Režie:
Todd HaynesKamera:
Edward LachmanHrají:
Christian Bale, Cate Blanchett, Marcus Carl Franklin, Richard Gere, Heath Ledger, Ben Whishaw, Charlotte Gainsbourg, Julianne Moore, Bruce Greenwood (více)Obsahy(2)
Imaginativní balada o jednom životě, ale řadě osudů a tváří ikonického zpěváka... Je vůbec možné, aby tradiční lineární vyprávěcí struktura a klasický formát životopisu dokázaly vypovědět o všech aspektech jednoho života a všech tvářích jedné velké osobnosti? Záporná odpověď na tuto otázku dovedla režiséra a scenáristu Todda Haynese k ojedinělému konceptu, jímž podal impresi klíčových desetiletí z života ikonického zpěváka Boba Dylana. Životní příběh je zde rozbit na malé střípky, z nich dohromady vyvstává barvitá mozaika. Jednotlivé podoby ústřední postavy, jež se odlišují pohledem na svět, definicí sama sebe i společenskou maskou ukazovanou navenek, ztvárnily herecké osobnosti odlišného věku, pohlaví, rasy i národnosti. Do kůže Boba Dylana tak současně vklouzává uznávaný mladý britský herec Ben Whishaw, charakterní hollywoodští představitelé Heath Ledger, Christian Bale a Richard Gere, ale také čtrnáctiletý broadwayský zpěvák Marcus Carl Franklin i herecky všestranná Cate Blanchettová, která za svůj výkon získala Zlatý glóbus a byla nominována na Oscara. Scénář navíc nakládá s fakty zpěvákova života maximálně volně a mísí je s fantazií, surreálními prvky a impresemi opírajícími se o jeho písně. Výsledný snímek, jenž se opírá o citát Arthura Rimbauda „Já je někdo jiný“, zrcadlí marnou touhu Dylanových fanoušků svůj idol uchopit a cele pojmout. Fenomenální herecký ansámbl, který vedle uvedených jmen doplňuje ještě Charlotte Gainsbourgová, dcera Serge Gainsbourga a Jane Birkinové, a Bruce Greenwood, byl spolu s režisérem ověnčen Cenou Roberta Altmana. (Česká televize)
(více)Videa (5)
Recenze (275)
Film o legendárním písničkáři v režii Todda Haynese, ktery mě dostal do kolen svou Sametovou extázi? Těšila jsem se jako malé dítě na zmrzlinu. Tentokrát mě však pan režisér trochu zklamal, i když svůj rukopis nezapře. Ano, bylo to originální, nápadité, ale také zdlouhavé a místy i zmatečné, v ději jsem se ztrácela, ale snad to bylo tím, že Dylanův životopis opravdu nastudovaný nemám. Takže mhouřím obě oči, dávám za 4*, a těším se, jakou hudební etapu si Haynes vezme do parády příště. ()
Autoři vymysleli rafinovaný způsob, jak obejít základní kámen úrazu životopisných filmů, který tkví v zjednodušení, či zploštění dané osobnosti. Prostě a jednoduše Dylana hraje hned šest různých lidí (šesti různých "profesí", v šesti (ne vždy tak různých) časových obdobích). Avšak počítejte s tím, že film zdaleka není jen strohým životopisem, ale funguje i v rovině umělecké (lépe řečeno, i kdyby jste si odmysleli Dylana, pořád je to intenzivní zážitek). Nu a co říct na závěr? Cate Blanchett je naprosto boží (ostatně, kdy ona taky není, že:). ()
Jedno je zřejmé – pro diváky, kteří ví pouze fakt, že Bob Dylan byl nějakým zpěvákem ze šedesátých let, bude životopisný snímek hodně silnou kávou (komplikovanost i nesourodost děje běžný divák odkojený na přímočarém vyprávění při vší úctě nepobere). Řada odboček, drobných narážek, skrytých významů, nespočet odkazů, komplikovaných textů jeho písní a především množství více či méně provokativních hvězd ztvárňující zpěvákova alter ega dělají z už tak inteligentního filmu relativně náročnou záležitost, protkanou nitěmi dokumentu i fikce. A až překvapivě hodně na mě padala jistá zcizenost, protože upřímně přiznávám, že i když tu má všechno svůj význam, nejednou jsem se ztrácel. Drama s šesti výtečnými herci v hlavní roli tak utváří i sráží představu o samotném Dylanovi a jeho zásadní postavení v popkultuře. Herecky je to excelentní na několika úrovních, máme tu jedno z posledních filmových zastavení Heathe Ledgera i na tucet dalších hvězd a hvězdiček, které tak vzdávají hold mimořádnému folkovému talentu. Bezpochyby zajímavé uchopení, kterému ale něco chybí, aby si „zasloužilo“ místo v mojí filmotéce!! ()
Až na pár prístupnejších hitov (ale nedávno objavená Hurricane sa okamžite zaradila medzi moje najobľúbenejšie skladby vôbec) je mi Bob Dylan strašne vzdialený. Až tak, že som aj zabudol, že som tento film pred cca 2 týždňami konečne pozrel... a musím konštatovať, že veľmi rád (nie zabudol, pozrel). Byť to o umelcovi, ktorému rozumiem, tak asi prerábam topku (...alebo možno práve vtedy dupľom nie?). Každopádne veľmi dobre volený koncept aj forma. Plné rešpektu, ale odvážne, neuhýbajúce pred puncom legendy, ale neidealizujúce. Akurátne a vkusné, viac sa dá do Dylana preniknúť už iba ponorom do jeho tvorby samotnej. Kto za ňou stojí, o tom mám už teraz postačujúcu predstavu. ()
Bob Dylan je bezesporu zajimava "osobnost", ktera laka filmare uz peknou radku let, at uz co se tyce jeho ucinkovani ve filmech, z nichz nejznamejsi je asi vedlejsi role v Peckinpahove Pattu Garretovi a Billy Kidovi, pro nejz slozil i legendarni hudbu, ci tvurci chteji nahlednout do jeho soukromi a on je necha a poskytne jim dokonce neuveritelne mnozstvi video-materialu (Scorseseho No Direction Home), nebo naopak ne (zaloba pro tvurce Warholky, v niz je neprimo obvinen ze smrti jedne z postav). "Muze byt ale "osobnosti" nekdo - clovek, ktery vlastne nema poradne ani vlastni identitu, chybi mu vnitrni integrita?", taze se tvurce Sametove extaze Todd Haynes, ktery to (opet) prehnal se stopazi. Nejzajimavejsim pak na I'm Not There neni, ze Dylana hraje 6 ruznych postav, ale to, jak je tahle bezpochyby originalni biografie, vyhybajici se umne vsem schematum typickym pro biografie slavnych lidi poslednich let, vypravena. Paradokumentarni zpusob umoznuje uzivat archivni zaznamy, nechat promlouvat hvezdy ve vedlejsich cameo rolich a menit zanry, vystizne preklenovat dobu a z nekterych scen udelat videoklipy... ovsem kvalita a atraktivnost vyse zmineneoh zavisi na hereckych vykonech, kdy dle ocekavani exceluje Cate Blanechettova, jez se nejvic paradoxne podoba Dylanovi, a Christian Bale maximalne prekvapi svym zpevem a Heath Ledger vybalancovanim polohy herce ve filmech a nedobreho manzela, obsazeni Richarda Gerea jakozto westernove postavy je pote spatny castingovy tah, ktery se mu povedlo ustat s prekvapivou gracii. Jenze film vypravejici o osobnosti bez identity a integrity postrada i tu vlastni a stava se tak do jiste miry nesoudrznym. ()
Galerie (71)
Zajímavosti (17)
- Todd Haynes potřeboval souhlas od Boba Dylana, aby mohl použít jeho hudbu ve filmu. Narozdíl od Sametové extáze (1998), kde od Davida Bowieho povolení nedostal, měl pocit, že zde by film bez použití písní portrétovaného umělce nefungoval. Napsal tedy Dylanovi stručnou koncepci příběhu a postav a Dylan mu to schválil. Bohužel trvalo dalších šest let, než se film kvůli dalším problémům zrealizoval. (Morien)
- Když Richard Gere objeví ve vagónu kytaru, jsou struny natažené pro praváka. Ve zbytku filmu je tomu naopak. (zigot7)
- Nápis "This Machine Kills Fascists" měl na své kytaře Woody Guthrie, Dylanův idol. (zigot7)
Reklama