Dům hrůzy

Tady je zase chytrých... a jako obvykle se povětšinou pletou. To jste viděli první Castleův film? Tohle je přesně jeho styl - jeho vybroušenej diamantovej styl. Pomalu a líně plynoucí vyprávění, které se absolutně nebere vážně, celým filmem prosakuje jemně ironický černý humor a do toho (jako obvykle) fantastický Vincent Price. V tom jsou tyhle filmy tak skvělé a právě House on the Haunted Hill je perfektním dokladem, jak skloubit parádní, skoro až gotickou atmosféru s nenásilně působící nadsázkou. Třeba scéna, kdy se divákům představí správce domu a jeho žena: divák neví, zda se má bát, nebo se té dvojici smát, ale je to natolik absurdní moment, že stojí za to si ho vychutnat. Jasně, není to dokonalé dílo, zhruba v první třetině filmu se už tak pomalé vyprávění zadrhne a trošku se natahuje; nemluvě o některých postavách, které jsou na pěst od první chvíle (mladej pilot, klaďas každým coulem, vede). Ale tuhle vadu zase vyvažují postavy jiné: vedle bezkonkurenčního Vincenta to je především Elisha Cook Jr. v roli zbabělého alkoholika. Remcat by se dalo asi i proti konci, ale proč? Sedněte do křesla a bavte se. A buďte rádi, že vám obývákem nepoletují kostlivci. (13.09.2014)

Má to své momenty. Na rok vzniku několik nečekaně povedených a atmosférických, tak těch, u kterých ti slušnější jen nadzvednou obočí a nestačí se divit. Vincent Price byl opět charismatický až na půdu (ten hlas!) a pár herců kolem něj mu nic nekazilo. Kdyby se film snažil dostát hororovému očekávání, které nabízel a nepodstrkával nakonec něco jiného, mohlo to být lepší. A také to vyvrcholení snímku si mohl režisér fakt odpustit... (19.01.2009)

Nečekejte kdovíjakou hrůzu nebo scény které vás posadí hluboko do křesla. Tento film je velmi vkusným a celkem slušně natočeným krimi hororem. V šedesátých letech to musela být určitě pecka, za to v dnešní době na tento snímek hledíme trochu s rezervou. Určitě má velmi zajímavý děj a slušné herecké výkony, ale alespoň pro mě je tu málo scén, které by mě zahřály u srdce. Na druhou stranu musím říct, že hlavní doménou jsou hudba a zvukové efekty, které vytvořily velmi záživnou atmosféru. Klavírní a místy až koncertní hudba byla v tehdejší době nepostradatelným doplňkem snad každého filmu. I zde se zdařil výběr melodií a nedokážu si představit film bez ní. Dalším velkým aspektem jsou zvuky. Takové vrzání dveří, srdceryvné výkřiky jsou nezbytným prvkem těchto starých filmů, kdy ještě nebyly pomalu žádné filmové triky.7/10 (05.05.2010)

Dům hrůzy není žádný filmový zázrak, s tím se musí předem počítat. První polovina má výtečnou atmosféru, v té druhé se z filmu stane velmi sympatická detektivka (tenhle žánrový skok mi vůbec nevadil) a ačkoliv konec už působí poměrně směšně a strašně moc se tam otravně ječí, já jsem si to užil a výborně se bavil. Vincent Price je samozřejmě opět absolutní král, který ovládá všechno a všechny (a na konci se výborně předvede) a vrhá své klasické hypnotizující pohledy jeden za druhým. Příběh ničím nepřekvapí, je to klasické padesátkové béčko, které ale má to štěstí, že má Price, protože právě za něj je jedna celá hvězda navíc, skutečně to zachraňuje a dává tomu šťávu. I bez něj by sice Dům hrůzy byl velmi sympatický a tak nějak správně zábavný, kouzlo by mu nechybělo, ale s Vincentem Pricem je to naštěstí všechno mnohem větší. Tyhle filmy vůbec nestárnou, naopak krásně zrají! 70%. (07.03.2018)

Horor to moc nebyl, spíše doopravdy krimi. Film se pořádně rozjel až 15minut před koncem. Atmosféra a hudba byla více než povedená, stejně dobře na mě působily i herecké výkony, obzvlášť doopravdy vynikající a charismatický V.Price v roly hostitele Fredericka Lorena. Scén u kterých sem se lekl taky nebylo moc, přesněji byla jedna a to hned v úvodu snímku. No to že v domě bylo hned od začátku podle majitele W.Pritcharda sedm duchů, to rozhodně nevypadalo. Remake a jeho pokračování už byly o poznání více hovorovější, i když kvalitativně to nebyla taky zrovna velká sláva. 6/10* (09.10.2008)