Super prohnilí

Stejně jako oba předešlé díly, i tento se vyznačuje lidskou moudrostí v podání Noirota a dobrosrdečnosti jeho kolegy Lhermitteho. Tentokrát Noirot nechtěně „ztratí“ velké množství peněz čínskému překupníkovi a musí je nahradit. Nejdříve si změní totožnost, pak se díky tomu zaplete do krádeže v bance a nakonec s bývalým kolegou a dalším mladíčkem ošálí celou francouzskou policii. Dívá se na to krásně, je to vtipné i moudré, má to grády. Prostě výborný film. (05.01.2006)

Až jednou odkloním čínské mafii tašku plnou eur a nechám si přitom postřelit od poldů nějaký ten špek, tak si taky s novou občankou zaskočím na svůj pohřeb, zdokonalím svou práci s výbušninami a vykradu s policejním gangem banku. René Boisrond alias Jean Morzini na to zkrátka šel dobře, ale chudák logika to tentokrát celkem schytala. Nicméně zábavné to je, hudba je tradičně vynikající a tak mi nečiní problém ladně se přenést přes hromadu prohnilých nesmyslů, které by žádný kriminálník ani detektiv nemohl tak jednoduše zbaštit. (30.04.2013)

V očekávání nastavované kaše jsem ponechal na televizi program, kde měli o chvíli později začínat Superprohnilí. A byl jsem nadšen. Krásný poklidný film, který však navzdory své poklidnosti dokázal skloubit vtip, napětí, ale i atmosféru starých časů. A k tomu přidat spoustu hlášek, které sice člověk nebude na potkání citovat, ale při zhlédnutí tohoto filmu ho budou bavit znovu a znovu. (29.07.2021)

Mně se tenhle třetí díl asi líbil nejvíc z celé trilogie. Rozhodně se po druhém, spíše trapném díle, který až příliš opakoval to, co se povedlo v prvním díle, jedná o posun trochu jinam, v příjemném duchu, s netrapným, spíše nostalgickým úsměvem, a i když by se zde pár kýčovitých a strnulých míst, které se nepovedně snažily vyznít vtipně, našlo, shledávám tuhle komedii za povedené rozloučení s Reném a Francoisem. (02.10.2017)

Hned na začátek musím ocenit tu úvodní jízdu kamery uličkama Montmartru s hudbou Francise Laie k tomu. Něco tak krásnýho musí prostě potěšit srdce každýho fanouška Prohnilích. Snad v každým záběru jsem viděl přítomnost, pokrok a moderní rozvoj Montmartru, ale současně jsem viděl Montmartre i tak, jako když se v něm poprvé před dvaceti lety ukázala jedna užasná dvojka "prohnilích" chlapů, Philippe Noiret + Thierry Lhermitte. Na to vlastně ani zapomenout nejde. Claude Zidi to moc dobře věděl a do třetího dílu se mu podařilo dostat tu lásku k těm oprýskaným barakům, malinkým uličkám plných pofiderních obchodníčků se vším možným i nemožným, zlodějíčku větších i menších, holek s živností na "lásku", ale hlavně dokázal, alespoň na chvíli vrátit chlapy, kteří jsou možná prohnilí, ale taky jsou okouzlující, zábavný a stále neskutečně sexy. Ano, jednou prohnilí, navždy prohnilí a z tohoto setrvalého stavu se v tomto případě raduje celé mé srdce. (26.12.2008)