Svěrací kazajka

Zajímavé. Tenhle film měl slibně našlápnuto ktomu, aby se mi velice líbil, ale nestalo se tak. Přitažlivý námět, dobré herecké výkony i slušná atmosféra, ale přesto kolem mne Svěrací kazajka jen tak jakoby mimochodem prošuměla. Asi je to vinou scénáře, který s námětem nepracuje zdaleka tak vynalézavě, jako scénáře jiných snímků o cestování do budoucnosti, a který na měl působil, jako by sám nevěděl, kam se ubírá. The Jacket je určitě nadprůměr, ale tak sterilně nevýrazný nadprůměr, že mnoho (pod)průměrů mě zaujme víc. (27.08.2009)

"Hodnější" a přehlednější variace na 12 opic. Hlavní předností snímku je Adrien Brody, kterému člověk opravdu věří cokoliv. Velmi dobří jsou i Kris Kristofferson a Jennifer Jason Leigh, jen Keiře jsem její utrápenou hrdinku nesežral. Škoda, že tvůrci rezignovali na nějaký hlubší a silnější závěr, mohl to být nezapomenutelný film... (25.07.2005)

U podobně laděných mysteriózních kusů (třeba s time-travel tématikou) mě musí atmosféra chytnout za flígr a nepustit, což vede často k tomu, že si některé scény přehrávám znova a hledám napoprvé neodhalené nuance. Mayburymu, který mě navíc docela trápil nadpočtem detailů mluvících úst a Kristoffersonových zapadlých očních důlků, se tohle podařilo vnést až od druhé půle, kdy si pacient Starks začal uvědomovat své schopnosti, ale i tak to bylo pouze v záblescích. Oceňuji námět s nepříliš často užívaným směrem ohýbání proudu času (z přítomnosti se cestuje do budoucnosti) i na divákově fantazii závislé tři možné výklady (kouzelná kazajka/neuroleptika, halucinace psychicky nemocného člověka zavřeného v boxu a vůbec můj neoblíbenější - irácké lezení po Jakubově žebříku, k němuž mimo jiné ukazuje skutečnost, že Jackova dětského vraha i léčeného chlapce Babaka hrál jeden a tentýž herec). P.S.: Na blu-ray je vystřižená scéna, kdy se tulák Brody vrátí z jednoho ze svých výletů po hvězdách a poradí Craigovi, aby se odbarvil a nasoukal do smokingu. Nevím, co tím myslel.. (23.02.2017)

Mierna variácia na Butterfly Effect. Jack (Adrien Brody), ako sa dozvedáme z jeho rozprávania, prvýkrát zomrel v ´91 vo vojne v Iráne. Guľka ho trafila priamo do hlavy a od vtedy má amnéziu. Proste si nevie spomenúť, čo bolo predtým. Strih. Jack si kráča po ceste, ktovie kam, pomôže malému dievčatku a jej sfetovanej matke opraviť auto. Namiesto poďakovania sa mu dostane vyhubovania „Daj tie špinavé ruky preč od mojej dcéry“; a tak naskočí do auta najbližšie idúcemu človeku. Po chvíľke ich zastavuje polícia. Strih. Jack je v súdnej sieni obvinený zo zabitia policajta a vzhľadom na jeho duševný stav, nepamätá si ako a čo sa vôbec stalo, je odvedený do psychiatrickej liečebne. Tu sa ho ujme doktor, ktorý na liečenie pacientov používa svojské metódy. Po dostatočnom nadopovaní liekmi a zviazaný v kazajke je Jack všupnutý na pár hodín do boxu v akom sa zvyknú skladovať mŕtvoly. Strih. Jack stojí na zastávke taxíkov, okolo prechádza mladá žena na aute a ponúkne sa, že ho zvezie, keďže sú Vianoce a žiadny taxík dnes nepôjde. Jack samozrejme nevie kde sa nachádza a kam chce ísť. A tak sa ocitne v byte tohto dievčaťa. Po chvíli sa dozvedá, že toto je to malé dievčatko, ktorému pomohol opraviť pokazené auto a samozrejme, je rok 2007. Takže Jack zviazaný a uväznený v tmavom boxe sa takto dostáva z roku ´92 do ´07. OK. Po tadeto je všetko v poriadku a človek by povedal, že Jack začne pracovať na tom ako sa dostať z liečebni pomocou tohto, teraz už jediného svedka vraždy policajta, keďže matka už je po smrti. No Jack sa dozvie, že v ´93 zomrie na úder do hlavy a tak sa pomocou Jackie, do ktorej sa samozrejme zaľúbi, snaží zistiť ako presne sa to stalo s možnosťou tomu zabrániť. Rozuzlenie je pritom jednoduché a ne(prekvapujúce) a celkovo cesty Jacka nakoniec skončia vystrašením jedného človeka (ktorý ale veľmi vystrašený nebol), ale záchranou iného, pre film úplne bezvýznamnej osoby. Scenárista do sveta dieru neurobil, ako som už spomenul, Butterfly Effect bol 10x zaujímavejší, kde na nejaké premýšľanie ani nezostával čas. Vďaka solídnemu spracovaniu ma film nesklamal, no zároveň sa ani veľmi nečudujem prečo v kinách neuspel. (30.04.2006)

Bylo mi 27 let, když jsem poprvé zemřel. Dneska v noci umřu. Je to můj osud. Velmi zajímavý filmový počin. Toto téma mám rád. Zvlášť, když na vás z každého milimetru psychiatrické léčebny dýchá depresivní nálada. Tomu odpovídá i hudba a především hlavní hrdina. Vzpomínky. Desiluze? Vše bylo dobře rozehráno, nastartováno. Ale v závěru tomu došel dech. A to je velká škoda. (18.05.2006)