Dotek Medúzy

Zatímco australská Čtyřhranka Fleckerova vás sežehne svými tenkými chapadélky, démonický Richard Burton je schopen uskutečnit dotek medúzy pouhou myslí.. Atmosférický thriller dle novely Petera Van Greenawaye nesporně patří i přes své stáří ke špičce žánru. Co takhle natočit remake, řekněme.., pane Fincher? (10.09.2009)

Až bude leden, pak jděte ven jen ve spodním prádle, vezměte si kýbl, naplňte ho ledem, stoupněte si do něj. Ale v zájmu svého zdraví si radši pusťte Dotek Medusy a dosáhnete stejného pocitu. Tohle je honě dobrý mrazivostní thriller v hávu klasickém, který i přes více jak 20tileté stáří ani zdaleka neztrácí na působivosti. Postupně budovaná atmosféra, využití starých záznamů o parapsychologii, skvělá hudba a hlavně takové podivně depresivní napětí, to jsou jen základní devizy celého filmu. Richard Burton by ani nemusel nijak extra hrát, stačí pouhý záběr do jeho očí a to zlo, to tajemné a svazující zlo mu prýští přímo z nitra. Lino Ventura jako vždy s kamennou tváří a chladně vypočítavým chováním mu tak jest velmi slušným protihráčem. A nesmím zapomenout ocenit ani Lee Remickovou, jenž zlu samotnému vytvořila křehký, avšak oduševnělý protipól. Závěr sám o sobě jest pompézním představením a dříve nakumulovaný strach zde dostává volný průchod, takže se výraz znepokojení ve tváři rozpíná, pozadí se zatlačuje neustále více a více do pohovky a oči vytřeštěně sledují pohybující se obraz. Takže ve výsledku jest divák strnulý, mírně zhouserovatělý (od té křeče), politý studeno potním výměškem a nevěřícně kroutí již předtím zablokovanou hlavou. Zkrátka skvělý thriller s prvky hororu a místy katastrofického filmu, se silnou mystickou atmosférou a pěti hvězdičkový hotel pro vaši napětí milující duši. (11.08.2004)

Vidieť tento film sama a v noci, isto by som zimomriavkovo explodovala. Sugestibilný pohľad Richarda Burtona neskutočne namotáva a vo vypätých chvíľach som sa spolu s ním oddane smažila v pekle. Režisér má talent a mystérium zachoval od začiatku do konca (s výnimkou podivnej poslednej scény, kt. mierne dvíhala kútiky). (24.10.2008)

"Všichni jsme děti ďábla. Zjistíme, co pohání slunce a uděláme bombu. Stvoříme bohatství a hned jsme posedlí lakotou. Získáme moc a zešílíme. Pořád ničíme." - Já jsem muž s mocí stvořit katastrofu. Celou dobu sledujeme umně natočený detektivní příběh, plný tajemného zla, uhrančivého démona Richarda Burtona a atmosféry v rozsahu od Hitchcocka po Přichází Satan!. A celou dobu by to bylo na velmi zasloužených 8/10. Jenže pak přijdou závěrečné zhruba dvě minuty, které by u jiného filmu působily jako dobrý vtípek, nicméně v Doteku Medúzy jsou zakončením bezmála geniálním. Absolutorium, schopné přimrazit k židli - alespoň já to tak mám pokaždé. Aneb jak se Medusa diváka opravdu dotkla... (02.01.2007)

Katastrofické filmy jsou i dnes velmi módní záležitostí, a bohužel ne všechny filmy jsou tak kvalitní. Protože pocit, že autorovi díla svým způsobem hráblo jsem měl již u několika podobných filmů, po kterých ani neštěkne pes. V tomto ohledu působí Dotek Medusy výjimečně, možná je to dáno trošku i tím, že zde hraje řada skvělých herců. A bezpochyby proto je film i lépe vnímán. Ve své době vzniku to musela být bezesporu filmová bomba. A dnes tak trochu nostalgie, vždyť kdovíjak by dnes v době digitálních efektů vůbec tento film dopadl. Na závěr dodám snad jen to, že telekineze má i dnes stále dost teorií. (17.05.2011)