Hnüs

Další hudební snímek. Přijde mi, že se s nima teď nějak roztrhl pytel ale rozhodně mi to nevadí. Rád koukám, na začátky kapel toho jak se dostali ke slávě a taky i k prohře. Každý život rockové hvězdy je nějak zajímavý. Buď jsou to drogy, chlast, děvky a nebo ještě něco horšího. To samozřejmě přináší i věci, které nejsou moc super a nemáte z nich absolutně žádný požitek ale spíš trauma. Mötley Crüe je kapela u které můžu říct, ze jí znám ale fanouškem jsem asi tak velkých, že bych ze všech jejich desek udělal jedno. Taková best of je pro mě asi nejposlouchanější albem protože jsou tam ty top hity a ty ostatní absolutně neznám. Ale jejich počin a vůbec jejich svět je zajímavý a jsem rád, že se nám tímto snímkem svěřili a Netflix to vzal zase po svém a je tam všechno co asi jejich život v průřezu obsahoval. Rychlá jízda je to a těch 107 minut zmizí jak lajna koksu v nosu každého člena kapely. Jeff Tremaine si konečně zarežíroval něco pořádného a né je vtípky s Jackass a myslím, že si to užil. Spokojenost 75% (08.04.2019)

V minulém roce přišel do kin biografický snímek Bohemian Rhapsody, jenž více než cokoliv jiného vzdával hold nejlepšímu zpěvákovi všech dob Freddiemu Mercurymu a skupině Queen a samozřejmě jejich hudbě. Kvůli tomu ve snímku pro získání širšího zájmu (tedy i počestných maminek a konzervativních otců) nenajdeme téměř žádnou stopu po všech prasárnách, jež dělají rockovou hvězdu rockovou hvězdou a došlo k neočekávanému náporu diváků všech věků, ras a pohlavních menšin. Tím Bohemian Rhapsody jako první z této už dávno, avšak méně prosazené, filmové kategorie našel, vyplnil díru na trhu a zasadil do bříšek jeho konzumentů hlad po něčem novém, dalším a podobném. Toho si všiml Netflix, dneska už megakorporace, jež se začíná rozrůstat více a více a přišla se svým biopicem o rockové hudební skupině. A vybrala tu s nejhorší pověstí na světě, již nemá v plánu v žádném případě napravovat, spíše naopak. Skupinu Mötley Crüe, průkopníky glam metalu, jsem znal od vidění. Věděl jsem, že nahráli cover na můj jeden z nejoblíbenějších songů mé nejoblíbenější skupiny Helter Skelter, věděl jsem, že jejich vzhled je na první pohled do očí bijící glam styl, kde kombinují prvky ženskosti k dosažení maximální mužnosti. Tam ale mé znalosti končily, jejich hudbě jsem neměl šanci dát šanci a nečekal jsem, že je začnu s radostí konzumovat tak brzy. Nu, po zhlédnutí tohto snímku, jenž mi převyprávěl ten neuvěřitelný příběh, se stalo to, že dnes s knižní předlohou v ruce poslouchám jejich hudbu každý den jako doplněk k četbě. K snímku samotnému. Nikdo po Bohemian Rhapsody nečekal, že další snímek tohoto vzorce bude tak upřímný, zde je všechno založeno na oné dekandenci, již se Bohemian Rhapsody snažila vyhnout a je to naprosto skvělé. Nestojí to ovšem jen na tom, ano, dekandentní styl života zahrnuje podstatnou část snímku a vžité pořekadlo sex (moc, moc sexu), drogy (ještě více) a rokenrol (a jak chytlavý) je hlavním mottem, avšak důležité jsou kulisy, příběh a samotní členové, jež dělají tento počin tak zajímavý. Jistě, obsahuje to různá žánrova klišé a občas až moc umělé kostýmy (hlavně paruky), ale i kromě té legrace a radovánek je zde hodně dobře vyvedena emoční stránka stojící na určitých událostech zahrnující tu skutečně zlou stránku drog, smrt a násilí. To je podepřeno zase žánrově nezvyklým stylem určité části vyprávění, kombinující vkusné bourání čtvrté stěny a neotřelé úhly kamery, hereckými výkony, kde nejvíce překvapil MGK a samozřejmě soundtrackem zahrnující hity této skupiny s nově nahraným songem zvláště pro tento snímek. Nejedná se o naprostou pravdu, prospěšnosti dramatu podlehlo pár událostí, ale nedošlo to do stádia Bohemian Rhapsody. Z počáteční skepse se ve mně vyvinula naprostá láska a nadšení jak ke snímku, tak ke skupině samotné. 8/10. (25.08.2019)

Neučasaná a poměrně brutální verze Bohemian Rhapsody, která si nebere servítky a ukazuje, jak žít Heavy Me(n)tal. Kapela Mötley Crüe je totální klasika klasik a myslím si, že málokterá kapela zažila tolik eskapád, jako právě kluci z týhle kapely. Pro někoho to může být legrace, ale pro druhý to bude zaručeně noční můra. Divím se, že se všichni dožili natáčení tohoto filmu. Herecky je to bomba, hudebně bez námitek. Některé scény jsou na pomezí geniality. Například ta s Ozzym nebo když se filmaři rozhodli v bodech ukázat rockerův běžný den. The Dirt je ale pořád totální úlet, ale kvůli způsobu vyprávění nemůžu říct, že by se jednalo o běžný životopisný film. Naopak. Kdybych přeci jen jejich muziku měl radši a našel bych si jeden jedinej bod, proč bych ty kluky měl mít rád i po lidský stránce, tak dám pět hvězd. Takhle je to za hodně slušný čtyři, ale jenom proto, že vlastně nevím, co v tomto filmu znamená pojem kamarádství. No a navíc v tom má zase prsty Netflix. To není náhoda... (09.05.2019)

Znám Tommyho Lee jenom z bulváru, kvůli blonďatým manželkám :) , Ozzyho samozřejmě taky znám, jinak mi název kapely nebyl ani povědomý. Žánrově mě míjí. To ale není podstatné, protože takto má vypadat film o glammetalové partičce, která to uměla "rozbalit" ve velkém stylu. Sice více než na pódiu dělali bordel všude, kde se objevili, každopádně pozornost upoutat uměli. Film je jízda jak se sluší a patří, bude bavit i diváka, který o nich ví kulové. Jedinou výtku bych měla akorát k tomu, že když si perou svinstvo do žíly na ruce, měl by někdo za kamerou aktérům poradit, že vždy se to píchá směrem k srdci, nikoli k periferii. :) Souhlasím s názory, že úspěšný, i mnou chválený, film Bohemian Rhapsody, vedle The Dirt působí zbytečně sterilně. (18.04.2019)

Áno, je to film. Nie dokument, už vôbec nie zostrih domácich videí či dokonca skrytých kamier. Ale je to film, ktorý NECÚVA! Pred ničím. Nie len pred rockandrollovým šialenstvom, ale ani pred tragickými dôsledkami celého toho besnenia. A ani vtedy, keď dôjde ku tragédii, ktorá s tým cirkusom nemá spoločné nič (alebo má?) a je "v rozpore s vesmírnymi zákonmi" (alebo naopak v plnom súlade s nimi?). Kamera neuhýba ani na moment, naopak, je prítomná pri každom okamžiku, dobrom či zlom, veselom či tragickom. Akoby ožila, stala sa súčasťou kapely a plne sústredená ku divákovi, ktorému všetko toto sprostredkováva naplno, prehovárala - Čo sa cukáš? Čo sme si do dna vychutnali, to sme si aj do dna vyžrali! Ber alebo uteč. My sme Mötley Crüe... a inak to už nebude! (02.04.2019)