Umění jíst a milovat

"Horší než hladovět, je mít jídlo už jen za každodenní palivo bez toho, abyste pořádně věděli, co jíte." Dodinovi přátelé během hodování vyprodukují mnoho mouder a tohle by mohlo být klidně další. Na konci 19. století ve Francii vskutku žádný natlakovaný Bod Varu nenaleznete. Mistrovsky nasnímaných prvních 20 minut je toho důkazem. Vypařování páry, prskání vytékajícího tuku, pomalu probublávající hrnce a uvnitř nich desítky bioingrediencí, o kterých by se vám při nákupu v Lidlu mohlo nechat jen zdát. Aby všechno to řinčení či šumění vyniklo, absentuje ve filmu navíc jakákoliv hudba. Stran vaření a labužnictví jde o ryzí onanii. Co však překvapuje, že ani romantická linka na pozadí tohoto gastroráje za vařením nezaostává. Ústřední dvojice v podzimu svého života dokáže prodat jakoukoliv emoci jak v kuchyni, tak v ložnici. Anh Hung Tran zkrátka do světa poslal nejvíc francouzský film "z té staré dobré Francie" za poslední léta, u kterého mějte po skončení titulků opravdu dobře promyšleno, kam zajdete na jídlo. [Viennale 2023] (04.11.2023)

Nádherný film o vaření z historické Francie. Příběh zasazený do roku 1870, kde hlavní hrdina považován za Napoleóna kulinářského umění, který vaří pro své vlivné přátelé s Eugenií, která je jeho kuchařka, ale zároveň i milenka, avšak zatím odmítá sňatek. Ještě tam mají dceru od souseda, která má obrovský talent na rozpoznání chuťi. První hodina je velký gastro zážitek, kde potěší, že se opravdu vaří z čerstvých surovin, které si sám člověk musí vypěstovat, natrhat a popř. ulovit. Druhá půlka se však přehoupne v Drama a tam to za mě trochu drhlo, ale závěr to opět hezky nakopne. Chválím i inteligentní dialogy a solidní herecké výkony. Chuť se tříbí věkem, vyžaduje dobrou pamět. Tohle víno má všechno- eleganci, vznešenost i čistotu. Působivá Francie. 75% (15.04.2024)

Mne tento film nič nedal a hoc by som hodil priemer, tak kvôli prepálenému hodnoteniu trocha znížim. Ak tu niekto hovorí o gastroporne, tak fakt neviem, také gastroporno mám aj v kauflandovskej mäsiarni. Film v podstate nemá dej, divák si má vychutnať len tú domácku atmosféru, kde voľne lietajú vône a láska. (31.05.2024)

Jeden z nejlepších romantických filmů jaké jsem kdy viděl. Sdílená vášeň je ve vztahu nejvíc. Může znamenat porozumění na té nejvyšší úrovni. Binoche a Magimel spolu navíc dokonale souzní i ve svých projevech. Ve vaření snad ještě nikdy nebylo tolik emocí. "Štěstí je nepřestat toužit po tom, co už máš." Cena za režii z Cannes naprosto zasloužená, prvních dvacet minut symfonického vaření je mistrovské zachycení postupu přípravy, trpělivosti a plynutí času. Neuvěřitelně precizní práce, smekám. 90% (17.11.2023)

Film, kde se téměř neustále jen vaří jídlo, žere jídlo nebo se mluví o jídle. Prostě ultimátní food porn. Z filmu přímo čiší, s jakou láskou byl připraven. Ze začátku jsem byl trochu rozpačit, protože "děje" je tam pomálu, ale i to málo, co tam je, tj. vztah mezi pánem domu a jeho kuchařkou, je velmi krásné, a film si mě získal. Škoda jen, že jsme se nedozvěděli, co jedlo 99% lidí v té době. Protože tam bylo samé jídlo, které by bylo luxusem i dnes v tom Puppu, kde jsem film viděl. Taky obdivuji, že vietnamský režisér Tran natočil film, který je tak francouzský, že to ani víc nejde (v Norském dřevu zase úspěšně natočil velmi japonský film). Prostě chameleon. (03.07.2023)