Animatrix: Přijímací zkouška

Dost dobře nerozumím tomu, proč byl nejdebilnější díl zároveň dílem nejdelším. Nuda a utrpení. Odporně divná animace. K jejímu docenění mi v žilách kolovalo málo drog. Těžce vstřebatelné. Nebavilo mě to a ztrácel jsem pozornost, tudíž to celé bylo i obtížně pochopitelné. V podstatě mi to vyznělo jako příběh o ochočení robota. (23.02.2017)

Fantastický sled psychedelických vizuálních hrátek tvořících působivé vyprávění obrazem o konvertování stroje na stranu lidí. Ačkoliv je vizuální forma dělaná hlavně pro nádhernou diváckou podívanou, není zcela samoúčelná, neboť platí, že pro stroj je každá realita virtuální (a naopak), a tudíž je třeba mu při jeho rozhodování předložit ten atraktivnější svět. Stroj v záplavě vjemů vnímá nejvíce ústřední postavu - slečnu a začne pociťovat šanci na souznění, což dělá jeho zklamání ještě více hořké, když zjistí, že i ona "svobodná" volba byla jen sofistikovaná manipulace... 9/10 (13.11.2009)

Poslední a nejdelší z příběhů, byl celkem zvláštní co do příběhu, ale o to originálnější. Mě se líbil moc a ten plný počet mu klidně dám, i když byl tenhle příběh z pětihvězdičkové party nejslabší. Jestli je něco, čím tenhle příběh vyniká, tak je to rozhodně animace, ta byla ze všech příběhů asi nejhezčí. Zápletku, která je mimochodem moc povedená, si na druhou stranu sice asi moc dlouho pamatovat nebudete, ale u mě to nic nemění na tom, že to byl senzační zážitek. 90%. (27.02.2014)

Povídka jako z AniAntiMatrixu, neboli jak se vnímání mezi realitami transformuje. Po vizuální stránce je Matriculated tak zdařilý, že se mi nejednou asociovala Alenka v říši divů, čili celkový nádech obrazového vyprávění je rozhodně na 100%. Ostatně to je také důvod, proč mám tuhle povídku tak rád, že totiž nemluví ale uchvacuje, poutá, hypnotizuje a především, že dává prostor imaginaci diváka a nechává ho mnohé domýšlet. (14.02.2006)

Jaou, absolutně největší Animatrixovej úlet. Přeplácaná akční podívaná, tolik barev v tak málo minutách, až se z toho chce motat řepa. Ale na mě to zabralo. Páč já barvičky můžu a tady se jich člověk dočká v obrovitánské míře. Kam se na to "hrabe" Miyazaki a jeho fantazie (kterou miluju). Ale tady se rejža skutečně a doslova vyřádil. Na tohle bych chtěl jít jednou do Kina, před tím bych to viděl na skleněnou kamarádku se zelenou vejbavičkou :o) (03.05.2011)