O malých věcech

Hodně příjemný a nenápadný debut, který ukazuje, že i ve zdejších podmínkách lze natočit film, který nejde divákovi naproti, nepodbízí se mu a má docela silné poselství. Ocenit se musí, že všech dvanáct povídek je konzistentních a udržuje si víceméně stejnou úroveň. Denis Šafařík má viditelně smysl pro černý humor, protože všechny příspěvky jsou vtipné, zároveň ale z jejich vyznění leckdy běhá mráz po zádech, což je pochopitelně atraktivní. K tomu nejlepšímu rozhodně patří hned úvodní "básnická" povídka a předposlední se snědenými klíči, závěrečný dovětek je pak poměrně brutální. Z herců logicky nikdo nevyčnívá, protože nemá tolik prostoru, všichni jsou ale velmi dobří a leckdy autentičtí. Jestli ale něco filmu chybí, je to propojující prvek, protože to, že se vše odehrává pod jednou střechou, úplně nestačí a není to zcela uspokojivé. O malých věcech je každopádně sympatická prvotina, která má co nabídnout, a i když není úplně dotažená, dodává člověku naději, že i u nás si tvůrce může natočit vesměs to, co sám zamýšlí, jen musí mít promyšlený nápad a silnou podporu producentů. 60 % (16.06.2023)

Stručně řečeno: 12 divných povídek. Tak nějak tím jsou vymezena i všechna pozitiva. Pak už je to horší. Překvapivé pointy se nekonají, spíš to vypadá na tichá (spolklý klíček) až bezradná (partnerská terapie) vyšumění do ztracena (snad s výjimkou manželova zaskočení), případně je samotný děj natolik bizarní, že pointu ani nepotřebuje (vzájemná náprava spolubydlících). V zásadě to vlastně nevadí, protože divák to v tom počtu příběhů ani nepostřehne. Horší je to s křečovitými dialogy (odposlech) či dokonce herci (přejetá kočka). Většina povídek (i přes krátkou stopáž) působí užvaněně a prospělo by jim zkrácení (nejcitelněji závěrečné narozeniny). Nejsilnější zůstává hned první povídka (básníci), ostatní za ní jen více či méně pokulhávají. Výsledným dojmem tak je, víc než cokoli jiného, jen školní cvičení - jakoby autor natočil několik kousků na stejné téma a teď si z nich sám nedokázal vybrat ten jeden reprezentativní... (24.06.2023)

S opodstatněnou drzostí a seběvědomím natočený debut Denise Šafaříka by mohl rozčeřit stojaté vody české kinematografie. Již nemusím závidět našim východním sousedům jejich Invalidu, Šafaříkův humor je ještě břitčí a černější. Epizodický formát zobrazující kaleidoskop jednoho dne v jednom domě si jde svou vlastní, dosud nevyšlapanou, cestou. Šafařík má kuráž a potenciál, doufám, že obojí mu vydrží při shánění peněz na další projekt, na který se již nyní těším. (13.12.2023)

Příliš nemusím povídkové filmy, které se skládají z menších či větších jednotlivých příběhů, jež spolu (postavami, dějově) příliš nesouvisí. Obvykle mě něco takového nedokáže dostatečně zaujmout, chybí mi větší propracování charakterů, více času a prostoru, abych si zvykla na jednotlivé postavy, naladila se na ně. O to víc jsem překvapená, že prvotina Denise Šafaříka mě dokázala hned od začátku zaujmout velmi. Je to taková příjemně nepříjemná, veselá i smutná směsice dobře zahraných příhod všedního dne, které na tom malém prostoru vlastně dokážou být často docela hluboké, docela nevšední, pobaví, rozesmutní, donutí vás přemýšlet. Samozřejmě mě některé ty mikropříběhy bavily více, jiné méně, některé by si možná zasloužily propracovat více, jiné zase naopak trochu zkrátit. Ani jeden z nich mě ale neotravoval, na všech jsem nacházela něco poutavého, a to považuju vzhledem ke svým výše nastíněným zkušenostem s povídkovými záležitostmi skoro až za malý zázrak. Byla bych docela zvědavá na Šafaříkův delší "nepovídkový" film s podobným černo humorně melancholickým laděním jako má O malých věcech. Zda by tento mladý talent dokázal udržet atmosféru, nápad i za situace, kdy by bylo třeba, aby to celé více drželo pohromadě, bylo tam více spojovacích prvků než jen žití ve společném domě, jestli by dokázal patřičně rozvinout, propracovat charaktery postav. Zdá se každopádně, že potenciál tam je a že by Šafaříkova scenaristická a režisérská dráha nemusela skončit tady tímto na debut až překvapivě povedeným "malým" počinem. 75 %. (04.02.2024)

Nikdy by mě nenapadlo, že ten nesmělý Nováček ze Zločinů velké Prahy bude schopen natočit takovou ujetost se slovníkem při kterém se i Dědictví aneb ... musí schovat. Nejlepší povídka je o snědených klíčích, také dusící manžel, blijící manželka a povídka o "mačke" byly dobré. Zbytek tak trochu zbytný, ale vcelku slušný debut Denise Šafaříka. (11.12.2023)