Mastičkář

Ako častokrát predtým, čítala som najskôr knižku a potom prišiel film. S profesorom Wilczurom som prežívala jeho zúfalstvo, stratu pamäti,  snahu uplatniť sa v živote, bezmocnosť pri snahe spomenúť si na minulosť. Ťažký život na vidieku. Aj postupné záblesky pamäti, vďaka ktorým sa stal dedinským mastičkárom na úrovni vyštudovaného chirurga a tým pádom tŕňom v oku miestneho lekára. Už knižka bola výborná a film s Annou Dymnou a Jerzym Bińczyckim sa stal povinnou výbavou Vianočných filmov našej rodiny. (01.10.2023)

Prajem tomuto filmu, aby ešte potešil mnohých divákov. Má na to predpoklady a v predvianočnom období je možné prehliadnuť jeho zrejmé nedostatky. Nerád by som kazil iným ich dojem a preto nemienim konkretizovať, čo mi na tomto filme prekážalo. Veď spokojnosť divákov je dostatočne relevantná, i keď nie jediná hodnota, ktorú je treba rešpektovať. (24.12.2015)

Nejsem člověk romantický, ale jsem (asi jako většina z nás) člověk sentimentální; a právě "Znachor" (polštináři nechť poradí, co se všechno za tímto slovem skrývá, mastičkář asi není ten nejtrefnější překlad - šlo především o chirurga) je film určený sentimentálnímu diváku. Zápletky ano, místy až hrozící smrtí, ale vyústění šťastné ve všech ohledech. Vyprávění Tadeusze Dołęgy-Mostowicze (1898—1939) převedl Jerzy Hoffman do řeči pohybujících se obrázků s naprostou suverenitou, nepodcenil vůbec nic: vedení herců (důstojnost, věrohodnost), autentičnost prostředí, dokonce i hudba je pro mě přijatelná. První filmové zpracování Znachora pochází z roku 1937 v režii Michala Waszyńského - slovo remake by tu bylo nepřípadné (jako ostatně skoro vždy). (18.02.2014)

Lehce mysteriózní námět se ve druhém díle transformoval do červené knihovny. 1)  Nechápal jsem a dosud nechápu, jak je možné, že si člověk po úraze může pamatovat jazyk a různé dovednosti (zde třeba léčebné postupy včetně náročné operace), ale přitom zcela zapomene, kdo je on sám. Letmé prozkoumání mě poučilo o sémantické a epizodické paměti, k níž patří i paměť autobiografická. Teď sice něco málo vím, ale pořád to nechápu._____ 2)  Spoiler. Navíc jsem celou dobu měl dojem, že to na nás pan profesor jen hraje. Jeho oduševnělý pohled do dálky jakoby naznačoval, že on ví a že ví, že my také víme, jen s ním prostě budeme držet basu a nic nepovíme. Jak je to v knize, netuším, ale z filmu jsem si tento pocit odnesl._____ 3)  Zaujali mě bardzo ładny 25letý Artur Barciś (chromý mlynářův syn Wasylko) a 26letý Tomasz Stockinger (zamilovaný šlechtický syn Leszek). (31.08.2021)

Sú Vianoce, tak všade, kde prídem, je zapnutý televízor. A stále v ňom nič poriadne. Keď tu zrazu - mastičkár. Najskôr som si myslel, že to je ďalšia hlúposť. Veľmi sa Ti ospravedlňujem, mastičkár a skladám klobúk. Bolo to jednoduché, ale nesmierne zaujímavé - bol som vtiahnutý do deja za pár minút a nevedel som odísť, kým som nevidel koniec. Naozaj to stojí za to.... (26.12.2010)