Na dotek

Jeden z opravdu mála dobrých filmů, které dobře vystihují stav novodobých společenských a milostných vztahů. 4 postavy, 4 osobnosti, naprosto rozdílné charaktery v dokonalém milostném čtyřúhelníku. Film je podán zcela civilně. O to bylo těžší dosáhnout přesvědčivého výsledku. Díky, nebojím se říci dokonalého hereckého výkonu celé hlavní čtveřice, se to podařilo. Vypjaté vztahy, plné hrátek, přetvářek, lidských slabostí, lži, lásky a nenávisti, sobeckosti, zrady a odpouštění, přináší řadu emocí. Málokde je vidět téma, tolik vlastní současné společnosti, jako je trvalý neklid lidské duše a s ním spojená nestabilita vztahů v osobním životě. Zde se toto téma projevilo velmi silně a varovně. Nichols natočil skvělý snímek. Za jeho úspěch může děkovat především hercům, mezi jejichž super výkony ještě lehce vyčnívá Natalie Portman. 92% (23.08.2011)

Absolútne chladný film bez štipky citu. Divadelné aranžmá (klasická hudba na pozadí, miestami vskutku neskutočne silné a ostré dialógy) s rozkúskovanosťou na jednotlivé, časovo oddelené epizódky - to všetko bolo a je určite režisérovým zámerom, ktorým formálne posiluje chladnosť zobrazovanej témy ako aj citovej vyprahlosti hlavných hrdinov. Lenže žiaľ u mňa toto "vykostenie" intimity a vrelosti až na samú dreň prispelo aj k tomu, že s pribúdajúcimi minútami citové vákuum začalo riadne narúšať charakterizáciu postáv, ktoré viac ako životne prirodzene začali pôsobiť ako figúrky na vopred pripravenej šachovnici (výnimkou je ovšem famózny Clive Owen, ktorý aj napriek časovým skokom v sujete, dokázal zabezpečiť svojej postave cynického bastarda dôveryhodné kontinuitum výrazových polôh). Najviac som to pocitoval v samotnom závere, kedy malo prísť aj na skutočné city, lenže tie iba slovami vyjadriť už nestačia. Prebudeniu resp. objaveniu lásky u jednej z postáv, chýbala expresívna uveriteľnosť.3,5* (16.02.2005)

„Kde je ta láska?“ Scény z partnerského života pro 21. století. Nichols se nijak nesnaží maskovat divadelní původ filmu, naopak jej zvolenou strukturou (několik dlouhých konverzačních bloků), dokonalým načasováním dialogů a klasickou hudbou zvýrazňuje. Teprve po setkání na výstavě začíná mezi dialogy jednotlivých párů prostříhávat a vzniká tak dojem, že jejich osudy jsou těsněji propletené a navzájem se ovlivňují do té míry, že kvůli druhým nemohou být spolu (stejnou funkci plní flashback s podepisováním rozvodových papírů, kterým je prokládán rozhovor Dana a Anny v divadle). Za odvážné rozhodnutí, přibližující film časosběrnému dokumentu, jenž zachycuje pouze zlomové momenty vztahů, považuji velké skoky v čase, o nichž jsme zpravidla zpravováni až ex post a jakoby mimochodem prostřednictvím dialogů (chodíme spolu čtyři měsíce, dali jsme se dohromady před rokem, opustil mě před třemi měsíci…). Oproti Bergmanovi ovšem nejde o žádné pečlivě nuancované psychologické drama, ale o vykonstruované melodrama plné chodících (arche)typů, „náhodných“ setkání a knižně znějících replik, u nějž jsem si po celou dobu nebyl jist, do jaké míry si svou vlastní přehnanost a nepřirozenost uvědomuje a v jakém rozsahu je přesvědčeno o tom, že obnažuje nelítostnou pravdu o lásce a vztazích nebo něco v tom smyslu. Mnoho scén, například hořký závěr, názorně dokládající, že i nejmilovanější osobu mnohdy skutečně poznáme až poté, co nás opustí (resp. až když je příliš pozdě), napovídá, že zjednodušená charakterizace postav byla způsobem, jak sdělit univerzální, skoro alegorický příběh, v němž se snadno najde každý, kdo někdy zažil onen ambivalentní pocit, kdy nevíte, zda chcete svou drahou polovičku zabít, nebo ošukat (jak zazní v posledním dialogu Dana a Larryho). Nějaké to poučení do života si z toho tedy dozajista odnést lze. Osobně jsou mi ovšem bližší filmy, které nepředstírají hloubku tam, kde žádná není. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Radko, Anderton, Triple H, andrii, Paldiny (22.02.2017)

Skvěle zpracovaná divadelní hra, konverzačka založená na výtečných dialozích. Jednání postav je občas trochu nelogické, ale přesto se jedná o dobrý a možná trochu kontroverzní obraz jak lidských emocí tak i jejich bezcitnosti. Film, který sází jen na čtyři herce a komunikaci mezi nimi a skvěle mu to vychází. (11.02.2006)

Těžko hodnotit. Po filmařské stránce jednoznačně za čtyři. Zajímavý scénář, výborní herci ( i když u Natalie Portmanové nejsem schopen adekvátně posoudit herecký výkon, stačí, že na plátně prostě je a pozornost je zaručena ) a režie bez jediného nudného okamžiku. Jenže srdce říká tři. Nezahřeje, nepohladí, přestože jde o vztahy. Postav tohoto filmu jsou finančně zajištěné, mají úžasné partnery, měli by to být nejšťastnější lidé na světě, ale přesto nejsou spokojeni. Jsou kruté, podvádí se a lžou v domnění, že jejich život bude ještě lepší. V dnešním světě, kdy je tak těžké nalézt pořádný vztah a oni si toho neváží. Film bez intimního okamžiku, všichni jsou chladní. Julia Robertsová a Jude Law jsou neuvěřitelně sobečtí a celý film hrají jen ve svůj prospěch. Jenom Cliva Owena jsem dokázal pochopit. Ti z vás kteří třeba mají pohodový vztah, to vadit nebude, ale lidi jako já by z toho mohli chytnout depku. Ale za filmařskou stránku dávám čtyři. (24.01.2005)