Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Pseudodokument o životě Boba Dylana bez Boba Dylana…. Zprvu se celý film tváří jako dokument doplněný o rozhovory a fotografie, avšak postupně se změní v sled střípků ze života hlavních představitelů, jenž se navzájem proplétají bez logické návaznosti. Naprostá absence dějové linie nutí diváky být stále ve střehu, film ale nenabízí žádný klíč k dekódování zprávy, jenž se ukrývá hluboko pod povrchem této nevšední hříčky, ani konečné vyznění, které by dalo divákovi možnost pochopit celkový koncept. Kdyby se jednou měl točit snímek o tom, jak to mohlo vypadat třeba v mé hlavě přál bych si, aby výsledná podoba byla takováto, neboť velryby v Mississippi, žirafy pobíhající na venkově a mezi tím umě vimplantované důležité okamžiky lidského života jsou naprosto impozantní. 8/10 (20.11.2008)

Na jedné straně velmi zajímavý formát filmu a na straně druhé to, že o bobu dylanovi jsem se v podstatě nic nedozvěděl. Nejlepší part tu střihnul Christian Bale a Cate. Pro mě je hlavní problém právě ta originalita, možná jsem až moc mainstreamový, ale tohle na mě bylo moc zdlouhavé a s hluchými místy. Asi jen pro opravdové fandy boba dylana, jeho písničky mám moc rád, ale knížky si o něm si zase kupovat nemusim. (17.01.2013)

Hned na začátku bych chtěl říct, že tohle není film pro každého. Ocení ho hlavně příznivci Boba Dylana (díkybohu, že jsem jeden z nich). Je to rozhodně originálně natočené, často jsem se však v ději (jestli se tak dá nazvat) ztrácel, možná mělo být nějak jednodušeji podané vystupování těch 5-6 herců, kteří měli hrát Dylana v různých životních obdobích. Rozhodně to však není špatný film, jen to chce se do něj ponořit, přemýšlet nad ním, nad charakterem všech postav...Některé ze situací však byly geniální - viz.povídání s Ginsbergem z jedoucího auta:) U mě by to bylo za 3*, hudba film však staví o stupínek výše. P.S. Osobně dám ale vždy radši přednost No Direction Home od Scorseseho...;) (16.01.2008)

Scénář: Todd Haynes, Oren Moverman .. Jediné opravdu přirozené věci jsou sny. A ty příroda nemůže rozložit. ___ Boží, boží. Boží je Cate Blanchett v dosti tvrdém biografickém oříšku, který nejspíš každý nerozlouskne, ale věřte že v jádru se skrývá rozhodně originálně pojatý portrét hudební osobnosti amerického folku. Především Blanchett, ale i Bale táhnou snímek vší svojí grandiózní hereckou silou, opomenoutí si však nezaslouží ani Marcus Carl Franclin, který je jako zpívající černý chlapec excelentní. Jenže, nejen žánrové roztříštění, ale celková nesourodost vyprávění je největším nepřítelem a pokud nejste vyloženě fanda do Bob Dylan, asi právě tohle bude, společně s přílišnou délkou (linie s Richard Gere je nejméně snesitelná ba nadbytečná), největším nepřítelem vysokého diváckého prožitku. A to i přes fakt, že obsažené písničky má Bob Dylan skutečně skvělé. 70%. (15.01.2008)

Im not there je film určený pre priaznivcov Dylana, ktorí majú jeho životopis podrobne naštudovaný a jeho tuctový filmový prepis by im nič nedal. Jeho osoba v podaní Balea a Whishawa je introvert, ktorý si žije vo svojom svete, odtrhnutý od reality. V podaní Ledgera a Gerea je to normálny chlapík ako ja, no a v podaní Blanchett je to zase extrovertný cynik. Takže aký nakoniec v skutočnosti bol a je? Možno je posolstvo filmu práve v tom, že je každým z nich. Okrem zábavnosti, spočívajúcej v identifikácii Dylana v týchto hereckých kreáciách film zaujme aj identifikáciou známych tvárí vo vedľajších úlohách. Moju dilemu, či slávne filozofické výroky známych umeleckých osobností niečo znamenajú, alebo sú iba výplodami stavov spôsobených rôznymi látkami, tento film nevyriešil. Ovládam chaos, ale ovláda chaos aj mňa? Som rád, že je moja mysel zbavená podobných pochodov. O živote Dylana neviem zhola nič, takže mi určite uniklo mnoho biografických faktov a súvislostí. (04.12.2012)