Super prohnilí

Svěží a humorná oddychová zábava... i napotřetí. Claude Zidi napsal úžasně překombinovaný scénář, který je živnou půdou pro klasickou bláznivou komedii. Philippe Noiret a Thierry Lhermitte jsou minimálně stejně dobří jako v předchozích dílech a mladý Lorànt Deutsch jim to rozhodně nekazí. Příjemné překvapení! (11.01.2009)

Nejslabší díl z celé trilogie, tuším jediný bez záběru na Sacre Coeur, který se vlastně mohl natočit jako samostatný film bez nějaké návaznosti na něco z minulosti (on i druhý díl vlastně zrovna nenavazoval na první). Dávám slabší 3 hvězdy, vzhledem k tomu, že mě to z kraje trochu otrávilo motivem Reného až po uši v obrovském dluhu, následně jsem bez nějakého většího zájmu sledoval, jak to vlastně dopadne - prostě mě to nevtáhlo do děje. Ta loupež v bance s pohazováním výbušnin dle návodu byl snad vtip, ne? Mladý zelenáč mi chvílemi připomínal Blbce k večeři a vůbec celý scénář byl tak trochu slátanina. Zidi, Noiret a Lhermitte se snažili, za to děkuji, to je tak ale vše. (16.08.2009)

Až jednou odkloním čínské mafii tašku plnou eur a nechám si přitom postřelit od poldů nějaký ten špek, tak si taky s novou občankou zaskočím na svůj pohřeb, zdokonalím svou práci s výbušninami a vykradu s policejním gangem banku. René Boisrond alias Jean Morzini na to zkrátka šel dobře, ale chudák logika to tentokrát celkem schytala. Nicméně zábavné to je, hudba je tradičně vynikající a tak mi nečiní problém ladně se přenést přes hromadu prohnilých nesmyslů, které by žádný kriminálník ani detektiv nemohl tak jednoduše zbaštit. (30.04.2013)

Na "trojku" překvapivě zdařilé. Na hlavní zápletku je umně naroubováno několik podzápletek. Ústřední dvojice se úspěšně rozrostla na trojici a málem i čtveřici, v níž každý hraje na ostatní nějakou habaďůru. "Falešná dcera" Chloé Flipo mi přišla odněkud velmi povědomá, ale nikde jinde jsem ji předtím neviděl. Hlavní sestavu doplňují v menších rolích ještě od vidění známí J.-F-Balmer a H.Meyer. Poprvé viděno a hodnoceno teprve teď, téměř 20 let po české premiéře. (22.08.2024)

Devatenáct let od snímku ´Prohnilí´ (1984) a třináct let od volného pokračování ´Prohnilí proti prohnilým´ (1990) se režisér a scénárista Claude Zidi vrhnul na třetí film poukazující na další životní etudy Reného Boironda a Françoise Lesbucheho. Vpodstatě vlivem tak dlouhého časového odstupu je nám dána možnost se podívat, jak si v životě oba dál počínají. A hned na začátku se dozvídáme, že se v jejich charakterech nezměnilo vůbec nic. Postavení každého z nich se však za tu dobu výrazně posunulo a tak je René v důchodu a François šéfem, který dostává za parťáka nováčka, stážistu Juliena, který do toho všeho svým způsobem přináší mladistvou svěžest. No, a všichni tři se očekávaně ocitnou v kolotoči událostí, které my diváci už moc dobře známe. Ano, originalitou se snímek zrovna nepyšní, ale vlivem vstupu třetí postavy to přeci jen má o něco jiný ráz. Děj je plný zvratů, úsměvných situací, Vše je podmiňováno nostalgickou atmosférou prvního snímku a ční z toho určitá zralost hlavní dvojice, což vůbec není na škodu. Snad i na to byl kladen důraz, což mohla být i tvůrčí myšlenka Claude Zidiho. Takže nic proti ničemu. Právě z onoho nostalgického hlediska snímek svou nezměněnou atmosférou pobavit ještě dokáže, ale pro jistotu raději z toho nic převratného neočekávat. (11.10.2020)