Dokonalé dny

Prvotřídní fakof pozdně-kapitalistickýmu estabilishmentu postavenému na neustálém růstu a identitě. S každým spokojeným pohledem Hirajamiho na ranní oblohu jsem z toho filmu cejtil strašnýho fakáče na všechny ty uhnaný hustlery s krychlovejma báglama, hysterický sportovce, co každý den vědí svůj přesný počet kroků i neurotický gamifikátory všeho, co věděj naprosto přesně, co budou dělat v tenhle den za čtyři roky mezi šestnáctou a osmnáctou hodinou. Jak může konfrontační systém vyhrát válku v níž protivník ani nenastoupil na bojiště? Hirajama je punkový hrdina konzervativně kapitalistický normalizace. Muži radši půjdou mejt veřejný hajzly, než aby šli na terapii a je to tak správně. (01.07.2024)

| Master Mind | Minimalizmus a životná každodennosť. Sympaťák a úžasný herec Koji Yakusho v dráme o veciach všedných, o denných dobrodružstvách v ordinárnej práci, plnej prekvapení, dobrej nálady, ľudskosti, ale aj zakrývania chýb minulých, samoty a zvláštnych pocitov. Perfect Days je v určitých momentoch fakt perfektný film. Momenty každého dňa prezentuje rovnako a predsa odlišne. Necháva diváka prežiť tieto momenty presne tak, ako ich prežíva hlavná postava. V pokoji, mieri a s myšlienkou, že aj bežné situácie si človek môže užiť vo forme umeleckej. Či už fotografia, hudba alebo kniha. Viac TU. | Hodnotenie: 8/10 | (05.04.2024)

Tour po Tokijských toaletách. Síce som sa v kine nezvyčajne veľakrát pozeral na hodinky a veľmi nadšený som sa z tohto filmového zážitku necítil, ten film sa mi krásne uložil v hlave a obrázky usmievavého Hirajamiho a jeho nájdenie spokojnosti a radosti v najbežnejších životných aktivitách mi myšlienky pripomínajú prekvapujúco často. A to je pre mňa asi najväčšia pochvala filmu. Tak zvyšujem na 4* a uchovávam si dôvod ak sem o pár rokov zablúdim. (09.07.2024)

Wenders si strihol svoju slice-of-life variáciu na Jarmuscha a Perfect Days skutočne miestami chutí ako Paterson bez haiku, ale zato s americkými 60s a 70s skladbami ako z románov od Murakamiho. Na prvý pohľad sa môže zdať, že celý film vznikol len na základe toho, že Wendersa v Tokyu po miske mapo tofu prepadla sračka a náhodou v Shibuyi objavil projekt The Tokyo Toilet so 17 ultradizajnovými verejnými záchodmi. Postupne ale príbeh v drobných epizodických náznakoch v duchu komorebi (slnko presvitajúce cez listy stromov) odhaľuje svoje letmé kontúry a aspoň mne vo finále prišiel trochu prostučký a s klasickou pointou desiatok iných festivaloviek, že všetci žijeme tak ako najlepšie vieme. Posledná scéna sa vzhľadom k predošlému pointou tlačí už príliš in-your-face (no pun intended), ale inak sa mi minimalistický a meditatívny štýl rozprávania veľmi páčil. (19.03.2024)

Jako ano, je to pěkný filmeček. Jenže 82%? To určitě je hodně zavádějící. Japonský Jackie Chan si jede svůj blues. Ráno vstane, postříká kytky, zuby, oholí se, nasedne do auta, pustí nějakou dávnou pecku na kazetě a vydá se vstříct svým latrínám. Občas jej něco vyvede z míry méně nebo více. Pro milovníky skutečně nespěchajících příběhů je tohle splněný sen. 65% (30.04.2024)