Tlumočnice

Film jsem viděl hlavně kvůli doporučení kamarádů, jež jsou z tohoto filmu nadšení, ale mě bohužel neoslovil. Možná jsem od filmu čekal mnohé, těžko říct, ale je to pro mě jednohubková nuda, která od zajímavého hereckého obsazení nenabízí nic. Navíc zbytečně dlouhé a jediné co bych zároveň k hercům přičetl k dobru, je v celku zajímavý závěr, který ale těžko přebije celkově mdlý pocit z tohoto filmu. Víc jak dvě hvězdičky nemohu dát... (24.08.2007)

„Pomsta je pohodlná forma zármutku.“ Okrem inteligentného, neuponáhľaného scenára, si ma TLMOČNÍČKA získala jedna radosť plynúcim dialógom. Pritom len v hŕstke scén sa zvýši hlas. Ďalej rozvážnou réžiou skúseného Sydneyho Pollacka, pútavou kamerou nenahraditeľného Dariusza Khondjiho a dobrým hereckým obsadením titulných (životom ubolených a unavených) postáv. Nicole Kidman mi po dlhom čase znova pripadala dobrá a zraniteľná a rezervovaný Penn ma zaujal kamennou tvárou a nečitateľným hlasovým prejavom. Takže si síce nie ste istí, čo si myslí, ste si ale istí tým, že mu to myslí. Spolu tvoria zaujímavý, originálny pár. Režisér mi po slabom NÁHODNOM STRETNUTÍ sprostredkoval niekoľko príjemných pocitov z pozerania svojho najnovšieho filmu (vtedy som nevedel, že posledného). Ale možno i kvôli prehnanej dĺžke (kvôli čomu postupne príde rad aj na veci, ktoré pokojne mohli byť vystrihnuté) som váhal v hodnotení. Volím prísnejšie 3*napriek tomu, že snímka strhne, dojme, ponapína diváka ako posteľnú plachtu, donúti ho zamyslieť sa a ukáže, kam až môže viesť sklamanie nad človekom, ktorému ste verili. Predčasným vrcholom je adrenalínom naprataná scéna v autobuse, ktorá ale zároveň paradoxne vôbec nepasuje do „pokojnej“ hitchcockovskej atmosféry filmu. (10.11.2005)

V budově OSN zůstane přes čas jedna překladatelka (Kidmanová), a zaslechne co nemá. Někdo plánuje atentát na diktátora odněkud z Afriky. Druhý den to nahlásí. Vyšetřujícímu agentovi (Penn) před pár dny zemřela manželka (to je náhoda!). Díky svému traumatu se s překladatelkou sblíží. Ovšem situaci zkomplikuje její revoluční minulostJe snad do atentátu nějak zapletená? Má ji věřit? Dojde k atentátu? Založí rodinu? Chvíli se to zdálo jako skvělý staromódní thriller, jenže potom se začnou příliš řešit citové problémy ústředních postav a celá poctivě budovaná gradace je ta tam. Naprosto nudné rýpání se v bolavé minulosti ubíjí pátrání. Člověka často napadne, kde je ten časový tlak, který vyšetřovatele tak tíží? Mají 3 dny na odhalení teroristů, a zatím se buď někde brečí, nebo randí Penn i Kidmanová jsou skvělí, ale na záchranu zpackaného scénáře to nestačí. A to platí i o Sydney Pollackovi. (23.01.2006)

Vychytralost Pollackova snímku tkví však v tom, že dost dlouhou dobu neprozrazuje, co vlastně mladá tlumočnice v budově OSN slyšela, protože ze zdánlivě nevinné vzdělané dívky se v průběhu filmu klube mnohem složitější a nevyzpytatelnější osobnost. Mnohem snazší diváckou identifikaci nám nabízí postava osudem stíhaného policisty, jenž stejně jako my nikdy pořádně neví, nakolik může ohrožené ženě důvěřovat, ale budí v něm natolik silné emoce, že ji nedokáže jednoduše zavrhnout jako svědkyni, která sama vzbuzuje podezření. Právě na střetu a odkrývání minulosti obou hrdinů Pollack staví celý příběh, který obsahuje minimum akce a značnou část napětí ukrývá v dlouhých rozhovorech postav (což mu vychází především díky Nicole Kidmanové a Seanu Pennovi v hlavních rolích). Zápletka Tlumočnice se sice točí kolem politiky, ve skutečnosti je ale de facto apolitická a nezaujímá žádné konkrétní stanovisko (i v průběhu filmu tolik probíraná země je jen fiktivní, stejně jako její jazyk). Snad proto, že politika se stále mění a Sydney Pollack chtěl natočit především napínavý příběh s výraznými postavami, který bude stejně působivý i za dvacet let. Ctí přitom žánrová pravidla, umí jich brilantně využívat a celý film je do posledního pohybu kamery, střihu a použití hudby okouzlujícím způsobem staromódně elegantní. Ačkoliv Tlumočnice v posledních deseti minutách zaskřípe a celkové vyústění je vůči předcházejícímu ději poněkud degradující, pořád v éře přetechnizovaných a epilepticky stříhaných thrillerů působí jako balzám na duši každého, kdo si občas zoufá nad tím, proč už se dnes netočí filmy jako před několika desítkami let. (30.06.2010)

Po polhodine som vstal a išiel si uvariť čaj. Po ďalšej polhodine zohriať niečo pod zub. Potom sa vycikať (vtedy som to už pauzol) a potom prebehnúť na bicykli.... Večer som to konečne dopozeral a to len preto, aby som zistil, že ani samotný záver nepovýšil tento mdlý pokus o klasicky strihnutý thriller na FILM. Sidney Pollack's not my cup of tea. Definitely. (11.07.2006)