Vymítač ďábla: Zrození

Tak po niektorých tunajších ´´nadšených´´ recenziách som čakal akúsi katastrofu. Ale bol som v podstate milo prekvapený. Je pravda, že už po prvej polhodine snímok stráca dych a to rapídne, vizuálna stránka dokáže diváka udržať nad hladinou aj napriek trikovej nedokonalosti. Ako komerčný horor je to fajn. (07.06.2012)

Mně to připadalo mnohem povedenější, než všechny předchozí tři díly. Renny Harlin je talentovaný režisér a i tentokrát nezklamal. Dal filmu potřebnou dynamiku a film přiblížil současnému hororovému publiku. Použil všechny nezbytné hororové propriety, dynamické nájezdy kamery a drsné nebo mrazivé scény opravdu nechybí. Ani na chvíli jsem se nenudil a fakt mě to bavilo. Takhle měly vypadat všechny předchozí díly Vymítače, ale u těch jsem se dost nudil a připadaly mně hloupé. (17.01.2009)

První jsem accidentálně myslel, že sleduju "toho" Vymítače v rozšířené (modernizované) verzi, a některé scény (neuvěřitelně směšné hyeny) tomu roku 1973 řekněme odpovídaly, ale pak se film začal měnit v neskutečný galimatiáš, nechtěný / krví zacákaný humour a blábol, takže jdu ze všeho nejdřív vyfackat všechny lidi, kteří se podíleli na této pakárně, a bezprostředně poté sebe - za očividné spláchnutí mozku do hlubin hajzlu. Snad ještě větší cvokárna než MUMIE, která si dýl než do úvodních titulků alespoň na nic seriózního nehrála. (12.04.2009)

Původního Vymítače miluji a považuji za nejlepší horor všech dob. Jeho pokračování... Hm, jak to jen napsat... Jeho pokračování nenávidím. Až na Zrození, které má několik výrazných plusů (a navíc je to prequel). Tak zaprvé prostředí - 99% děje (tj. vše kromě flashbacků) se odehrává v Africe, v níž máte pocit, že za každým rohem číhá nějaké to mystické svinstvo. Zadruhé Stellan Skargard. Zatřetí Harlinova režie, která si nehraje na nic inovátorského a kde může, kopíruje Friedkinův osvědčený a působivý styl z původního filmu. Začtvrté syrovost, krvavost a vůbec hutná atmosféra, která se filmem táhne. Sečteno a podtrženo: Jsem spokojený. Ačkoliv na původní film to nemá (ostatně jako nic). (11.01.2010)

Film, který je jedním velkým KDYBY. Dalo by se na něm pochválit víc věcí než exotické končiny a Skarsgard by mohl být opravdu dobrý, KDYBY ho scénář nenutil apaticky prokráčet filmem jako nedělním výletem po boku otravné manželky a rozmazlených dětí. Bylo by to strašidelné, KDYBY se pokračovalo v duchu původního snímku a sázelo na tajemno, neznámo a strach prosakující zdánlivě všedními událostmi namísto primitivní bafačky a potoky krve. Postavy by mohly diváka zaujmout, KDYBY se nejednalo o omletou sestavu zapálený mladíček, parta vyděšených domorodců, navenek silná a uvnitř zranitelná žena, ohrožené děti a hrdina prostý iluzí a neprostý povinného traumatu. To trauma by bylo opravdu strašné, KDYBY brutálně nevykrádalo jedno notoricky známé dílo. Člověk by s hrdiny sympatizoval, KDYBY se nechovali podle klasického hororového schématu "blbec tady, blbec tam, všude, kam se podívám" a byli schopní pochopit jednoduchý fakt, že zasypaný kostel uprostřed divočiny není místo, kde by člověk měl bloumat, když nemůže v noci usnout. Z agresivních hyen by šel strach, KDYBY byly strašlivé místo strašlivě digitální, takže se i divák, který má k bezcitnosti daleko, při scénách, kdy rvou lidi zaživa, popadá smíchy za břicho. Oněch kdyby jsem dala dohromady šest a tímto ďábelsky symbolickým číslem by se slušelo skončit, ale přestože tím poruším symboliku i svou zásadu, že jak kdo hodnotí jaký film, je jeho věc, neodpustím si sedmé. KDYBY se mi někdy dostal do rukou autor jisté recenze, která tomuto hrobu filmového hororu přiřkla 90%, podrobila bych ho intenzivnímu exorcismu. (21.12.2007)