Důkaz

I když člověk ví z matematiky akorát to, že 1+1=2 a že přímka je rovná (přitom ani jedno z toho nemusí vždycky platit ;-)), nemá v případě sledování "Důkazu" skoro žádný handicap. Příběh o genialitě, o boji dcery předního matematika se sebou, s otcovou nemocí, se svým okolím a s rozhodováním, co je v životě správné. Příběh, ve kterém díky skvělé Gwyneth Paltrow nebudete téměř do konce vědět, jestli to byla ona, kdo vymyslel převratný důkaz o prvočíslech (jestli se nepletu, tak jde o Riemannovu hypotézu), nebo jestli to udělal její otec než zemřel a ona si jeho zásluhy buď kvůli schizofrenii "namluvila" nebo úmyslně přivlastnila. Příběh, který je hlavně komorním dramatem a matematiku využívá pouze jako hřiště - až na pár narážek a větiček opravdu nemá "normální" divák žádnou nevýhodu a může hodnotit jen a pouze filmařinu. A ta je, od scénáře přes hudbu po herecké výkony povedená, jedinou slabost vidím v jisté statičnosti, která je zřejmě způsobena tím, že předlohou filmu je divadelní hra, jejíž schéma a vyprávění režisér zřejmě moc nezměnil ani neoživil. (21.09.2007)

Já v podstatě nemám tomuhle filmu co vyčíst. Snad jen to, že mi přijde pravděpodobný jeden rozhovor mezi tvůrci před natočením snímku: "Hele, máš nějakej nápad o čem udělat film"? "Ne, fakt nemam, teď mě zrovna nic nenapadá". "Tak to je jedno, něco začnem a ono se z toho něco vyvrbí". To, že cítím při sledování nějaký intelektuální růst (což je stejně jenom můj pocit), neomlouvá celkovou nijakost. Důkaz se nesnaží nic dokázat, snaží se být jen obyčejným filmem. Pěkné herecké výkony, slušná hudba, ale film, na který se taky velice snadno zapomene... (06.02.2006)

Důkazy v matematice jsem vždycky nesnášel. Málokdy dávaly skutečný smysl a hlavně postrádaly pro mě podstatný důvod. To se naštěstí nestalo filmovému Důkazu. Ač se na první pohled vše točí okolo matematického důkazu, hrdinové chtějí dokázat něco jiného. Důvěru, vděčnost, lásku? Excelující Gwyneth Paltrow a zbytek osazenstva v příjemném a inteligentním dramatu o tom, že i ti největší blázni a geeci hledají to samé, co my všichni. (26.01.2011)

Kontakt s realitou neztrácí pouze geniální matematik, ale mnohdy i divák neví, kudy kam, čeho se chytit.. Postupně ale před sebou máme bravurně vystavěné komorní drama, na kterém je asi třeba nejvíce upozornit na scénář a vedle stále zajímavějšího Jakea Gyllenhaala podává životní výkon (po hrůzách typu Nahoru, dolů, Těžce zamilován nebo Letuška 1.třídy) Gwyneth Paltrow, rozhodně jedna z nejtalentovanějších hereček své generace, které ovšem mnohdy chybí lepší cit pro výběr rolí.. Neefektní režie (jen minimum interiérů) Johna Maddena, tlumené osvětlení, pokroucené časové linie, příjemná hudba, silné dialogy a důstojná "předělávka" divadelní hry. (04.03.2006)

Gwyneth jako dcera geniálního matematika, která zdědila nadání po otci a otázka je, zda ho i nepřekonala, hraje tuhle zmatenou a nejistou dívku zatraceně dobře. Otcovo šílenství jí uvádí ve zmatek, takže tím, že myslí na cosi vyššího, než ostatní lidi, chvílemi neví, jestli je to všechno skutečně jen její dílo a navíc, jestli nemoc nezdědila i ona. Já v tom filmu viděla jen Gwyneth a i když jí Hopkins celkem dobře přihrával, ona je hlavním kladem filmu, který mě jinak zase tak moc nezaujal. (11.01.2009)