Hnüs

Ano. Jak zde správně poznamenal největší bukanýr Pan Apač, hudba všech těch glamrokových transek je dobrá leda tak do gejklubů jako kulisa k zasněným pohledům do kakaových očí při mlsném usrkávání banánového daiquiri. A obzvláště tihle naprosto hudebně nenápadití a bezvýrazní Matláci, na rozdíl od tehdejší inventivní konkurence, například Džonboviho, Skidrou, Érosmisů či Gansů, balastní kolovrátková homopartička vymatlaných trapáků bez jediného pořádného hitu, která se proflákla akorát tím, že chlastala, fetovala a dělala bordel, což zaujalo i v branži müslitele z největších - Ozyho, jenž jim na to konto podal pomocnou učebnici astrofyziky. To hovadění jim ovšem šlo náramně, a tak si jako narkogeronti uplácali o svých prasotrampotách veskrze zábavný filmík, kde se naprudko a bez příkras pochlubili, jací to bývali (a s největší pravděpodobností pořád jsou) hloupí a slizcí čuráci. A ano 2. Jak zde správně poznamenává každý druhý gej, ultrapokrytecký pan Květen se u toho může třísknout do hlavy a poučit, jak dokonale by okořenilo jeho sterilní báchorku o bezkonfliktních správňácích pár záběrů na Bulsaru s pérem v prdeli a rypákem v kokainu. (17.04.2019)

Akademicky bych kariéru Mötley Crüe označil jako bouřivou nebo kontroverzní. Ale kdo viděl The Dirt už ví, že to byly naprostý hovada. Ovšem ta chemie, která byla mezi herci, vede k výbornému filmu. Nechyběly emocemi nabité scény, ani srandovní prasárny všeho druhu. Jo a dámy feministky, radši si pusťte něco jinýho. (18.06.2019)

Jako naprostý rockový analfabet jsem o skupině v životě neslyšel (a dle soundtracku neznal snad jedinou skladbu), ale takhle si představuji životopisný film o kapele, jenž vznikl na základě vzpomínek samotných členů. Totálně upřímná a sebereflektující záležitost plná přiznání omylů, hříchů a vlastní debility, kdy sice krédo "sex, drogy a rock'n'roll" bylo evidentně vždy součástí image kapely, ale dělat tento film pokrytečtí členové Queenů, místo heráku si do žíly střílí rodinné hodnoty a místo destruktivních povah by nastoupil Brandon Walsh s Mírou Dušínů a hezky si o všem popovídali. Jistě, po filmařské stránce to žádný velkofilm není, ale člověk se fakt neubrání porovnání s nedávnou tragickou, fakticky zcela nesedící a úděsně nadhodnocovanou pohádkou Bohemian Rhapsody se 4 Oscary a 90 %. Tohle je po filmařské stránce úplně stejně odvedená záležitost, která si ovšem na nic nehraje a nedělá z diváků dementy jako žijící členové kapely Queen ve své PR sračce. A takový přístup se mi zatraceně líbí, i když je mi tento hudební žánr celoživotně vzdálený. 90 % (28.03.2019)

Jojo, byla to jízda. Tahle partička sice nikdy nebyla moje srdcovka, jsou to spíš magoři než metaláci (co vím, tak Motley Crue nemají ani jedinou hezkou písničku, což je u hudební skupiny, co prodala přes 40 milionů alb poněkud chucpe), ale osmdesátky jsou tam vyobrazené ve vší své nahote i nostalgii. Nahote tedy víc...😀 (16.06.2022)

Na začiatok treba povedať že som fanúšik Mötley Crüe, takže hodnotenie je viac subjektívne ako pri iných filmoch. Inak ale môžem objektívne povedať, takto by vyzeralo Bohemian Rhapsody bez cenzúry. Film kde fráza sex, drogy, rocknroll vystihuje 90% celého príbehu. Nechýbajú ale aj scény s emočným presahom a aj keď aj tu sa nájde klišé, stále ide o najodvažnejsi a obrazovo najvulgárnejši biografický film aký som zatiaľ videl. Kto ma rád rockovú hudbu, nemôže byť sklamaný. (21.04.2021)