Karlík a továrna na čokoládu

Tahle Burtonovka se mi moc nelíbila, také je dost atypická. Burtonův styl je ponurý, což tenhle film není. Smekám ale před Deppem, který vystřihl podivína jedna radost. I když čokoládu miluju, provedení továrny na čokoládu bylo až moc na efekt, na tenhle film až moc nereálné. Štvaly mne také písničky těch pidimužíků.... (11.10.2007)

Burton stvořil další pestrobarevný a značně bizarní svět, do kterého by se chtěl podívat snad každý. Depp se v roli extravagantního podivína Wonky našel. Ostatní postavy jsou spíše pozorovatelé, takže mohou vyniknout zábavní Umpalumpové. Burton má však na svém kontě působivější kousky a třeba na IMDb byli hodnotící o mnoho přísnější než tady. (18.02.2023)

Znáte to, jak to obvykle dopadá, když vás někdo do filmu hecuje a půlka filmového národa se nebaví o ničem jiném než o úžasném Burtonovi?! To se pak v člověku všechno šprajcne a z představy, že by měl patřit do jednoho šiku s těmi oblouzněnými, naskakuje vyrážka. Takhle jsem to měla já, šla jsem do Karlíka s lehkým despektem (i když recept na nadšení to samozřejmě automaticky není) a s povytaženými drápky čekala na fiasko. To se ale nekonalo, protože jsem byla z filmu ještě vykulenější než miloučký, ušatý Karlík a jeho řízek děda z továrny. Asi nejvíc mě překvapilo, že film je strašně vtipný. Hlášky stařečků v posteli, cukrátko pro rockery, atak veverek, zkrátka cynik Wonka i Burton si mě získali a už v "tom" jedu taky, ach jo. (08.04.2006)

Burton mi definitivně potvrdil, že jako novátorský tvůrce už před lety vyhasnul, a tak se nás aspoň – se střídavými uspěchy – snaží „pouze“ bavit. Tentokrát mu to jakž takž vyšlo. Film je – i díky Deppovi – velmi ulítlý a má pár výborných jednotlivostí (veverky, některá hudební čísla, překvapivé alternace Umpa-Lumpů), takže nakonec přece jen překonává adaptaci ze 70-ých let. Jinak ovšem Burton vytvořil velmi hustou pavučinu odkazů a na osobitou výpověď nebo opravdové emoce prakticky rezignoval. Stejně jako Elfman paroduje ty nejotřepanější pop-rockové styly uplynulých dekád, tak Burton buď zůstává věrný knize nebo se kryje pohodlnými satirickými stereotypy nebo cituje ty nejotřepanější ikonické scény kinematografie, a taky vykrádá sám sebe (zejména STŘIHORUKÉHO EDWARDA). Jeho srdcové plochy (melancholie, sentiment) působí už velmi obnošeně, naštěstí ale nejsou nijak rozsáhlé (a předpokládám ani vážně myšlené), a přednost dostává „silly“ nátěr. Burton na drogách. (20.08.2005)

Karlík a továrna na čokoládu je jedna z knih Roalda Dahla, která na mě nijak moc nezapůsobila. Příběh mi připadal nudný, ba až přímočarý bez jediného překvapení, ale to co s ním dokázal Tim Burton je zázrak. Film i chudém Karlíkovi, který se svojí rodinou žije v rozpadlém domku je dokonalý jak po vizuální stránce, se kterou si mistr Burton opravdu pohrál, tak i v samotné příběhové linii. Příjemně mě překvapilo, že film obsahuje i větší množství odkazů na jiná filmová díla (například scéna, ve které drží Willy Wonka nůžky nám připomíná Střihorukého Edwarda). Byl jsem fascinován, jak se dokáže snímek věrně držet knižní předlohy, a přitom se od ní na tolik vzdalovat. Do filmu přibyla například postava otce Willyho Wonky, který byl zubař a zakazoval svému synovi cokoli by mu mohlo pokazit jeho zuby, mladý Willy z něj měl strach a myslel si, že jej otec nemá rád... Když už jsme u majitele čokoládovny, rád bych se zmínil o tom, že Johnnyho Deppa bych si jako jeho ztvárnitele nedokázal představit ani v těch nejtemnějších snech, a přitom to je právě on, kdo dodává příběhu tu pravou sílu. Johnny Depp je skvělý herec a postava Williho Wonky mu opravdu sedí, a navíc je přesně taková, jakou ji popisoval Roald Dahl. Karlík a továrna na čokoládu mě dokázal překvapit svou pohádkovou opravdovostí, přesvědčivými černobílými charaktery, ale hlavně díky mistrovské režii, která z tohoto snímku dělá nezapomenutelný film. (08.01.2006)