Obyčejní hrdinové

Dramat, jejichž středobodem je ztráta blízké osoby a pozvolné vyrovnávání se s touto skutečností je nejspíš tolik jako hub po dešti, tento film vyzvedávají nad průměr sympatičtí, výborní herci, uvěřitelné postavy, vedoucí zajímavé dialogy o smyslu života a také občasné vtipné situace, které mě upřímně rozesmály. Přesto bych se zdráhala označit to jako komedii, celkové vyznění snímku je vlastně dost smutné, o sebevraždě se tu naprosto otevřeně mluví jako o přijatelném východisku z neuspokojivého života a film postupně poodkrývá i další kontroverzní témata. To je ostatně jedna z mála vad na kráse, tohoto sympatického nezávislého snímečku, na relativně malém prostoru je tu nastíněno až příliš velké množství problémů. A taky mě mrzí, že více nevyužili nesporného talentu Michelle Williams, která je tu spíše do počtu. (25.05.2013)

Mám slabost pro malé, nezávislé filmy zabývající se otázkami života a smrti, jejichž postavy jsou vtipné svou trapností a malostí. Jinými slovy, jejichž postavy připomínají obyčejné lidi, které potkáváte na ulici nebo při pohledu do zrcadla. Přesně takovým filmem jsou Obyčejní hrdinové, které díky tomu mám radši než by si zasloužili. Hrdinové Obyčejných hrdinů nejsou žádnými hrdiny, rozhodně ne hrdiny v typickém smyslu onoho slova. Nezachraňují planetu Zemi před zkázou, autobus plný děcek před pádem do propasti ani stařenku před rozšmelcováním kamionem. Zachraňují jenom své zpackané životy a snaží se z neustávajícího tlaku okolního světa nezbláznit. Není tudíž překvapující, kolik vedou dialogů o sebevraždách a umírání, překvapující je, že celý film má navzdory tomu relativně pohodovou atmosféru prosycenou drobnými vtípky. Nejsou zde scény, které vejdou do dějin, na většinu z nich asi zapomenete, jen co si ubalíte dalšího jointa, ale pro ten příjemný pocit, který ve mně Hrdinové po zhlédnutí zanechali, se na ně rád podívám znovu. Není zas až tolik filmů, které se nevyhýbají ani palčivějším problémům. Zde můžete kromě jiného slyšet otevřený dialog syna a matky, která se mu svěřuje, že je v podstatě jedinou věcí/osobou, kvůli které ještě nespáchala sebevraždu. Je to svým způsobem komické, pravdivé a zároveň smutné. Díky hercům, díky scénáři a v neposlední řadě díky vaší ochotě podobnému příběhu uvěřit. Já mu věřím zcela, aniž bych přitom byl homosexuál, alkoholik, narkoman, nejlepší plavec v širokém okolí či na smrt nemocný člověk. Myslím, že tady úplně stačí, když jste tím člověk, tím prachobyčejným hrdinou všedních dní. 85% Zajímavé komentáře: Falcor, Triple H (08.05.2007)

. „Když někdo něco strašně nenávidí a nezáleží jak je v tom dobrý, nemůže očekávat, že ho někdo pochopí“. Sebevražda staršího syna (zidealizovaný oblíbenec hlavy rodiny) . „ byl mým synem, jediným členem téhle rodiny, který za něco stál“. Odcizení dcery, někdo šikanuje mladšího syna, kvůli dávné nevěře zničené vztahy se sousedy. K tomu kruté pravdy, které jsou zde pronášeny v těch nejvšednějších situacích a o to víc bolí. Vynikající herecké výkony, ale především naprosto úžasná Sigourney v roli ženy, která se pokouší slepit něco, co sotva drží pohromadě. V jedné ruce zapálená cigareta a v druhé joint i tak může vypadat její chvilkový pokus o útěk z reality „ Zažili jsme tragedii, ale dostaneme se z toho“. (12.12.2005)

Souznění, spylnutí, pochopení. Pouze tato tři slova bych použil k zachycení mých pocitů z celého filmu. Weaver a Hirsch, na nichž si film zakládá, jsou bezchybní (a obzvláště Hirsch po Sexbombe od vedle jen upevnil svůj statu nadějného mladého herce), ale to, co předvedl (tolik odlišné od ztřeštěné role v Blbý a blbější) Jeff Daniels, to je až k neuvěření. A Michelle Williams nám od Dawsonova světa po všech stránkách (zdůrazňuji, že po všech, ať už si to přeberete z kterékoliv strany) pěkně vyzrála. (30.08.2011)

Značku Ripley už Sigourney Weaver těžko odpará, nicméně je potěšující vidět, jak moc je dobrá coby matka, která právě přišla o dítě a začíná tušit, že smrt syna nemusí být ztrátou poslední. A nejen ona. Každý si svou tichou bolest nese sám a to je právě TO, že SÁM. Nenápadný, citlivý film, velmi vkusně natočený, bez patosu, s hereckými výkony, že si říkáte, kde se to třeba v Jeffu Danielsovi vzalo. (20.03.2006)