Na dotek

Pro mě to nebyla telenovela pro náročnější, ale docela slušná depka poněkud divadelního rozměru. Inteligentní film o sexu. Kdyby takhle vypadaly Prcičky (pubertu už má snad hodně z nás za sebou), vzal bych je na milost. Herecké obsazení - naprosto nejuvěřitelnější jsou charismatický Clive Owen a totálne sexy Natalie Portman (zvlášť v klubu.) Jediné výhrady mám snad k postavám, které podle mě jednaly v mnoha případech dost nelogicky. (28.04.2005)

Na drámy o partnerských viacuholníkoch mávam náladu veľmi zriedka. Preto ma samú prekvapilo, keď som si Closer pustila v telke... a ono ma to zaujalo, chytilo a nechcelo pustiť. Asi v dvoch tretinách ma tie krkolomné výmeny partnerov prestávali tankovať a vulgárne preslovy Cliva Owena baviť,.. ale stále to malo niečo do seba. (02.09.2013)

Když je vztah osobním nebezpečím a myšlenka na vážnější závazek najednou nepříjemná. Nichols umí nasadit do hlavy nesnesitelného brouka nejistoty a nevědomosti nad drahými polovičkami a rozeznívá tak alarm nad smyslem jejich hledání. Někdy prostě nechcete vědět o tom druhém všechno a až minutu po dvanácté vám dojde, co bylo tím klíčovým aspektem vašeho citu. Záhadnost toho druhého. A pak už je pozdě na to chtít se vyvarovat všech krutostí, protože ať teď řeknete cokoli, nic už nebude jako dřív. Ztratíte se a přitom budete stále stejně blízko. Na dotek - ale bez něj. Pocitový dryák, ale filmová dokonalost. (17.07.2005)

každej chce bejt šťastnej. jen lidi s depresí nechtějí bejt šťastní. musejí bejt nešťastní, aby dokázali, že mají depku. kdyby byli šťastní, už by ji neměli. museli by žít v normálním světě. což je depresivní. dan je posedlej pravdou (to já né) a když se jíï dozví, je posedlej ještě víc. napětí ve vztahu č.1 nebo 2 nebo 3 a nebo 4. no nic moc. čekal jsem psycho (nejsem úchyl), ale je to opravdu jenom (pro mě nééé) drama. na prknech, co znamenají svět bych si to asi užil, ale ve filmu mě to ponechalo ,,chladným". a přitom zfilmované divadelní hry mi vůbec, ale vůbec nevadí. taková KOČKA NA ROZPÁLENÉ PLECHOVÉ STŘEŠE, to je ,,žůžo!!! ale tady jsem prostě od zůčastněných čekal víc. o hodně!!!! (21.09.2005)

„Co ode mě čekáš?“ - „Že to pochopíš.“ - „Proč jsi mi nelhala?“ - „Protože si máme říkat pravdu.“ - „Co je na pravdě tak úžasného?“ - „Zkus taky lhát. To je měna dnešního světa.“ A tou se tady platí nejvíc. Pokud se naopak neříká krutá pravda, když jde o to co nejvíc ublížit, což je další oblíbená aktivita ústřední čtyřky. Na té se staví nejvíc. Všichni 4 jsou perfektní, každý jinak (plus je tu můj osobní příjemný bonus v podobě zatraceně sexy Natálky…). Bavila mě chemie mezi postavami, všechno to jiskření a napětí. Svůj podíl na tom mají i dialogy, které mají šťávu a já se u nich často musel usmívat (stejně jako u pasáže v akváriu). A ke konci mě zas baví změna atmosféry (z provokativní na satirickou). Film záměrnou vyhroceností chytá až (sebe)parodický nádech a fráze začnou postrádat svůj původní smysl (říct „miluji tě“ je zhruba stejné, jako kdyby někdo konstatoval, že mu chutná pizza). Po třetí projekci zvyšuju hodnocení na slabších 5*. „Nezdála se ti moje svačina?“ - „Nejím ryby.“ - „Proč?“ - „Ryby čůrají do moře.“ - „To děti taky.“ - „Děti taky nejím.“ (29.06.2008)