Boogeyman

Ok, nejakým spôsobom sa mi to podarilo pozrieť no môj názor sa nezmenil. Hlúpučký dej s ešte hlúpejšími dialógmi je neskutočne naťahovaný. Vystrašený hrdina je každú chvýľu konfrontovaný svojím strachom z detstva, síce každou chvýľkou na postavy má niečo vybafnúť no nakoniec z toho nič nieje a toto samé vždy dookola. Ku koncu dôjde aj na konfrontáciu digitálneho Boogeymana s hrdinom, no fakt neviem čo si o tom mám myslieť. Samozrejme o podstate strašiaka sa nič nedozvieme a koniec je ukončený asi tým spôsobom, že hlavný hrdina prehlási „Áno, to je koniec.“ Je to proste neskutočný blábol vezúci sa na dnešnej vlne záujmu o hororové filmy. (10.08.2005)

Aj, tak tohle bolelo hodně. Tupě zírající hlavní hrdina má většinu filmu noční můru nebo halucinaci a hlavní přízrak, vypadající celou dobu jako tajemný stín, se dočká svého opodstatnění v prapodivné pointě, jak vystřižené z pohádek Boženy Němcové ve stylu "Abys strašidlo porazil, musíš přežít noc s ním v jedné místnosti". To má pak za následek nepřehlednou tahanici s digitální tmou s očima. Film, kde je všechno špatně. (11.02.2007)

Námět sliboval daleko lepší mystery zážitek, přičemž začátek potvrdil spíše slabší zpracování. Ovšem stále žila naděje na nějaký výraznější filmový kousek. Poměrně smutnou podívanou vzápětí vyvolal fakt, že místo vizuálně okouzlujících efektů a toho správného psycho efektu, omezil se Boogeyman na pouhou maličkou a nevýrazňoučkou "lekačku". - Baf, baf, baf! Zesílený zvuk. Úúúú! - I přes značně amatérský přístup tvůrců, pořád se mi dařilo jakž takž nasávat děj a udržet svou pozornost při sledování, ovšem co držel slibný začátek a snesitelný střed, zazdil stupidní konec. Suma sumárum: Nic moc, ale neusnula jsem. (17.04.2011)

Začátek Boogeymana dává příslib lahodné horrorové podívané. Skvělá souhra světla a stínu, obligátní bouřka a jedno malé dítě uprostřed velkého pokoje. A i když je tu všechno jen na efekt, dostaví se příslušný pytel s ledem a je vám nekompromisně vyprázdněn za krk. Téma strašidla ve skříni nesměle poťukává na malé vystrašené dítě ukryté někde hluboko v každém z nás a navodit patřičnou atmosféru není zprvu žádná potíž. Po pár minutách však přijde první problém. Boogeyman najednou nemá příliš jasno, čím by chtěl vlastně děsit. Zda oživlými mrtvolami, divným chováním zvířat, paranormálními jevy ala Akta X, efektně aranžovanými snovými sekvencemi nebo pootevřenými dvířky, za nimiž čeká bubák. Když se díváte třeba na Ptáky, karty jsou zřetelně na stole – měli byste se bát ptáků. A kdyby vám do filmu někdo přihodil létající talíř se zelenými pidimužíky, asi by výsledek vypadal poměrně divně. A právě takhle nesourodě a divně vypadá Boogeyman. Lepí k sobě všechno, co se mu právě hodí do krámu a spoléhá na to, že se divák přišel do kina pouze bát a ne si odůvodňovat tohle a tamto (zejména otázka Proč? je obzvláště palčivá) a bádat o tom, zda film funguje skutečně jako film a ne jen jako prostá sbírka nejzákladnějších klišé a podrazů. V jisté scéně pak dojde k fatálnímu přelomu a všechno, co se dosud vysvětlovalo v racionální rovině (tedy předchozí hodinu), nabere natolik fantaskní rozměr, že se neubráníte smíchu. A pak už není cesty zpět. Nezajímá vás, co bude dál a jak to vlastně všechno dopadne. Přiklepněte k tomu opravdu neskutečně hloupé finále, ve které je víc digitálních triků a logických kiksů než si vůbec na ploše několika minut dokážete představit a samotného Boogeymana, který vypadá stejně kvalitně jako ta loutková podivnost uvádějící seriál Příběhy ze záhrobí. Ne, ne a ještě jednou ne. Boogeyman se třemi (!!!) scenáristy za zády je jedním ze nejzásadnějších žánrových omylů v historii a zvláště v porovnání s kolegy z poslední doby (White Noise, Amityville Horror) vypadá jako nedomrlé batole s jednou ručičkou. Neotvírejte skříně, nic tam na vás nečeká. (29.03.2017)

Boogeyman obsahuje jen několik laciných lekaček s tím, že ta nejlepší byla hned na začátku a poté měl film velmi sestupnou tendenci. Páni producenti, ono nestačí jen krásné kulisy, mladé atraktivní herce a nějaký ten digitální efekt, nejnutnější je příběh který má hlavu a patu protože bez něj je film snětí několika "strašidelných" scének a dodá divákům pocit beznaděje v tom, že zde není žádná dějovoá linie, které se mohou chytit. Stejně tak postavy: Vše se motá jen kolem té hlavní a ostatní se jak "Boogeyman" vždy objeví a pak zmizí(zde ovšem nechtěně). Dialogů je ve filmu minimálně a většinou jsou to jen štěky do prázdna. Když už Barry Watson otevírá desáté dveře a je u toho pořádně vystrašený vy se můžete jen tak pousmívat. Je mi to líto, protože nápad "kdo se skrývá ve skříni" je docela zajímavý ovšem chtělo to větší propracovanost. Tento film budu nadále používat jako exemplární prípad špatného hororu. (09.10.2005)