Svěrací kazajka

Psal se rok 2005 a bylo mi sedmnáct let, když jsem poprvé zhlédla tento film. Velmi mě zaujalo jeho zpracování, originální příběh a herecké výkony. Pak, v roce 2009 jsem ho zhlédla podruhé a všimla jsem si v něm dvou herců, jež jsem při premiérovém zhlédnutí nepostřehla, neboť jejich jména pro mě byla v té době zcela neznámá. Poté jsem poznala, že jsou jimi Daniel Craig a Brad Renfro. Dojem z filmu a pocity z něj stále přetrvaly. Geniální Adrien Brody a svůdná Keira Knightley. Působivý film o jednom muži, chladícím boxu, času a smrti a vše je to krásně zabaleno do mrazivé, zimní přírody. (05.01.2006)

Režisér se soustřeďoval na jednotlivé detaily, ovšem celek se mu tak dokonale poskládat nepovedlo. Technicky je film brilantní. Syrovost je z obrazu přímo cítit (tónování a filtry) a sentimentu tu skutečně příliš neuvidíme. Ovšem několik rozehraných témat ve výsledku nezapadne tak úplně dohromady a divák se neubrání pocitu, že čekal možná něco víc. Éterická a velmi tlumená hudba působí překvapivě silně a dotváří už tak velmi stísněnou atmosféru plnou strachu a samoty. (10.12.2005)

Snímek, od kterého jsem nečekla žádné zázraky a o to víc jsem byl překvapen. Slušný thriller s poměrně originálně zpracovaným tématem. Výkony Keiry Knightley a Adriena Brodyho byli výborné, především Adrien se mi velmi líbil. Johna Mayburyho moc neznám, ale myslím, že tohle je asi jeho dosavadní vrchol. (29.11.2007)

Cestujete ve své paměti rádi do minulosti? A chtěli byste někdy cestovat i do budoucnosti? Mnozí filmaři předpokládají že ano, těžko si jinak vysvětlit jejich téměř obsesivní posedlost komplikovanými sci-fi o cestování časem bez použití složitého perpetuum mobile. Svěrací kazajka kopíruje prvky z mnoha svých předchůdců, ale zároveň chce být natolik odlišná, až si sama škodí. V příběhu o vojákovi z Perského zálivu, který přijde o paměť i o svobodu, aby následně podnikal zprvu nedobrovolné výlety za hranice vlastního vnímání nebo něco v tom smyslu, lze vysledovat inspiraci filmy 12 opic, Donnie Darko, Osudový dotek, Frekvence, Přelet nad kukaččím hnízdem (odkud si pochopitelně nevypůjčil prvky týkající se časových paradoxů). Abych to konkretizoval: Adrien Brody neboli Jack Starks zemře hned na začátku filmu (který možná není začátkem filmu), jenže pak nečekaně obživne, stejně nečekaně je obviněn z vraždy a poslán do psychiatrické léčebny. Zde se jej ujímá doktor mendelovského ražení (Kris Kristofferson) usilující nejspíš o cenu „Nejnesmyslnější experiment na lidech“ – své obzvlášť oblíbené pacienty navleče do svěrací kazajky, nadopuje jakýmsi svinstvem a šoupne do boxu na mrtvoly, z čehož nevyvozuje žádné závěry, pacientů se neptá na jejich pocity během uvěznění a ani je nijak nepozoruje – že by rád mučil lidi jen tak, pro radost? Jacku Starksovi je toto „potěšeníčko“ dopřáno hned několikrát, přičemž hned napodruhé zjistí, že vně boxu dokáže cestovat do budoucnosti. Jenže cestuje jeho tělo, jeho duše, cestuje vůbec něco? Co když je Jack jenom schizofrenik? U filmů typu Svěrací kazajky čekáte všesjednocující, lehce šokující, pointu, takovou jakou měl Donnie Darko, nebo i horší, ale rozhodně nečekáte, že se ničeho nedočkáte. Což je svým způsobem šokující až až. Film ke konci inklinuje spíše k sentimentálnímu rodinnému dramatu a můj prvotní dojem z poslední minuty byl: „vida, happy end“ (scénář napsala žena, ale to zde nehraje roli). Jenže podobné filmy zpravidla happy endem nekončí, v něčem musí být zádrhel, ve skutečnosti jich byla spousta. Není snadné a snad ani možné orientovat se ve všech čtyřech časových rovinách, z nichž možná všechny a možná žádné, zobrazují realitu, nikoliv výplod Starksovi fantazie. Jak jsem si postupně začal klást stále více a více otázek, stále více a více jsem se blížil k závěru, že u takového filmu nemá smysl hledat vůbec žádné odpovědi, neboť se vždy najde někdo, kdo vám je s chutí zpochybní. Ale má vůbec smysl Svěrací kazajku vidět, je dobrým filmem? Ano i ne. Režie krom samotných scén uvnitř Brodyho hlavy, nenabízí zdaleka tak psychedelickou podívanou jako například Rekviem za sen nebo Domino, ač John Maybury začínal na klipech (a skončil na tripech :). Dokončení zde. 70% Zajímavé komentáře: Isherwood, anais, cineman, petero, Gardenboy (24.11.2006)

U podobně laděných mysteriózních kusů (třeba s time-travel tématikou) mě musí atmosféra chytnout za flígr a nepustit, což vede často k tomu, že si některé scény přehrávám znova a hledám napoprvé neodhalené nuance. Mayburymu, který mě navíc docela trápil nadpočtem detailů mluvících úst a Kristoffersonových zapadlých očních důlků, se tohle podařilo vnést až od druhé půle, kdy si pacient Starks začal uvědomovat své schopnosti, ale i tak to bylo pouze v záblescích. Oceňuji námět s nepříliš často užívaným směrem ohýbání proudu času (z přítomnosti se cestuje do budoucnosti) i na divákově fantazii závislé tři možné výklady (kouzelná kazajka/neuroleptika, halucinace psychicky nemocného člověka zavřeného v boxu a vůbec můj neoblíbenější - irácké lezení po Jakubově žebříku, k němuž mimo jiné ukazuje skutečnost, že Jackova dětského vraha i léčeného chlapce Babaka hrál jeden a tentýž herec). P.S.: Na blu-ray je vystřižená scéna, kdy se tulák Brody vrátí z jednoho ze svých výletů po hvězdách a poradí Craigovi, aby se odbarvil a nasoukal do smokingu. Nevím, co tím myslel.. (23.02.2017)