Reconstruction
Rekonštrukcia
Režie:
Christoffer BoeKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Nikolaj Lie Kaas, Maria Bonnevie, Krister Henriksson, Ida Dwinger, Line Poulsen, Nicolas Bro, David Dencik, Helle Fagralid, Jens Blegaa, Peter Steen (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jak je řečeno v úvodu filmu: Celé je to film, celé je to konstrukce, ale přesto to bolí. Christoffer Boe, jeden z představitelů post-Trierovské generace hnutí Dogma, ve svém celovečerním debutu REKONSTRUKCE zcela převrací tradiční schéma love story. Používá komplikovaný způsob vyprávění, od první chvíle záměrně přiznává vykonstruovanost celého příběhu plného surreálných situací, z odstupu sleduje život svých postav: fotografa Alexe a krásné Aimee, kteří se náhodou potkávají v nočním labyrintu Kodaně. Snímek získal na letošním festivalu v Cannes Zlatou kameru za nejlepší celovečerní debut a cenu Mladé poroty za nejlepší hraný film. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (49)
Tak toto vôbec nepovažujem za film, ale priam za urážku. Áno, beriem to osobne ako urážku mňa v úlohe diváka. Nič ľahšie, ako hrať sa s divákom na to, kto je chytrejší, keď sa od začiatku hrá s falošnými kartami. A ešte to vydávať za umenie. Nemám najmenšie obavy z toho, že nejaký snob bude zhrozene híkať nad tým, ako som nepochopil, ako nedokážem oceniť a podobne. Ja som presa ocenil tých niekoľko zábleskov, ktoré ma oslovili a po sčítaní to hodilo akurát tú jednu hviezdičku. V Jáchymovi Smoljak prikazuje : "Zuby nebrat!" Ja to varovanie budem odteraz modifikovať na Christoffera Boa nebrať. ()
Presne, ako ten chlapík s tou cigou na začiatku filmu, ked' sa s ňou hrá a kúzli, miesto toho, aby si ju jednoducho strčil do papule a vyhulil, tak i tento film sa zasiera zbytočnými hovadinami okolo! V druhej polovici to bolo aj zaujímavé, ked' tam pobehoval a nikto nevedel, kto je a ani on nevedel kde je... Taká lynchovina! Potom sa mi to tam už miešalo a z toho ich neustáleho stretávania sa, obchádzania sa atd'... atd'... som ich už chcel všetkých akurát tak nakopať do riti! ()
Odhodit minulost a začít znovu, žít jinde, jinak a přirozeně lépe! Kdo by o té možnosti alespoň na vteřinu nechtěl uvažovat? Být o dvacet let mladší, zřejmě bych nadšeně analyzovala jednotlivé vrstvy této hry a byla schopna dohledávat hloubku všech linek. Ale nejsem: postrádám jakékoliv smysluplné sdělení a vnímám jen promarněnou šanci, prázdnou manýru, která by ráda udávala směr. Ne, že by se mne Alexovo bloudění nijak nedotklo, přála jsem mu, aby nezaváhal, jen tuším, že v jiné režii by si "Rekonstrukce" našlápla na kult. Za sebe si přeju, abych na podobně nedoladěný a navrch nijak původní experiment znovu hned tak nenarazila. 50% ()
„Je to začátek nebo konec? Co vlastně chceme zjistit? Je to začátek a konec zároveň. Láska a rozchod. Vím, neměl bych o tom tak mluvit, ale ostatně...nezapomeňte, celé je to jen film, jen konstrukce. Ale i tak to bolí.“ Christoffer Boe mě před časem nadchnul Složkou 64, ale z té tu zůstal jen hlavní představitel, žánrově je film úplně někde jinde. Dopředu jsem čekal nějaký „mindfuck“, lynchovinu, ze které nebudu moc moudrý. Což se i z větší části vyplnilo, jen mi to divákovo tápání vadilo chvílemi více, jindy zase méně. To díky hypnotické atmosféře, pár zajímavým myšlenkám a emocím, které ve mně film vyvolal. A úvod spolu s dovětkem mají pravdu, protože…i tak to bolí. Víc, než mé tápání mě asi zklamala nerozhodnost hlavního hrdiny, který tím u mě docela dost klesnul. Zajímavý, ale docela náročný, méně přístupný snímek, kterému dám lepší 3*. „Co by tě udělalo opravdu šťastným?“ - „Opravdu šťastným?“ - „Jo, přesně tak.“ - „Nevím, ale kdybych to věděl, tak bych to udělal.“ - „I kdybys měl všechno ztratit?“ - „Ano, i kdybych měl všechno ztratit.“ ()
Čisté dogma to není. Ale svícení interiérů a noční scény jsou podle něj. Celé mi to přišlo jako studentské cvičení a snaha o originalitu za každou cenu, i když v jednotlivostech to už na plátně bylo. Opět tady použili srceryvný opus smičcové Adagio od Samuela Barbera, které jsme už slyšeli ve Sloním muži nebo Četě. ()
Reklama