Den díkůvzdání

Filmařská křivka dříve nápadité, svěže brutální a mrazivě atmosférické Tarantýnovy přísavky Eliáše Hnítha pomalu, ale jistě bez jakýchkoliv amplitud padá k nule a exaktně vyjádřeno matematickou terminologií „limitně konverguje k prdeli“. Induktivním důkazem tohoto zmaru budiž i tato zcela neinventivní, nudná, kýčovitá až pohlupavá pásová sračka pro lobotomy, plná krajně nesympatických a strašlivě prkenných postpubertálních ochotníků, jejíž intelektuální děsivost jen podtrhuje neherecký štěk hrůzně zbotoxované dřívější totální barakundy Džíny a leklé pózování Dempsyho, kterému patrně došly řádně placené role, kde by ještě ve svém věku mohl seladónsky pózovat v tangách. A těch pár poslabších masáren, nad kterými tu zdejší neurovegetativní řezničtí učňové jako obvykle s funěním vyhonili, načež to poplatně svému yntelechtu zase mohutně přebušili, to rozhodně nijak nevytrhlo. Vzdal bych rozhodně vřelé díky tomu, kdyby ses už na to vysral, Eliáši! (16.01.2024)

Na Štedrý deň si pozrieť Deň vďakyvzdania to sa nepodarí každému. Film sám o sebe je pomerne dobrým slasherom, ktorý to v niektorých momentoch ťahá aj na 4*, ale nakoniec nijako zvlášť nevybočí z očakávaných koľají a tak je tých niečo viac ako 60% na tejto databáze výstižných. Všetkým užívateľom prajem Šťastné a Veselé Vianoce. (24.12.2023)

Na plný počet to zrejme asi až tak nie je a Ja tak trochu preháňam, no je to po dlhej dobe slasher, ktorý je dostatočne krvavý, s výborným gore, no a v neposlednom rade, nápaditý aj z pohľadu mordovačiek, čo je pre tento druh subžánru doslova kľúčové. Som veľmi spokojný a na záver len dodám, kam sa hrabe 168 pokračovanie už dnes trápneho Vreskotu, ktorý drží pri živote už len štýlová “ghost face” maska, pričom toto je presne ten druh filmu, ktorý Eli Rothovi sedí ďaleko najlepšie. Po “Green Inferne” a “Hostely”, další zárez na pažbe. (20.12.2023)

Film v podstatě kráčí ve šlépějích především klasických slasherů jako "My Bloody Valentine", "The Prowler", ale také "Scream". Během filmu si všimneme odkazů na další klasické horory, jako je "The Texas Chain Saw Massacre", "Halloween", "Friday the 13th" a "I Know What You Did Last Summer". Zasazení do amerického svátku Thanksgiving je příjemné, potěší víc než Halloween nebo Vánoce. Velmi chválím výborné jump-scares provázející vraždy - mnoho z nich jsem nečekal a dokázaly mě slušně zvednout ze sedačky, dále pak musím zmínit i celkem fajn teenagerskou partu s (v rámci žánru) obstojnou chemií, skvěle vyšperkované a výživné gore, které ve snímcích poslední doby dramaticky chybí a kterého jsme zde dostali požehnaně!! Tady je Eli Roth opravdu utržen z řetězů a všechny vraždy mají šmrnc, jsou řádně brutální, hodně kreativní, doslova někdy až nepříjemné a hodně ošklivé. Využívá různé zbraně a fatality a opravdu jsem si všechny killy užíval. Došlo na střeva, umlácení kladivem, usmažení zaživa, skalpy, dekapitace hlav, ufiknuté prsty, zkrátka od každého něco a je to super. Film funguje i po detektivní stránce, odhalení vraha mě překvapilo a jeho motiv dával smysl. Podle mého názoru mohlo umřít více hlavních postav, ale mám pocit, že Eli Roth chtěl některé postavy i přes jejich bezvýznamnost ušetřit, možná pro případné pokračování. Tento film mi svou dynamikou vyprávění vyrazil dech. Detailní záběry, které mě naplňovaly napětím, vtipné úderné hlášky mezi postavami spolu s fantastickými hereckými výkony, osvěžující zápletkou, kterou byste nečekali, gore přidalo filmu na vtipnosti, ale ne laciným způsobem. Za mě nejlepší horor roku. /90% + FILM ROKU/ (06.01.2024)

Krájení, porcování a dokonce i pečení!  Roth z mého oblíbeného slasheru udělal doslova gurmánský zážitek a za to mu rozhodně patří díky, a to i přes to, že se člověk neubrání srovnávání s pejskem a kočičkou,  jak vařili dort.  Pestré a čvachtavé řezničiny je tu sice pro krvemily dostatek, ale hlavnímu masakrátorovi chybí charisma a celýmu filmu alespoň špetka napětí. U mě dobrý a dalšímu dílu bych se nebránil. (07.09.2024)