadrophenia ( http://en.wikipedia.org/wiki/Quadrophenia_(film) ). (22.05.2012)

Jude Law byl pro postavu Alfieho ideální volbou. Má na ni potřebný vzhled, charisma a dokáže sám celý film utáhnout i herecky. Tady z plátna v podstatě neslézá, každou chvíli promlouvá přímo na kameru a přestože jeho příběh je vlastně pouhá moralita, je to podáno tak, že to ani nevadí. A kolem něj je samozřejmě spousta nádherných hereček. (28.09.2009)

Vlastně jsem to ani pořádně nedokoukal a ke konci to jen proklikal do finále. Proutník, co si užíval, pak vojel kamarádovi expřítelkyni, to mu přeletělo přes nos a mezi tím si zas párkrát užil a podupal pár dalších životů. Uniklo mi, co by mě mělo na filmu zajímat nebo překvapit, uniklo mi, že bych se asi měl s hlavní postavou sžít a pak mu... já nevím co, fandit? Litovat ho? Soucítit s ním? 100 minut naleštěných hoven s rádoby prozřením, skvělý filmový zážitek. (16.10.2014)

"Nemám potřebu být nejbohatší mrtvola na hřbitově." Jako individuum, minimálně opouštějící bezpečí rodinného krbu, si užívám filmy o lidech, kteří dokáží proměnit v zábavu každou minutu svého života. Třeba takový Alfie s navoněným "Big Benem" je hodně příjemný společník, když nestydatě klátí naivní blondýnu, svobodnou matku či korpulentní paní domácí. Je s ním velká zábava a o to horší je, když čítankově bezcitný seladón bez varování přejde do role ukňouraného moralisty. To pro mne nastává čas odpadávání jednoho cípu hvězdy za druhým a z původně nadšeného hodnocení nakonec zbyl pouze koukatelný průměr. (30.01.2012)

Optimismus, nadšení, narcismus, chvástání. A ve druhé půli najednou nic z toho. Co je smutnější než ztráta vtipu a řeči napraveného sukničkáře? A co je nudnější než svěže pozitivní film měnící se do moralitky? Jude Law je frajer a koncertuje si v poloze psané přesně pro něj. S jiným scénáristou bych ho takhle chtěl vidět pořád. (16.08.2005)