Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Film lze interpretovat zcela jistě i více způsoby, nicméně jeden je naprosto evidentní. Jak již z názvu filmu (Jaro, léto, podzim, zima... a jaro) vyplývá, nejde o to, že něco má začátek a svůj konec, ale o cyklus, který se neustále opakuje. Cyklické plynutí času zde hraje velkou roli oproti postavám, které přicházejí, odcházejí, aby se transformovaly do jiné podoby a znovu se vrátily. Příběh filmu je prezentován nikoli meditativním nebo lyrickým způsobem, nicméně i tak je možné vyčíst několik okamžiků, kdy film inklinuje ke čtení ve spirituálnímu modu. (16.06.2011)

Je to jako nekonečná smyčka, která se stále opakuje a nikdy nekončí. Stejně jako koloběh výroby nebo vody funguje koloběh života a smrti, který je nádherně ztvárněn v tomto dozajista působivém filmu, ve kterém smysl života dostává důraznou podobu zobrazující jeho podstatu. Přenádherná krajina, ve které se příběh odehrává je působivá a samotný režisér díky ní ihned vpaluje divákovi do tváře řadu zákonů, které prostě musejí fungovat. Jenže život jedince není tak jednoduchý jak se na začátku tváří. Příběh je výborně ztvárněn, já jako ukecaný člověk můžu naléhat maximálně na to, že se v něm moc nemluví, ale takový prostě Ki-duk Kim je, mluví za něj příroda v celé své šíři a kráse. A když to takhle funguje, tak není problém říct, že tento film za tu námahu každopádně stál. --- Chtíč vzbuzuje touhu vlastnit. A ta probouzí vražedné úmysly. (25.10.2007)

Z tohto filmu je cítiť život. Hlavne úvod a záver má čo povedať. Kolobeh života, striedanie ročných období, narodenie i smrť, to všetko Kim Ki-duk namiešal v ideálnom pomere, no predsa by som pár vecí vytkol. Prostredná časť filmu určite trošku zaostáva, zdá sa byť menej zaujímavá a zdĺhavá a za druhé mi tu chýbali dialógy. Stačilo málo, ako v úvode, keď starec rozdáva životné múdra, pretože niektoré dlhšie scény bez dialógov začínali nudiť. Záver kde sa mlaďas vráti a škrabe na vrchol hory s priviazaným závažím, pripomenie Misiu s DeNirom, ktorý sa tiež podobne trápil. Je to podľa mňa najlepšia scéna filmu, navyše s výbornou hudbou, takže tak nejako vyvážila tú menej zaujímavú prostrednú časť. 70%. (31.01.2012)

Tento film, tohle umělecké dílo můžete milovat nebo nenávidět. Nejde ani tak o to, zda vše pochopíte, ale o to, co to ve vás zanechá, jak moc to ve vás bude po dokoukání filmu rezonovat. Jaro, léto, podzim, zima... a jaro obsahuje tolik metafor a má tak neskutečnou hloubku, poetičnost a sílu myšlenek, že musím dát 5*, přestože mi spousta věcí jistě nedošla tak, jak by měla. Přesto jsem snímek sledoval s obrovským zaujetím. První část filmu - Jaro - se mi líbila nejvíce a její závěrečná scéna byla dost emotivní a sugestivní. Druhá část - Léto - byla také úžasná a opět měla silný závěr. Následné části pro mě byly o něco slabší, ovšem pro celkový dojem byly opět skvělé. A poslední Jaro bylo dokonalou tečkou vyjadřující strašně moc. Scény s rybičkou, žábou, hadem, želvou a pokáním, které mistr nařídil a které můžeme vidět také ke konci filmu, jen tak z hlavy nevymažu. Rád se někdy k tomuto počinu vrátím. (03.05.2012)

Film čistý, vyhlazený jako kamínek v horském potoku. Kim Ki-duk nemluví slovy, ale obrazem. A musím říct, že nádherným obrazem. Uprostřed hustě zalesněného údolí leží jezero a na jeho nezčeřené rovné hladině leží malý buddhistický chrám. V něm žije starý mistr a jeho žák, který se učí žít bez chtíče a pokušení, protože jak říká jeho mistr (a později se to i dokáže), chtíč a pokušení probouzejí vražedné úmysly. Cyklus ročních období plyne synchronně s cyklem života. V každém ročním období je krajina úplně jiná a pokaždé vám to vyrazí dech. Jaká škoda, že taková místa se na Zemi vyskytují čím dál méně. Fascinovaly mě některé symboly, jako například dveře, které stojí v pokoji a pomyslně oddělují ložnici od modlitebny. A přestože se dají obejít nebo nahlížet na spícího člověka, starý mnich si ty dveře stejně otevře, aby viděl. Stejné je to se vstupní bránou, která se také dá obejít, ale přesto jí každý návštěvník projde. Pomyslně odděluje svět tam venku se světem na jezeře. Přestože film je svým dějem prostý a jednoduchý, jen znalí lidé pochopí význam všech obrazů. Ale není to na škodu, naopak. I po skončení filmu vám tedy zůstává něco, o čem se dá ještě dlouho přemýšlet. Rozhodně doporučuju každému, aby se alespoň na 100 minut odprostil od uspěchaného rušného městského života a ponořil se spolu s Kim Ki-dukem a jeho filmem do meditací uprostřed překrásné krajiny neznámo kde. (06.03.2005)