Režie:
Štefan UherScénář:
Alfonz BednárKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Ján ZimmerHrají:
Hana Maciuchová, Alexander Brezina, František Bubík, Irma Bárdyová, Kamil Marek, Jozef Hodorovský, Tomás Tobák, Luisa Grossová, Albert AugustínyVOD (1)
Obsahy(1)
Příběh v dobové rekonstrukci období Slovenské republiky 1939-1945 je mnohovrstevnou metaforou konfliktu mocenských ambicí, nehumánních v dogmatické krajnosti, a životních filozofií, tlumočených přes hudbu. V soukolí sporu církevní (klášter) a světské vrchnosti (starosta, regenschórí a arizátor Bachňák) se octne polský zběh, varhanní virtuóz, ukrývající se v klášteře jako mnich Félix. Nevěří svatému poslání hudby v čase vraždění a není ochotný dát se zneužít pro zlo. Má jediné východisko: únik cestou, kterou přišel (lesem mezi minovými poli plnými mrtvol), nebo dobrovolnou smrt obětního beránka. Soulad myšlenky a tvaru odvoláváním se na harmonii vrcholných uměleckých děl výtvarných, architektonických (gotika levočského chrámu), hudebních (Bach) dosahuje Uher promyšlenou kompozicí záběrů, sekvencí a obrazů jako opakujících se protikladných motivů fugy, vždy s bohatší obsažností. Působivý souzvuk hudby a rytmu snímání v chrámu dynamizuje nápaditá kamera, zdůrazňující vertikální linie. Vznešená hudba, zvuk varhan v starém gotickém kostele, rytmus strmé chrámové klenby, vznosné linie starých obrazů a soch jsou měřítkem nízkých, hrubými pudy poháněných činů. První slovenský film, který ukazuje jinou než povstaleckou tvář tisovského Slovenska, první průlom do mlčení o křesťanské zbožnosti slovenského lidu, první slovenský film, v kterém bylo umění ohniskem dramatického konfliktu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (55)
Veľmi dlho som rozmýšľal ako by som ohodnotil tento film. Pretože na pozadí udalostí, ktoré sa odohrali v tej dobe a to druhá svetová vojna, ponúka tento film mierne zamýšľanie nad ľudskosťou ale nie v smere humáného ale na pozadí toho nadpozemského a svetského, pričom nadpozemské predstavuje Orgán a fader Félix, ktorý aj keď je Poliak na úteku, tak je prichýlení mníchmi,ktorý mu umožnujú tento nadpozemský talent - alebo ak chcete dar od Boha prezentovať v takej miere aby si svetský svet - to jest obyčajný ľudia, uvedomil , že aj napriek dobe je na svete veľa krásy. Uher natočil mieren baladickú snímku, ktorá buhužial dopláca na svoju baladickosť. Oproti Slnku v siety, je tento film iba príjemnou, melodickou a filozofickou snímkou, ktorá ale v dnešných časoch pôsobí strnulo a neefektne, čo je škoda pretože začiatok aj koniec je veľmi naturalistický. Zimmerová hudba aleb viac menej hudba J.S.Bacha, dotvára gotickosť, či už kostola alebo myšlienok obsiahnutých v tomto filme. Dá sa tu nájsť priveľa symbolizov - svadba, pohreb, zrkadlo nad orgánom, ktoré pôsobí ako hranica medzi svetským a nadpozemským a iné. Szomolányiho kamera je oproti slnku viacej strnulejšia ale zase na druhú stranu efektnejšia. Bednárov scenár je plný náboženských odkazov a celkovo dotvára atmosféru snímky, lenže bohužial Uher si zvolil pomalý spôsob rozprávania a snažil sa zameriať na každú spostáv - kostolníka - jeho dcéru - fátera Félixa a pátera gvardiána, lenže ani jednému sa nedostáva toľko priestoru aby sme sa mohli s postavou stotožniť alebo aspoň uveriť tomu že sa správajú ako sa správajú. takto snímka pôsobí strnulo a mierne nedotiahnuto. niekomu to stačí. niekomu nie. ()
Každý režisér by měl mít nějaký poznávací znak. U Štefana Uhera jsou to nepochybně kontrasty doby či zúčastněných osob. Toto rýpání do historického svědomí slovenského národa, je jich plné. I když je zde církev líčena částečně jako pomocník bližního svého, zvláště pak, když je to vynikající varhaník, stále na mě film působil jako střet dvou mocností, které chtějí lidi ovládat. Světské (fašistické) a až otrocký duchovní. Po režijní stránce je film zvládnutý skvěle. Pohyblivá kamera i citlivé záběry, to jsou atributy, které dělají jinak z těžkotonážního dramatu, které je mimochodem dobrou rozcvičkou slovenského i trochu polského jazyka, krásnou, jen lehce náročnou podívanou. ()
Traumy minulosti, vojna, náboženstvo, alkohol. História a mentalita každého európskeho národa je proste všade rovnaká. Podľa toho, čo som o Organe počul, som sa obával symbolického minimalizmu so sotva hmatateľným dejom, lenže Uher je tu viac dejový, ako v prípade Slnka v sieti a teda ak nepochopíte všetky obrazové metafory a budete sa iba kochať ich prepracovanou kompozíciou, spomeniete si na divácky aj umelecky atraktívny dejovo podobný Obchod na korze. Asi sa budete ako náročnejší divák k tomuto filmu po rokoch vracať a nachádzať v ňom stále niečo nové, ja moje prvé stretnutie s ním považujem za aklimatizačné. Ako by sme sa chovali my v časoch nástupu nacizmu k moci? Alibisticky, alebo vzdorne? Pomáhali by sme židom a ukrývali ich v našich príbytkoch? To sú tie jednoduchšie otázky, ktoré Uher rieši. Do toho filozofovanie o svetskom a náboženskom videní sveta, náboženskom a politickom farizejstve, symbolike posledného súdu vo vojne atď.. No nie je to jednoduché, ale má to dej, uchopiteľné postavy a je to krátke, takže je to prístupnejšie určite širšiemu publiku, ako sa tvrdí. Ešte na margo predstavenstva kláštora. Čo si myslieť o zmysle inštitúcie, ktorá sa celá necháva strihať podľa jedného hrnca na zemiaky....je to síce úplne mimo, ale spomenul som si na film Blbý a blbší.... ()
Docela se divím že tenhle film ani Una111, ani Mariin nehodnotili. Tak duchovní film - a nejen duchovní - se vidí málokdy. Měl bych k němu tolik co říct, že nevím, kde začít. Filmařsky se mi líbí v tom, jak některé věci jen naznačí - sice zcela jasně z nich plyne, co se komu stalo, ale naznačuje, a je na divákovi, zda náznaky pochytí. Kamera si nezadá svým poetickým obrazem s Tarkovského nejlepšími díly, a dokonce bych řekl, že i příběh rezonuje s Tarkovského filmy. Dokonce je jistým sloučením jeho studentských a zralých děl. A líbily se mi ty scény přes zrcadlo. Atmosféra je poetická, symbolická (a vlastně jde o podobenství) a je nutno se naladit na rytmus tohoto filmu - pomalejší, rozjímavý, asi jako když jde člověk přírodou, lesem, polem a kochá se a nechává na sebe působit krásu. Ta je zde zastoupena duchovní hudbou, hranou na varhany, ale i krásou gotického chrámu a jeho zákoutími - jež však daná doba narušuje (viz freska neurvale zničená elektrickým vedením). Některé záběry mi přišly zdlouhavé, ale pak byly použity naprosto stejně natočené znovu - ale s jiným hlukem/zvukem v pozadí, a najednou mi došlo, co mi to mělo říct. Jinak jsou zde hlavními postavami obchodník s lihovinami a regenschori, který svoluje ke kompromisům (scéna s upadlou Kristovou tváří je hodně silná), aby v nové době přežil, a nezajímá ho, jak na jeho činy doplácejí ostatní - což vyvrcholí jednou z nejtragičtějších scén filmu. Navíc je schopen koupit dům po zbožné ženě a rozvěsit v něm obrazy jídel a pití, tedy světských požitků, a pořádat v něm hostiny pro nacisty. Jeho dcera, zbožná, naivní dívka (Maciuchová mluvila slovensky dokonale a ty dlouhé vlasy jí taky slušely, a popravdě jsem ji nepoznal) je ostrůvkem čistoty (ještě s jednou babičkou, která se chodí do kostela modlit). Otec opat je zmítán neustálou nutností sám sebe před Ježíšem ospravedlňovat, až ten mu řekne, co si myslí. Jednou z postav je i syn mrtvé ženy ze začátku filmu, který prohlásí, že v této době se dá buď jen modlit, nebo se opíjet - i jeho příběh postupně graduje. A pak je zde Felix, který sám by rád našel nějaké místo klidu a rozdával krásu a potěchu hudbou, ale není mu přáno. Ačkoliv vlastně nedělá nic jiného, než hraje na varhany, dokáže si lidi, aniž to tuší znepřátelit. Není divu, že ve zlém světě se nakonec stanou obětmi (doslovnými, i v přeneseném slova smyslu) tři nejčistší lidé filmu - a to včetně kvardiána, který jediný dokázal jednat tak, jak měl. Zajímavé, jak jsou zde vidět znaky totalit, ať je jakákoliv - nacisté překroutí tragédii se svým minovým polem, že šlo o akci nepřítele (klasika potom za komančů i dnes), nebo se "moderní" představitelé města snaží prosadit městský rozhlas (který ruší ticho a možnost usebrání a je předzvěstí nekonečného hluku v dalších a dalších letech, jenž odvádí myšlenky od podstatných věcí) a rovněž podporují lidové písně, aby se více prosazovaly (na úkor církevních). Scénka se studánkou jako by vypadla z Bílé paní (jenže ta vznikla o rok později). V podstatě - ačkoliv je příběh jednoznačně datován - by se mohl odehrávat kdykoliv a v jakékoliv době, i dnes. () (méně) (více)
,,PRIPIJEME SI?" ,,ALE TO NIE JE BOROVIČKA." __ Áno, všímal som si dej, avšak hneď od začiatku ma očarovalo neuveriteľné čiernobiele vizuálne vyznenie a pútal som sa predovšetkým na neho. Môj menovec Szomolányi podal pravdepodobne najlepší kameramanský výkon v doterajších dejinách slovenskej kinematografie a vo svojej dobe sa mohol radiť ku svetovej špičke. Občas mi - aj vzhľadom na trochu podobný námet - nešlo nespomenúť si na Kamińského prácu v ,,Spielbergovom zozname" . Prečo však priemerné hodnotenie? Postupne ma to nejako začalo uvanovať a prestalo zaujímať, aj keď som film samozrejme dopozeral dokonca. ,,Organ" rozhodne nie je pre každého, vyžaduje silnú divácku sústredenosť a takisto isté navnadenie, pritom ja som ho pôvodne vôbec neplánoval zhliadnuť. Rád si ho niekedy pozriem znovu a potom prehodnotím svoje terajšie rozhodnutie. (361. hodnotenie, 31. komentár k filmu) ()
Galerie (7)
Zajímavosti (20)
- Vizualizácia diela je vzhľadom na Bednárov scenár protirečivá. Vo filmovom spracovaní fresky v dóme pretína necitlivo nainštalované elekrické vedenie, vrátane krabice so spínačom organa, čo má signalizovať barbarstvo voči interiéru sakrálneho priestoru. Bednár, naopak, poukazuje na nedôstojné zaobchádzanie s relikviami vo vnútri chrámu skrz hŕbu drevených vyrezávaných sôch, nahádzaných v debne, pričom svätí majú poodlamované nosy a prsty. Nejde o možnú hodnovernosť miesta a aktu poodlamovaných kostí svätých, ale o Uhrov odlišný postoj vnímania posvätného. Bednár vo svojom scenári popisuje interiér kláštorného kostola ako tuctový, Uher ho však vo filme predstavuje ako pôsobivý priestor stredovekej architektúry. (Biopler)
- V Bednárovej filmovej poviedke Felix po úteku z kláštora odchádza spolu so skrývanou židovskou dievčinou Klárou do hôr k partizánom, čo bola v roku 1963 zámienka ako ospravedlniť jeho azyl v kláštore či účasť na pobožnostiach. V ďalšej verzii scenára Felix v civilných šatách takisto uteká z mestečka smerom do hôr, teda iba v náznaku, pričom v publikovanom scenári sa už nevyskytuje ani tento náznak. Odchod k partizánom predstavoval akoby vstupenku, aby sa téma náboženstva, viery a cirkvi dostala od filmovej poviedky do štádia realizácie, aby film prešiel aj cez posudkovú komisiu. (Biopler)
Související novinky
Zemřela herečka Hana Maciuchová
Ve věku 75 let dnes v Olomouci po dlouhé nemoci zemřela česká filmová, televizní a divadelní herečka Hana Maciuchová. Nejvíce diváku si ji jistě bude pamatovat z televizních obrazovek. Zahrála si v… (více)
Slovenská zlatá šedesátá a ještě něco navíc
Už ve čtvrtek 28. května začne v pražském kině Ořechovka filmová přehlídka „Slovenská zlatá šedesátá a ještě něco navíc“. 60. léta minulého století jsou všeobecně považována za zlatou éru… (více)
Reklama