Americká idyla

Na románech Philipa Rotha už si vylámali zuby slovutnější tvůrci než celovečerně debutující Ewan McGregor. Sice naprosto chápu, o čem to mělo být, ale emoce se na mne vůbec nepřenášely. Takže jsem sledoval jen několik výborných herců, jak se o cosi snaží, a čekal, až bude konec. Pro mne třetí film podle Rotha za poslední půlrok, a dojem podobně matný jako u Pražských orgií. Už jsem jen zvědav, kdo zfilmuje Ňadro. (12.05.2021)

Z toho kvanta neveselých možností, které rodiče jednoznačně zavrhnou, že jich se to týkat URČITĚ nebude, když plánují, očekávají, a pak vychovávají svého budoucího potomka, na vás jedna z nich dopadne naprosto zničujícím způsobem. Tak zničujícím, že mám strach dneska v noci usnout, aby mě neděsila jako noční můra umolousaná a bláznivá Dakota Fanning. Pomoc! (11.05.2021)

Když se zradikalizuje potomek, je to konečná v každé době a většinou navždy. Politika, náboženství, sekty, to vše je z pohledu nešťastného rodiče adekvátní vztahu s dítětem závislým na  tvrdých drogách. Čím více vyhraněným názorům propadne, tím je výsledek ve vztazích ničivější. Neštěstí na entou. Často jde o děti s vysokým IQ a cesta zpět zpravidla nevede. V tomto případě protivná koktající děvenka, nasraná sama na sebe, přijala extrémistické názory rozzuřené mládeže, která protestovala proti válce ve Vietnamu nikoli PEACE, květinovou lennonovskou cestou, ale výbušninami. Prostě kašlat na životy, však my jim ukážeme. Vyhodím do vzduchu kohokoli, kdykoli, však si za to můžou sami… Strašné! Film to není špičkový, to ne, myslím, že hlavním problémem je prostý fakt, že se na tohle dobře nedívá, ale v jádru přesně vystihuje pomatenost zblblé, nezralé mládeže, která logické argumenty nejen, že nechce slyšet, ani se nad nimi nedokáže zamyslet, natož je přijmout, byť s odstupem let už by rozum pobrat mohla. Nikoli. V tomto konkrétním případě se dostaneme do fáze, kdy tohle vymaštěné individuum nakonec chodí s hadrem pře držku, aby vydechovaným vzduchem náhodou neotrávilo minibroučky ve větru, každá hovadina má právo na život atd. . Tata na ní čeká roky na stejném místě ve větru, dešti, kdepák, nevyleze. Vyleze, až když je zničený  otec v rakvi. Po úplně podělaném životě ho milující přátelé sunou do země. Výstižně natočený, smutný příběh rodičovské lásky, vůči konfliktnímu děcku, které zasypávat bezbřehou láskou asi nemělo valného smyslu. Jenomže říkejte to rodičům. Matka na to přišla, když už prorazila úplné dno a skončila v blázinci, postava Ewana šla dál. Bolest si umocnil ještě odpuštěním, prominutím čtyřech surových vražd a ani tak se mu nedostalo lásky opětované. Každý máme mantinely jinde, rozumím rodičům, kteří se v takových případech nechají  altruisticky zlikvidovat, i těm, kteří potomka odříznou, aby sami přežili. Vzácná situace: všechno je totiž správně. (13.05.2021)

Námět na tento film procházel tolika úpravami a změnami, že si ho Ewan McGregor raději natočil sám. A vůbec na něm není vidět, že by nebyl vystudovaný filmař. Atmosféra doby je poctivá, herecky je to v pohodě, navíc se zajímavými herci. Nicméně film se tváří na víc, než ve skutečnosti je. Většina průběhu je spíše nuda a děj se vystříbří až v posledních 25ti minutách, kdy to začne být alespoň trošku zajímavé. (12.05.2021)

Další naprosto zbytečná adaptace plná nepochopení a/nebo trivializace předlohy (zdá se, že Ewan McGregor dokoce nepochopil ani smysl Rothova fiktivního vypravěče v podobě Nathana Zuckermana). V samotném závěru v tomto smyslu typický kýč, který jde proti smyslu všeho, co se v příběhu odehrává. Filmové adaptace literatury mají smysl jen tehdy, když svébytně využívají možnosti filmové řeči, případně když předvádějí originální interpretaci. Tyhle midcultové sračky ovšem svojí zaslepenou úctou a zároveň vlastní impotencí mají zřejmě jediný smysl - představovat levnou náhražku těm, kdo neumí číst. (17.09.2018)