Gump - jsme dvojka

Rozhodně slabší než první díl, který byl průměrný, ale přesto fajn. První polovina dvojky je spíš lyrické drama o umírání a loučení než o zvířatech či Gumpovi, druhá půlka úplně mění směr a působí za jedno jako laciná reklama na Krajča, za druhé jako sestřih nějakého nekonečného tv seriálu, v němž se vynechalo vše podstatné a bez vývoje postav se předvídatelně přeskakuje od události k události (sotva se potkali, už se milují, najednou jsou spolu, Gump pozná ségru, všechno jde hladce a růžově...). V podstatě hrozná splácanina, která působí jakoby autoři sami nevěděli co chtějí říct a jen to celé vyprodukovali za účelem rychlého zisku, dokud je téma "Gump" ještě aktuální. Pokud výdělky pomohou nějakým zvířatům, tak pak vidím v podstatě jediný velký klad v tom, že dvojka vznikla. A to mám slabost jak pro zvířata a filmy o nich, tak pro Vicu, ale po odchodu z kina jsem si připadala rozpačitě s podivnou hořkou pachutí na jazyku. (02.05.2024)

Na knihách i filmech s Gumpem si cením jedné věci - dělají to pro dobrou věc. Jak v jedničce, tak ve dvojce bylo navíc i několik příběhů, které se inspirovaly skutečností, jakkoli to zní neuvěřitelně. Jenže zatímco první díl svou existenci ještě celkem dobře obhájil, dvojka už prostě louhuje a co je horší, najíždí na polohu samoúčelného kýče, který má za každou cenu snahu diváka potýrat a vytáhnout z něj slzičky (z vlastní zkušenosti dost nedoporučuju se na film dívat, pokud jste třeba v nedávné době ztratili svého parťáka). A poslední věc, jakkoli oceňuju dobrý úmysl, jestli něco fakt nemám rád, tak to, když se ze psů (a i zvířat obecně) dělá něco, co nejsou. Psi jsou zvířata, psi jsou osobnosti, máme je rádi, jsou to členové rodiny, ale prostě a jednoduše - nejsou něco víc, nejsou to lidi, nevnímají svět tak, jak ho vnímáme my. Zvířata mají své specifické potřeby, na které lidé v celé té sobecké snaze o polidšťování zapomínají, a zvířata tím pak někdy trpí - ne nutně každý flegmatický gaučák, ale rasy s náročnějšími požadavky už mohou. Je dobré to mít na paměti než pak poběžíte z kina pořídit si domů svého Gumpa. Tuhle message jednička zvládla předat lépe. Pokud budu hodnotit film jako takový, tak je to prostě jako epizoda typické rodinné kýčovité české telenovely - a to jak vizuálně, tak tím, jak je to napsané a zahrané. Dětem se to ale asi líbit bude a příležitostným divákům asi taky. A pokud film svou existencí pomůže nějakým zvířatům v nouzi, stálo to za to. (30.07.2024)

Mám příběhy se zvířátky rád. Vlastně i na ně moc rád koukám a když ještě dávají smysl, jsou třeba založené na skutečné události, tak tam si to vysloveně užívám. Kór když jsou s dobrým koncem. Dvojka Gumpa mi ale příběhově smysl moc nedávala. Přitom nejhezčí na tom všem byly závěrečné titulky, kde popsali příběhy jednotlivých zvířecích hrdinů. Jinak mi to ale přišlo, jak když pan Brabec udělal pár hezkých záběrů na zvířátka proti světlu, aby to jako vypadalo dobře, k tomu nacpal oblíbený herce a na zbytek se vykašlal. (12.08.2024)

Velmi velmi řídký odvar z jedničky. Až do vydání knihy naprosto marný film (asi jako když z vtipu na dvě věty uděláte 500-stránkovou bichli). Křečovitý Krajčo, který nedokáže jednu scénu zvládnout v přirozené poloze. Děsně se to vleče - pocitově minimálně dvojnásobný čas. Nebýt toho pozitivního poselství, tak rovnou do koše... (17.04.2024)

Dvojka jste, ale dementů. Už jednička byla místy jen senilní báchorka o roztomilém psím kříženci, ale dvojka je čiré peklo. Hodně to samozřejmě sráží mediální prostitut Krajčo, který skoro nesleze z plátna a jako vždy je otravný až na půdu. Příběh je bohužel na úrovni mlácení prázdné slámy. Rožek asi bude další obchodník s deštěm. (20.08.2024)